reklama

Můj Bůh je pitbull. Ale proč vlastně?

Ilustrační foto

Křesťané věří, že Bůh je Láska. A jejich Bůh je zároveň zachraňuje před zlými silami, peklem a dokonce i jimi samými. Jsem věřící, ale antropomorfní pojetí Boha, rozcuchaného chlápka v sandálech, mi blízké není. Všechno tohle pro mě ale představuje můj pes.

reklama

Odmalička jsem byla posedlá zvířaty. Z každého plyšáka (velkého zajíce, Pikatchu i obřího medvěda) se rychle stal oběšenec, kterého jsem za sebou vláčela předstírajíc, že jde o psa na vodítku. Jenže doma se mé nadšení nesetkalo s pochopením - matka nesnášela vše živé a táta se zvířat bál. Ale z touhy po vlastním psovi mě nevyléčili ani interaktivním Furbym, ani tamagoči zvířátkem.

Odmalička jsem byla dost nemocná. Nesměla jsem začít ani plakat, abych se neudusila. I obyčejné nachlazení v dospívání doznívalo týdny v podobě nesnesitelného kašle. Pubertu jsem pak strávila na antibiotikách a ve vysokých horečkách. Když se ostatní děti koupaly, jezdily venku na kole a líbaly v letním kině, já ležela doma v posteli. Můj pokoj byl mé osobní peklo.

Žrádlo až na prvním místě

I tak se nám s tátou podařilo před matkou, která přísahala, že jí další živá věc (domů jsem tahala přejeté ježky, pulce, džungárky, želvy…) neprojde přes práh, prosadit, že budeme mít psa. Ponořila jsem se do knížek o plemenech a výcviku. Nedlouho potom jsme jeli do chovky pro štěně tibetského španěla. Bylo mi devět a splnil se mi sen. Celé hodiny jsem pozorovala, jak Tibi spí, když nespal, trénovala jsem s ním lehni, sedni, dej pac… Bohužel moji rodiče o psech nic nevěděli. A nenapadlo je přihlásit nás na cvičák. Takže pes nakonec padl do spárů žrádla a jeho původce - mojí matky.

Z milého společenského psa se stala dominantní agresivní bestie, která mi několikrát prokousla lýtko a odmítala mě pustit do mé vlastní postele. Miloval jen jedinou osobu a já jí nebyla. Zlomilo mi to srdce. Pak přišla puberta a starosti s dospíváním. Myšlenek na to, mít po boku chlupatého a věrného parťáka, jsem se vzdala.

Ani v pozdějším věku mě zdravotní problémy neopouštěly. Onemocněly mi ledviny a každý měsíc mě vezla sanitka. Jako by mi něco chybělo. V několikáté nemocnici mi v testech vyšlo, že moje tělo infikuje samo sebe a nemám žádnou imunitu.

Ilustrační foto
Ilustrační foto

Proč se nelitovat při výběru psa?

Takže v záchvatu pocitu sebelítosti a s přesvědčením, že jsem neustále jen oběť nespravedlivých okolností, jsem se při volbě plemene nezachovala zrovna nejrozumněji. Jako nejlepší nápad mi totiž přišlo pořídit si amerického pitbulteriéra. Plemeno, které je silné, zdravé a nezničitelné, tedy je vším, čím já nebyla.

Jenomže holka s podlomeným zdravím, prakticky nulovými zkušenostmi se psy a odporem k vycházení z bytu (přísahám, že jsem v té době nevěděla, jaké je venku roční období), by si prostě neměla pořizovat psa, který utáhne auto. Nenechala jsem si to ale vymluvit. O měsíc později jsem jela pro Hanka.

Hank byl nejsladší štěňátko na světě. Pro mě jako člověka, jehož párty se odehrávaly v noci ze čtvrtka na neděli, byl jediným tvorem, který měl alespoň stín šance, že mi změní život. Po půl roce s ním jsem si všimla, že jsem poprvé v životě několik měsíců bez antibiotik. Že můžu chodit ven, dýchat a jedna jízda autobusem pro mě neznamená týdny respiračních problémů. Nejsilnější pes ze všech mě uzdravil. Jenže přišly jiné problémy.

Cvičák? Ne, děkuji. Raději ti zničím byt

Hanka jsem zodpovědně socializovala a hledala pro něj vhodný cvičák. Nepodařilo se. Na všech si s malým divochem nevěděli rady nebo se ho báli, takže Hank rostl jako dříví v lese. V devíti měsících neměl přivolání, zapomněl i sedni, vytahoval z košů a následně žral pytlíky s psími hov*y a pustil se do demolice bytu. Den po mých narozeninách naštěstí převrhl v hospodě celý stůl s pivy na specialistu ve výcviku bull plemen. Díky Bohu (nebo Hankovi?) za mé štěstí v neštěstí…

Tím začala zcela nová etapa mého života, který se začal plně točit kolem mého nevycválaného psa. Začala jsem s Hankem makat, víkendy trávila na cvičáku místo v hospodě a po práci za ním hned pospíchala domů. Často přemýšlím, jestli bych už dávno nebyla mrtvá, kdyby nebylo Hanka. Díky němu můj život dostal řád. Díky němu jsem se uzdravila. Díky němu jsem si mohla začít plnit sny, protože můj život měl konečně smysluplný odrazový můstek.

Nedávno jsem četla knížku o psychosomatice a nemocech. Často se v ní hovoří o víře. Tak jsem si snažila představit, jak by asi vypadal můj Bůh. A první, co mi vyvstalo na mysl, byl pitbull. Ztělesnění bezpodmínečné lásky, síly a vnitřní čistoty. Bytost, která mě zachránila. Bytost, která věří ve mě a já v ni. Takže vám říkám: Můj Bůh je pitbull!

reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Koronavirus

Psycholog: Lidé se covidu přestali bát. Nechtějí přijmout, že sám od sebe neodejde

Psycholog: Lidé se covidu přestali bát. Nechtějí přijmout, že sám od sebe neodejde

Sjezdovky na českých horách zaplněné turisty nebo lidé scházející se v potají otevřených restauracích. Jiní se zase před týdnem tísnili bez roušek a rozestupů na demonstraci. Oproti jaru, kdy celý národ z domovů spořádaně a vyděšeně sledoval nastupující covidovou hrůzu, je to velikánský rozdíl. Proč se teď chováme jinak? Pro CNN Prima NEWS o tom v rozhovoru mluví Jiří Brančík, primář oddělení klinické psychologie Vojenské nemocnice Brno.

USA

Noste roušky i doma. Ochráníte tím rodiče, vyzývají zdravotníky úřady v Los Angeles

Noste roušky i doma. Ochráníte tím rodiče, vyzývají zdravotníky úřady v Los Angeles

Lidé vykonávající klíčová zaměstnání, jako například zdravotníci, by měli nosit roušku i doma. Toto doporučení vydaly úřady v americkém Los Angeles. V oblasti v souvislosti s koronavirovou pandemií panuje kritická situace. Počty úmrtí na covid se tam podle úřadů pohybují kolem tří set osob za den. V souvislosti s tímto onemocněním tak umírá každých pět minut jeden člověk.

Velkostatkář Gates? Miliardář se stal největším vlastníkem zemědělské půdy v USA
Do práce jen s negativním výsledkem. Slovensko čeká další plošné testování
Česká trampka rýžovala zlato na Klondiku. Medvědy grizzly zaháněla husitskými chorály
reklama
reklama
Jsme v pandemické válce. Začněte pracovat a přestaňte kritizovat, tepe Havlíček opozici

Partie

Domácí zpravodajství

Kolik vakcín přijde příští týden, Babiš neví. Očkování druhé dávky chce odložit
Další články
reklama
reklama