Jeden je neurochirurg, druhý učitel na gymnáziu. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS a během mnoha dalších dní ale Pavel Chadim s Arnoštem Dubovým představují trenéra a vnějšího polaře české baseballové reprezentace. Ta od podzimu zažívá pohádku, která nyní graduje. Tým připravující se v amatérských podmínkách vyšplhal na Mount Everest svého sportu – turnaj turnajů s názvem World Baseball Classic. Na něm se střetne s daleko lépe vybavenými „horolezci“. Ale jak už z Japonska říká kouč-lékař: „Anything can happen.“ Může se stát cokoliv.
Nenalhávají si, že jdou všechny porazit. Největší výhrou pro ně je, že vůbec v životě dostali šanci se jednou nedívat na World Baseball Classic v televizi, ale zažít ho na vlastní kůži. Vybojovali si ochutnávku profesionálního světa obnášejícího pompézní show. Čeští baseballisté jsou trochu jako sanmarinští fotbalisté.
Účetní, policisté nebo prodejci aut jednou za čas potkají v kvalifikacích o Euro či světový šampionát výběry Anglie nebo Itálie s největšími hvězdami. Účast na samotných největších akcích je ale pro ně nedosažitelná. To tuzemská banda s pálkami a rukavicemi na podzim zvládla kvalifikační turnaj v německém Regensburgu. Přímo na hřišti slavili senzaci hasič, finanční analytik, obchodní zástupce nebo středoškolský učitel.
Ti všichni a další už jsou v Japonsku. Zatím ne v Tokiu, kde pro ně vše vypukne pátečním zápasem s Čínou a bude pokračovat utkáními s domácími, Jižní Koreou a Austrálií. Na závěrečnou fázi přípravy se utábořili ve městě Mijazaki na ostrově Kjúšú.
Kantor – a také vnější polař – Arnošt Dubový s neurochirurgem – trenérem a manažerem reprezentace – Pavlem Chadimem poznamenávají, že hlavním cílem vysněné asijské mise je nakazit Českou republiku baseballem. Aby lidé objevili kouzlo „nejrychlejších šachů“ na světě.
Přesvědčujete stále sami sebe, co se děje? Opravdu jsme teď v Japonsku? Opravdu budeme hrát brzy ten největší turnaj, na který se Česká republika nikdy předtím nedostala? Opravdu se tak stane v proslulém baseballovém chrámu Tokyo Dome?
Arnošt Dubový: Je to náš sen, na který jsme se připravovali. Extrémně se těšíme. Ještě sice nejsme v Tokyo Dome, ale už se to hezky blíží. Den ode dne si čím dál tím více uvědomujeme, že odehrajeme zřejmě nejdůležitější zápas naší kariéry.
Pavel Chadim: Já si to ještě úplně neuvědomuji. Zatím jsme v procesu, ještě nejsme úplně připravení.
World Baseball Classic pro vás znamená i vzácné setkání s hvězdami. A tou největší, kterou potkáte, je japonský nadhazovač Shohei Ohtani. Vibruje toto jméno z Major League Baseball v českém kádru hodně?
Dubový: Ještě ani ne. Těšíme se na všechny hvězdy, které potkáme. Uvidíme, do jak blízkého kontaktu se s nimi dostaneme. Minimálně na hřišti se ale potkáme, to je jasné.
Chadim: V Japonsku ale rezonuje extrémně. (Úsměv) Ve čtvrtek dorazil. Japonci hráli přípravný zápas s místním týmem, prohrávali a televizní přenos přerušili ve chvíli, kdy Ohtani přiletěl z Ameriky. Najednou vysílali, jak podepisuje míčky a fanoušci z něho úplně šílí. Každopádně napřed hrajeme s Čínou, takže na Ohtaniho a japonskou reprezentaci ještě tolik nemyslíme.
Shohei Ohtani and Team Japan are ready for the #WorldBaseballClassic.
— World Baseball Classic (@WBCBaseball) March 5, 2023
Are you? pic.twitter.com/MvFU0bgZw1
Počítali jste si, jak dlouho byste vydělávali na částku, kterou za rok Ohtani dostane od Los Angeles Angels – tedy 30 milionů dolarů, zhruba 660 milionů korun?
Dubový: Nepřepočítávali jsme to. Ale s učitelským platem by to asi bylo hodně let. (Smích)
Chadim: My jsme bohatí duchem! Ne, sportovci nad tímto nepřemýšlí.
Většinou je daný tým nejvíce uctívaný v zemi, kterou reprezentuje, ale nemáte pocit, že jste nyní obdivovaní spíše v zahraničí?
Dubový: Rozdíl je obrovský. Už jen na letišti, když lidé viděli naše čepice nebo česku vlajku, mávali, chtěli se s námi fotit. Po trénincích na nás čekají… Intenzivně poznáváme, že v Japonsku je baseball vášeň, národní sport.
Chadim: Je to extrém. Na každém kroku nás pronásledují kamery. Není pomalu minuty, kdy by někdo nedával rozhovor. Po přípravných zápasech musíme čekat půl hodiny, až si všichni splní mediální povinnosti. Na to nejsme vůbec zvyklí, ale zatím je to příjemné. Především proto, že za 14 dní to skončí. Doufejme, že ne úplně. Pro takového Shoheie to tak příjemné být nemusí, ovšem chová se jako velký profesionál.
Jako hrát fotbalové MS v Kataru
Kdybyste měli nějakému Čechovi, který se o baseball vůbec nezajímá, vysvětlit, co znamená World Baseball Classic, jaký má tato událost rozměr, zvlášť když jste se na tuto událost premiérově dostali, co byste mu řekli?
Dubový: Z pohledu staršího hráče je to turnaj, pro který makám celý život. Konečně se to povedlo. Konečně akci nezažiju jen jako fanoušek u televize. Pro diváky je to ta nejlepší baseballová událost, na kterou se dá probojovat.
Andy Warhol poznamenal, že každý má v životě 15 minut slávy. My si to užíváme už šestý měsíc. Teď jsme pro všechny bohové, nicméně byl bych rád, aby si celá republika baseball zamilovala. Zjistila, jak je to krásný kolektivní sport.
Chadim: Dvacet nejlepších zemí. Turnaj je okořeněný o to, že pořádající Major League Baseball kolem něj dělá ohromnou show. Osobně si myslím, že na PR záležitosti je najatých více lidí než na sportovní stránku věci. Ještě bych dodal, že zhruba dalších 20 dalších států, které se na World Baseball Classic nedostaly, má minimálně stejně kvalitní tým jako my. To, že jsme se kvalifikovali, znamená výjimečný sportovní úspěch. Dostali jsme se do prostředí, které je mediální džungle.
Co je World Baseball Classic? A kdy hrají Češi?
Češi vůbec poprvé okusí největší mezinárodní baseballový turnaj na světě, který se koná pod dohledem slavné zámořské soutěže MLB. Akce je na programu – pokud zrovna do cesty nevstoupí koronavirová pandemie – jednou za čtyři roky a startuje na ní 20 týmů. Ty jsou rozdělené do čtyř pětičlenných skupin, do čtvrtfinále postupují reprezentace na prvních dvou místech. Skupiny se hrají na Tchaj-wanu, v amerických městech Miami a Phoenix a český mančaft se představí v japonské metropoli Tokio.
Svěřenci Pavla Chadima hrají v rychlém sledu 10. března s Čínou, 11. března s Japonskem, 12. března s Jižní Koreou a 13. března s Austrálií.
Dá se tento úspěch přirovnat k počinu v jiném sportu, který je Čechům bližší?
Chadim: Nemám zkušenosti s mistrovstvím světa ve fotbale, ale když jsem nedávno zvenčí šampionát sledoval, tak s tím, co zatím zažíváme v Japonsku, to vypadá, jak kdybychom byli v Kataru.
Bylo například zámoří víc paf z toho, co se vám povedlo, než Česko? Jaké reakce ze zahraničí se k vám dostaly?
Dubový: Určitě, hlavně Amerika. Štáb z Major League Baseball za námi přijel do Česka, natáčel v našich zaměstnáních a vznikl dokument. Byli nadšení z toho, jak dokážeme skloubit práci a sport dohromady na vrcholové úrovni. Celkově bych řekl, že zájem z USA byl větší než u nás.
Chadim: Nejen Američané, ale i Korejci a Japonci mají velký zájem. Pídí se po našem příběhu, že jsme schopni se profesionálně připravovat v amatérských podmínkách. A pak profíkům čelit. Na druhou stranu doufám, že je to nebude zajímat jen do prvního utkání v Tokiu. Byl bych rád, aby i to, co předvedeme, stálo za pozornost.
Dubový: Ale je to hezké. V České republice běžně dáte jeden rozhovor za rok, teď to u mě byly čtyři za poslední měsíc.
Chadim: Hlavně se z toho nezbláznit, abych parafrázoval to, co říkal hokejový trenér Ivan Hlinka. A Andy Warhol zase poznamenal, že každý má v životě 15 minut slávy. My si to užíváme už šestý měsíc. Teď jsme pro všechny bohové, nicméně bych byl rád, aby si celá republika baseball zamilovala. Zjistila, jak je to krásný kolektivní sport. Papírově nemáme žádnou šanci, už jen podle toho, kolik ti kluci, kteří budou stát proti nám, berou peněz, jaké soutěže hrají. Ale je to týmová hra. Anything can happen. Věříme, že se může stát cokoliv. Už jen kvalifikování se je pro nás výhra. Největší vítězství však nastane ve chvíli, kdy získáme více stálých fanoušků a nalákáme děti, aby šly baseball hrát.
Netajemné slzy
Hlavním cílem mise Japonsko je tedy efekt v podobě způsobení dlouhodobého zájmu v tuzemsku?
Chadim: Osobně mám tři cíle. Více fanoušků, více hráčů baseballu a abychom tuto místenku na World Baseball Classic měli i za čtyři roky. Mohla by to být motivace pro naše mladé talentované hráče, kterých máme dost. Loni jsme byli s desetiletými i dvanáctiletými kluky v nejlepší desítce světa.
Kolikrát jste si pustili poslední out – závěrečný moment – z rozhodujícího kvalifikačního utkání se Španěly v Regensburgu, kdy americký komentátor říká: „Je tu nový den na mezinárodní scéně. Česká republika pojede na World Baseball Classic.“?
Dubový: Já to viděl tak stokrát. Byly to krásné chvíle, ale už je to minulost. Máme jiné cíle. Jak řekl Pavel – přilákat v republice co nejvíce lidí k baseballu. Aby měli zájem i o zářijové domácí mistrovství Evropy a hnali nás za vůbec první medailí.
Chadim: Mně to vždy někdo pustil. Ale je pravda, že to it´s a new day mi v uších stále zůstává.
V jednom rozhovoru jste zmiňoval, že jste po postupu brečel na hotelovém pokoji 15 minut v kuse. Vrací se slzy, když vám někdo pustí zmiňované záběry plné euforie?
Chadim: Ano, ale je to tajemství, klukům jsem to zatím neříkal. (Úsměv)
Omlouvám se tedy, že jsem to propálil.
Dubový: Já také brečel. Zůstane to mezi námi. (Smích)
Chadim: Mezi námi a Českou republikou.
Trenér a manažer baseballové reprezentace v jedné osobě Pavel Chadim. Zdroj: Fotobanka ČBA
Co byste na vašem týmu vypíchnul, Pavle? Dá se říct jeden faktor, který byl pro postup rozhodující?
Chadim: Má ohromnou schopnost se přizpůsobit. Na to sázíme i nyní. V šibeničním čase bychom mohli být schopní konkurovat těm nejlepším. Víra je silná věc. Je ale pravda, že každý večer trochu pochybuji o tom, jestli se to dá stihnout.
Trenéři často nemají rádi, pokud jejich svěřenci před papírově rozhodnutými zápasy říkají „jdeme si to užít“. Ale když malá baseballová země napsala takovýto příběh, dovolíte Arnoštovi a všem hráčům podobná slova?
Chadim: Slovo užít má několik významů. Je to s ním jako se strachem. Říká se, že sportovci by neměli mít strach, ale ve skutečnosti se bez něj nebudou zlepšovat. Snažím se slovo užít nepoužívat, ale nikoho nekritizuji, když ho vysloví. Protože přeneseně znamená, že sportovec je pak klidný a hraje to, co umí.
Děkuji suplujícím kolegům
Co vám, Arnošte, řekly děti z gymnázia před odletem?
Dubový: Studenti i kolegové mi přáli hodně štěstí, jsou velkými fanoušky. Byli by rádi, abych mohl vzít přibližně 150 lidí s sebou do Japonska.
I ředitel byl nadšený? Přece jen bylo potřeba zařídit suplování na poměrně dlouhou dobu…
Dubový: Pan ředitel říkal, že jsou to příjemné starosti. Sport má velmi rád, mně také fandí. Kdykoliv na to dojde, umožní mi vycestovat na soustředění nebo zápasy. Touto cestou bych mu chtěl poděkovat. Stejně jako kolegům, kteří za mě budou suplovat. Já čerpám a budu čerpat zážitky, které budu moct implementovat do výuky. Jak se vrátím, budeme zrovna brát Asii. (Úsměv)
Arnošt Dubový během závěrečné přípravy na World Baseball Classic v japonském Mijazaki Zdroj: Fotobanka ČBA
Máte podobnou podporu na neurologické ambulanci, Pavle?
Chadim: Také děkuji kolegům. Poslední půlrok tak trochu léčím na autopilota. (Úsměv) Ne, opravdu nechci děsit pacienty. Tím, že tu práci dělám přes 20 let, jsem si mohl dovolit trochu jiný režim. Ale po celý rok by to takto nešlo. World Baseball Classic je něco jedinečného. A společně s mistrovstvím Evropy snad splníme sen několika baseballových generací. Budu se opakovat, ale byl bych rád, kdyby teď poznali lidé kouzlo pálkových her. Kouzlo toho, proč jsou Američané nebo Japonci schopni hráčům, kteří hrají divadlo na zeleno-červené ploše, platit miliony a miliony. Přijde na nás 50 000 diváků, bude nás sledovat možná 50 milionů lidí živě v televizi. Málokomu se toto poštěstí. Klukům to strašně přeji.
Když lehce odbočím, poštěstilo by se vám to bez Fidela Castra? Úmyslně přeháním, ale z faktu, že kubánský diktátor miloval baseball, těžilo i Československo, že?
Chadim: To už by bylo moc říct, že za postup vděčíme Fidelu Castrovi. (Smích) Ale rozhodně by bez něj tisíc bojovníků, kteří v Československu hráli před revolucí pálkové hry, nedostalo rukavice. Možná bychom teď neměli přes 10 tisíc hráčů. Asi by křivka zájmu o baseball nebo softball stoupala pomaleji.
Dokážete říct, jestli se vám něco z práce hodí v baseballu, nebo naopak?
Dubový: Zřejmě komunikace a utužování skupiny osob – spolupráce v rámci kolektivu. Při tělocviku nebo zeměpisu musím organizovat 30 lidí, aby je to bavilo, aby byla výuka zajímavá, užitečná. A do týmu se snažím přinášet něco podobného.
Chadim: Při studiu medicíny jsem měl zkoušku i z psychologie. Nemyslel jsem si, že to někdy využiju. Celkem 40členná skupina v baseballu by potřebovala asi tak 10 psychologů.
Už jsme se bavili o tom, že nebývalá pozornost je pro vás příjemná. Ale není zároveň poznání něčeho nového a velkolepého svazující?
Dubový: Troufnu si říct, že nikdo z nás takto nemyslí. Použiju to slovo – chceme si baseball užívat, bavit se jím, hrát na 100 procent. Jsme parta kluků, která je už velmi dlouho pospolu. A na samotném hřišti nemyslíme na to, jaký bude mít úspěch či neúspěch vliv. Pokud to vyjde, jsme rádi. Pokud ne, máme další šanci.
Chadim: Zatím je to nesvazuje, ale uvidíme v pátek v poledne. Věřím, že tým bude připraven stejně jako v Regensburgu.
Dubový: Jedna výhra ve skupině dává velkou naději tomu, že skončíme čtvrtí. A to znamená automatickou kvalifikaci na příští World Baseball Classic. Pro nás extrémní motivace. Protože pokud uspějeme, budou mít naši následovníci hnací motor.
Chadim: Ale i kdybychom na tu jedinou výhru nedosáhli, věřím, že díky sledovanosti turnaje můžeme udělat baseballu velkou službu.
