Váleční fotografové na všech stranách konfliktu pořídili desetitisíce fotografií z bojů i devastovaného zázemí. Konec války oslavovali všichni lidé, ne všichni vojáci ale složili hned zbraně.
Druhá světová válka skončila v Evropě podpisem bezpodmínečné kapitulace Německa v Remeši 7. května 1945. Protože se ale podpisu neúčastnil žádný vysoký sovětský důstojník, vyžádal si sovětský vůdce J. V. Stalin opakování celého aktu. O den později, 8. května se tak v kasárnách Wehrmachtu na okraji v té době už několik dnů dobytého Berlína ceremoniál kapitulace zopakoval.
Jenže zastavit válečný stroj, který se dal do pohybu 1. září 1939, nebylo vůbec snadné. Přestože válka v Evropě formálně skončila, některé německé jednotky roztroušené od severního Norska po řecké ostrovy pokračovaly v boji ještě dny a dokonce týdny poté.
Cesta do spojeneckého zajetí
Následujícího dne 9. května se 10 500 příslušníků německé posádky obleženého přístavu Dunkerque vzdalo československému generálovi Aloisi Liškovi, veliteli samostatné obrněné brigády. Do posledního náboje také bojovala německá posádka Gdaňsku – i zde se Němci vzdali až 9. května.
Velké skupiny německých jednotek se snažily probojovat do amerického, případně britského zajetí. V Čechách se to týkalo silné skupiny armád Střed postupujících z části přes Prahu na jih a jihozápad k demarkační linii. Poslední boje s těmito jednotkami svedly sovětské divize, partyzáni a dokonce i americké oddíly v bitvě u Slivice teprve 11. a 12. května.
O dva dny později, 14. května 1945, se u slovinské Poljany podařilo jugoslávským partyzánům přehradit cestu 30 000 Němců a jejich balkánských spojenců – srbských četniků a chorvatských ustašovců – snažícím se probít do britského zajetí. V následující bitvě padlo nejméně 300 lidí.
Týž den se u pobřeží Newfoundlandu vzdala německá ponorka U-234, která mířila do Japonska s nákladem půl tuny uranu. Na její palubě byli i dva japonští vyslanci, kteří vzápětí spáchali sebevraždu.
Drama na ostrovech
Déle než týden po podpisu kapitulace Německa se 16. května 1945 bez boje vzdala i hladovějící německá posádka na Normanských ostrovech v Lamanšském průlivu. Šlo o jediný kus britské půdy, který se během války podařilo Adolfu Hitlerovi obsadit.
Krvavou tečkou za druhou světovou válkou byly události na nizozemském ostrově Texel. Zde se už 5. dubna vzbouřila proti Němcům gruzínská jednotka násilním naverbovaná na Kavkaze a nasazená na stavbu Atlantského valu. Boje mezi Němci, Gruzínci a místními partyzány ukončilo až vylodění Spojenců, k němuž ale došlo teprve 20. května 1945.
Čtyři měsíce od konce války
Odvážnou bojovou misi podnikl i mladý kapitán ponorky U-977 Heinz Schaffer, který dostal ještě 2. května 1945 rozkaz zaútočit na britský přístav Portsmouth. Místo toho se rozhodl zamířit do Argentiny, kam ponorka skutečně po 117 dnech plavby (z toho 66 dnů pod vodou) dorazila. Místo kýženého azylu ale putovala posádka do amerického zajetí.
Technicky posledními německými vojáky, kteří se vzdali, byla skupina vojenských meteorologů na norském Medvědím ostrově v Barentsově moři, kde měli za úkol zřídit meteorologickou stanici. Kvůli ztrátě spojení neměli o konci války ani tušení, nakonec se ale vzdali norským lovcům tuleňů. Došlo k tomu 112 dnů po kapitulaci Německa.
