Paní Kateřina chránila svou dceru před střelcem vlastním tělem
Reportérovi se podařilo mluvit se ženou, která přicházela do ordinace jen pár vteřin po tom, co vrah Ctirad V. (†42) začal v nemocnici střílet. Povalila na zem svou dceru a zakryla ji vším, co měla. Poté k nim střelec přišel a pokusil se vystřelit. Naštěstí mu došli náboje. Ostatní svědci v okolí nemocnice se snažili zachovat klid, ale měli strach, kde se může útočník právě nacházet. Kolemjdoucí promluvili o svých pocitech.
Běžná návštěva u doktora ve fakultní nemocnici v Ostravě se proměnila v horor. I obyvatelka Ostravy Kateřina Veselková, přímá svědkyně střelby, prožila nejděsivější chvíle svého života. Přímo před ní útočník prostřelil hlavu neznámému muži a chtěl zaútočit i na její dceru. „Viděla jsem zakřičet pána a jak najednou se sune dolů s prostřelenou hlavou. Nějaký muž potom zařval, kryjte se, střílí se. Na to já jsem chytla svojí dceru, spadla jsem na zem a dceru jsem zakryla svojí bundou, kabelkou. Vím, že tam seděla ještě mladá paní na vozíku a té prostřelil hlavu. " uvedla pro TV Prima.
Útočník Ctirad V. (†42) k nim poté přišel a pokusil se vystřelit na ni a její dceru. „Vzal pistol a třikrát nebo čtyřikrát vystřelil. Nejspíše se zasekla zbraň nebo už neměl náboje. Na to se otočil a utekl," dodala.
Po celé děsivé situaci se svědkyně zhroutila. „Tu hrůzu, že bych přišla o dceru, sedmnáctiletou, kterou mám vymodlenou... To je pro mě šok na celý život. Tím, že jsme se dozvěděli, že je pachat mrtvý, tak jsme si oddychli a určitě jsme se podruhé narodili 10.prosince," řekla.
Očima svědků z okolí Fakultní nemocnice
Studentka Rozárie Ferencová v době tragédie zrovna projížděla kolem Fakultní nemocnice. „Strach jsem měla určitě i po příchodu do školy, když nikdo nevěděl kde vlastně je. Mohl být kdekoliv," řekla pro naši redakci. Dodala, že její spolužačky, které už ve škole byly, nesměly budovu opustit. „Prohledávali všechny, kteří měli červenou bundu. Vedle mně zasahovali tři ozbrojení policisté mířili zbraní na chlápka v červené bundě, který stál u stánku a něco si kupoval."
Martina Šimková, které se zrovna nacházela uvnitř školy vedle nemocnice se naopak nebála. "Strach som nemala, bolo nás veľa študentov na jednom mieste a všade boli nejakí ozbrojení policajti. Všetci boli kľudní a policajti boli veľmi slušní a príjemní."
„Volal jsem přítelkyni, ať radši vůbec nikam nevychází, protože měla v plánu jít do obchodu," uvedl místní Jan Helias. „Po cestě na tramvaj jsem si všimnul, jak přijíždí policie a hasiči. V tu chvíli jsem si řekl, že se asi nejedná o nějaký planý poplach, ale o skutečnost. Hned jak jsem sedl do tramvaje, tak jsem na telefonu začal zjišťovat, co se stalo a dozvěděl jsem se o té smutné události."
Otec Romany Sobotíkové jel do Fakultní nemocnice na běžnou prohlídku. Přijel jen pár sekund poté, co se střílelo. „Přijel chviličku po policii, nebyl diky Bohu přímo u střelby. Do nemocnice se ještě dostal." Podle slov jeho dcery byl z celé situace v šoku a neměl sílu se k tragédii vyjádřit.
