reklama

Fífablog: Zvířecí svět a lidská mláďata

Ahoj, jmenuji se Fifina. Jsem ten pes, co našel svou práci snů. Jsem totiž pes teraupeut. Já, má panička Marcela a psí kámoška Feliz docházíme do základních a mateřských škol za vašimi lidskými mláďaty a učíme je, jak se mají správně chovat k nám, zvířatům.

reklama

Ahoj, jmenuji se Fifina. Jsem ten pes, co našel svou práci snů. Jsem totiž pes teraupeut. Já, má panička Marcela a psí kámoška Feliz docházíme do základních a mateřských škol za vašimi lidskými mláďaty a učíme je, jak se mají správně chovat k nám, zvířatům.

Já i Feliz máme speciální zkoušky pro psy, kteří chtějí pomáhat lidem. Zjišťuje se u nich, jestli se na tuto práci hodíme a jestli nikdy, i když se stane fakt nepříjemná situace, nikomu neublížíme. Já a Feliz máme naučené, že když se nám něco nelíbí, tak se utečeme schovat za paničkou a tím jí řekneme, že už je toho na nás moc a už nechceme takto dál pracovat. Ony takové tři třídy divokých lidských mláďat, to se vám možná nezdá, ale není to vůbec žádná sranda je zvládnout. S paničkou jsem i v takto vypjaté situaci tým a ona ví, jak nám zajistit klid od těch zdivočelých člověčat. Co se ale stane, když ten tým pes s paničkou ve vypjatých situacích netvoří?

Naše panička má celkem pět psů. Kromě mě a Feliz s námi pod jednou peřinou žije ještě sheltie Atwa alias Žížala, sheltiák Aron alias Děda a barzoja Bibiana alias Bíba. A zrovna mí sheltií přátelé na hovězí flaksu a na kost Děda a Žížala, co se dětí týče, no řekněme si to narovinu, fakt je nemají rádi. Taky spolubydlící kocouři Mikuláš a Filip z dětí zrovna radostí nejuchají. O slépkách vůbec ani nemluvím.

Tak to prostě je. Patříme do říše zvířat a vám lidem často nerozumíme. A pokud jde o lidská mláďata, tak těm rozumíme ještě míň. Jsou divoká, hlučná, pro nás nevyzpytatelná a často nám i ublíží. Nechtěně nebo i proto, že neví, že nám ubližovat nemají.

Marcela se teď nedávno dívala na video, kde malé lidské mládě tahá a ubližuje podobné psici jako je naše Žížala nebo Feliz. Velký člověk od toho mláděte mu na to ale nic neřekl a dokonce se tomu smál. Marcela z toho byla moc smutná. Což je na jednu stranu dobře, protože když je Marcela smutná kvůli psům, tak nás pak většinou hrozně moc pomuchluje a nacpe kokinama k prasknutí. Na druhou stranu ale my přece učíme děti, jak se k nám mají chovat, tak proč je to neučí i jejich rodiče. Já a Feliz jsme zvyklé na nějaké to zatáhání, ale když už je toho moc, tak ani nám se to nelíbí. A co teprve taková Žížala, kdyby ji lidské mládě tahalo a Marcela místo toho, aby jí pomohla a mláděti vysvětlila, že se to nedělá, tak se tomu smála?

Tak přátelé, takhle teda ne. Tohle vůči nám zvířatům není fér. My budeme vaši nejlepší přátelé a budeme vás mít fakt moc rádi, to vám slibuji za celou psí říši, ale vy nám na oplátku slibte, že se k nám budete chovat hezky a nenecháte svá lidská mláďata, aby nám ubližovala.

Nejsme plyšová zvířátka. Nikdo nás nemůže tahat, pohazovat, postrkovat, nebo, co hůř, do nás i kopat a bít nás jen proto, že je mládě. Vy velcí lidé si musíte své mláďata hlídat a nám zvířatům zajistit klid. My si ho zasloužíme. Když spíme, tak nás nechejte spát. Když dostaneme jídlo, tak si ho chceme v klidu sníst. A když nás bude chtít mládě pohladit, tak ať nás hezky pohladí, ale vy buďte s ním a postarejte se, aby nám nedělalo nic, co by se jemu samotnému nebo vám samotným nelíbilo.

Víte, co by udělala Žížala, kdyby ji tak ošklivě, jako bylo na tom videu, potahovalo dítě? Kousla by ho. My psi do svých lidí kousat nechceme. Ale někdy nemáme na výběr. Neumíme křičet jako vy, že se nám něco nelíbí a ať nám už dáte pokoj. Musíme se bránit zubama, když už to jinak nejde. Feliz je maličká, má 5 kilo, ale taky má velké zuby. Já mám velké zuby. Žížala už má fakt hodně velké zuby. A co teprce taková barzoja Bíba. Ta má teprve velké zuby. I Feliz, i když má jen 5 kilo, umí zlikvidovat jakoukoliv drůbeží kost. Přechroustne ji jako nic. Představte si silnou drůběží kost, prsty vašich mláďat a naše zuby. Umíme moc dobře kousat, když chceme. A když jsme donucení kousnout do mláděte člověka, tak to není naše chyba.

Jediný případ, kdy třeba já jako fakt do paničky kousat chci, je, když si dá obří šedé papuče a ty já teda jako nutně potřebuju, takže se jí je dycky snažím zout a ukrást. Čímž vytočím Žížalu, ta mě rafne párkrát do ucha, čímž vytočí Dědu, ten na nás začne řvát, nakonec těma papučema dostaneme všichni po čumáku a máme po srandě. Ale stejně mi to za tu prču dycky stojí.

Tak snad sem vám to vysvětlila dobře. A teď už nezbývá než poděkovat všem velkým lidem, že učí svá lidská mláďata, že je máme rádi a musí se k nám chovat hezky. Věřte, že žádný z nás, nikdy nebude kousat do lidí jen tak. Vždycky k tomu máme nějaký důvod. A ve velké většině případů jste tím důvodem právě vy, naši nejlepší přátelé, lidé.

reklama
reklama

Další hlavní zprávy

reklama
Opilá a zdrogovaná řidička zabila při nehodě policistu, další dva jsou těžce zranění
Čína varuje před dýmějovým morem. Podezření na „Černou smrt“ je ve Vnitřním Mongolsku
reklama
reklama
Kde se nenudí děti ani rodiče. Pět tipů na rodinný výlet v Česku

Cestování

Domácí zpravodajství

Letní kina opět získávají na popularitě. Kam na promítání pod širým nebem?
Tělem jí projelo 25 000 voltů, dnes pomáhá popáleným. Janě změnila život dětská chyba
Nekupujme Pandury. Dvě procenta na obranu nejsou dogma, míní Václav Klaus
Další články
reklama
reklama