Ani gram uranu okupantům, reakce na ruskou invazi v Příbrami
Během srpnové okupace se v roce 1968 vojska Varšavské smlouvy na řadě míst setkávala s tuhým odporem ze strany Čechoslováků. Horníci v příbramských uranových dolech například vyhlásili stávku pod heslem Ani gram uranu okupantům. Nejednalo se přitom o spontánní reakci pracovníků, nýbrž organizovanou akci ze strany vedení. Podle ředitele místního Hornického muzea Josefa Velfla je možné tehdejší kampaň vnímat jako „významný, ekonomicky podmíněný projev odporu u nás“, jelikož dodávka radioaktivního materiálu hrála klíčovou roli při výrobě jaderných zbraní. Šéf dolu Karel Boček byl za svolání protestu později odsouzen ke 13 letům odnětí svobody.
Výmluvné motto stávky vzniklo na popud tehdejšího generálního ředitelství podniku. V srpnu 1968, kdy okupanti vtrhli na území Československa, pracovalo v příbramském uranovém dole okolo 9 000 zaměstnanců. V důlních šachtách si odpykávali své tresty udělené ve vykonstruovaných soudních procesech také političtí vězni.
ČTĚTE TAKÉ: Historik: Bez Svobody by Sověti Dubčeka možná zabili. Okupovali nás kvůli jaderným zbraním
„Při těžbě a zpracování uranu v Příbrami pracovali do roku 1960 také ti, kteří byli odsouzeni z politických důvodů. Po velké amnestii v onom roce již sem posíláni nebyli. Z řad potrestaných se jednalo většinou o recidivisty kriminálního charakteru,“ uvedl Josef Velfl.
Československá dodávka uranu byla pro Sovětský svaz zásadní a probíhala již od roku 1945. „O přepravě materiálu byla sepsána i mezivládní dohoda, která byla během let různě upravována. Z dnešního pohledu byla smlouva ekonomicky absurdní, jelikož jsme mohli obchodovat pouze se Sověty,“ upřesnil vedoucí místního muzea. Dodávky v průměru stačily na výrobu jedné až dvou jaderných bomb.
Vojska obsadila i šachty dolu
Vedení uranových dolů se v roce 1968 rozhodlo hledat jiné možnosti a cesty, jak prodávat radioaktivní materiál i dalším zájemcům. Vše samozřejmě se souhlasem Sovětského svazu. „O invazi vojsk Varšavské smlouvy se místní dělníci dozvěděli již v brzkých ranních hodinách. Horníci, které dovezl autobus z Prahy, své kolegy s celou situací ihned seznámili,“ popsal Velfl.
Ihned poté se sešlo vedení podniku. Generální stávka na sebe nenechala dlouho čekat. Zajedno byli jak čelní představitelé vedení, mezi nimiž byl i sám šéf komplexu Karel Boček, tak řadoví horníci. Ti se vydali k hlavní budově, aby plošným odmítnutím pokračovat v těžbě vyjádřili podporu svým nadřízeným. Stávka trvala do 29. srpna.
Jednotky okupačních vojsk proto směřovaly do Příbrami s jasným cílem – obsadit klíčová místa, včetně podzemních šachet, jak připomíná ředitel Velfl. V období normalizace, jež měla v Československu „narovnat“ pořádky a obnovit vztahy se Sověty, skončila pak kvůli této vzpouře řada lidí z nejvyššího vedení ve vězení. Boček byl odsouzen na 13 let nepodmíněně.