Arianka darovala krev a zachránila život fence Bean. Sama rok nato o svůj život přišla
Dárce Arianka Zdroj: Červená tlapka
Krevní transfuze u psů je problematika, o které se většina majitelů dozví až ve chvíli, kdy jde doslova o minuty. Přesně to se stalo i křížence Bean, která během venčení sežrala na poli pár zakopaných kostí a v důsledku toho skončila na operačním sále s akutním kolapsem organismu a masivním krvácením do břicha. Během zákroku, při kterém bylo potřeba odstranit již nekrotické části střev, ztratilo její tělo velké množství krve. Bez okamžité pomoci v podobě rychlého dodání krevní transfuze od jiného psa by neměla žádnou šanci.
A tady je důležité říct jednu věc, o které mnoho lidí nemá ani tušení: v Česku nefungují krevní banky pro psy, které by pokryly akutní potřebu. Krev se nedá jednoduše vyndat z lednice, často prostě není k dispozici. Pokud tedy má pes přežít, musí dopředu existovat vhodný dárce, připravený co nejrychleji přispěchat na volání o pomoc.
Naděje v pytlíčku
Tak se na veterinární kliniku dostala i Arianka, mladá fenka entlebušského salašnického psa, přihlášená jako psí dárce krve projektu Červená tlapka. Do registru ji majitelka nechala zapsat krátce poté, co dosáhla minimálního věku pro darování, tedy dvou let. Beanin příběh se k dvojici dostal prostřednictvím sociální sítě Facebook, kde její majitelka prosila o pomoc a hledala co nejrychleji vhodného dárce.
Zachráněná Bean Zdroj: Červená tlapka
„S Ariankou jsme dorazily na veterinu, kde proběhl odběr z oblasti plece. Veterinář jí vyholil malý kousek srsti a zavedl jehlu. Krev pomalu odtékala do vaku - několik minut, které měly pro pokračování Beanina života tak zásadní význam. Byla nesmírně statečná, během celého zákroku se chovala jako profesionál, i když to byla její první zkušenost,“ vzpomíná majitelka Martina Bogár Smetánková.
Seděla klidně, tvářila se naprosto vyrovnaně, jako by takové věci absolvovala běžně a nic na světě ji nemohlo rozhodit. To já měla úplně jiný zážitek. Zjistila jsem, že mi pohled na krev nedělá dobře. Zejména pokud se jedná o krev milované parťačky. Zatímco Arianka dál pokojně „kapala do pytlíčku“, mně se začala motat hlava. Naštěstí veterinární sestra zareagovala rychle, převzala fenku, podstrčila mi pod zadek židli, otevřela okno – a čerstvý vzduch naštěstí udělal své. Cítila jsem lehce pobavený, až hodnotící pohled, kterým mě Arianka z veterinárního stolu častovala. Jako by říkala: Tak já tady zachraňuju životy… a ty tu omdléváš.
Dárce Arianka Zdroj: Červená tlapka
Šance byly téměř nulové, díky zachráncům ale přežila
Jeden odběr nakonec nestačil. Bean potřebovala ještě další transfuzi, kterou už však Arianka poskytnout nemohla. Bylo tedy nutné oslovit dalšího dárce. Toho se podařilo najít díky registru Červené tlapky už bez problémů. Dva psi, kteří se nikdy neviděli, tak dohromady umožnili Bean vybojovat její zápas o život.
Fenky stav byl extrémně vážný a veterinář jí velké šance na zotavení nedával. Rekonvalescence byla mimořádně náročná. Po odebrání části střev musela Bean podstoupit dlouhodobou speciální dietu a její zdravotní stav se stabilizoval až po mnoha měsících. Trápily ji opakované průjmy, únava a citlivé trávení. Postupně se ale zotavila a nakonec se jí vrátila nejen energie, ale i radost ze života. Dnes je z ní sebevědomá, spokojená a především zdravá fenka, která žije naplno. Život, který měl podle prvních prognóz skončit během několika týdnů, se proměnil v roky plné pohybu a radosti. Bez transfuzí od dárců by nic z toho nebylo možné.
Psí hrdinové jsou po celé republice Zdroj: Červená tlapka
Hrdinou může být každý, bez ohledu na původ
Arianka byla čistokrevná entlebuška, Bean naopak kříženka. Nicméně původ psa při darování krve nehraje žádnou roli. Pro psího dárce jsou důležité především tyto podmínky:
● zdravý stav bez chronických nemocí,
● ovladatelnost a klidné chování u veterináře,
● hmotnost nad 20 kg,
● věk mezi 2–8 lety,
● a nesmí být v minulosti příjemcem transfuze.
Ať už tyto podmínky splňuje rodinný pes původem z útulku, nebo čistokrevná výstavní hvězda, jedno je spojuje: oba se mohou stát dárci, úplně stejně jako Arianka. Registrace je rychlá, jednoduchá a nevyžaduje žádná veterinární doporučení. Zabere pár minut a dává majiteli psa zároveň jistotu, že v případě nouze bude sám vědět, kam se obrátit.
Rychlá pomoc existuje
Povědomí o psích transfuzích je v Česku stále velmi malé. Mnoho majitelů se o nich dozví až ve chvíli, kdy veterinář oznámí, že jejich pes akutně potřebuje krev. A tehdy začíná panické a často chaotické hledání pomocí sociálních sítí. Ty jsou ale v těchto situacích málo efektivní. Příspěvky se ztrácejí, sdílení trvá dlouho a při krvácení může i půlhodina čekání znamenat kritické riziko. Proto existuje Červená tlapka – celorepublikový online registr psích dárců krve. Najít přes něj pomoc pro svého pejska je snadné a rychlé, protože:
● sdružuje více než 1200 aktivních dárců,
● funguje po celé republice,
● propojení žadatele a dárce trvá minuty,
● ročně pomůže stovkám psů v nouzi.
U akutních stavů, kdy jde o minuty, může právě rychlé dohledání vhodného dárce znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.
Ti, kteří zachránili život Zdroj: Červená tlapka
Štěkni to dál: kampaň, která zachraňuje psí životy
Projekt Červená tlapka letos spustil kampaň Štěkni to dál, jejímž cílem je zvýšit povědomí o psí krevní pomoci a přivést do registru nové dárce. Majitelé, kteří mají doma vhodného psa a chtějí pomáhat, mohou svého čtyřnohého parťáka zapsat do registru na webových stránkách. Pomáhat se dá také sdílením kampaně na sociálních sítích projektu a zapojením do výzvy v rámci jubilejní iniciativy Giving Tuesday, která letos připadá na 2. prosince a rovněž se nese v duchu hledání nových dárců, zejména těch lidských.
Bonny, nový pejsek Martiny, již také zapsána v registru dárců Zdroj: Červená tlapka
Dobrý skutek žije dál
Několik měsíců poté, co darovala krev, začala mít Arianka sama zdravotní potíže. „Testy po čase odhalily agresivní nádorové onemocnění, které nebylo možné vyléčit. Přestože bojovala statečně a společně s veterináři jsme jí poskytli maximální péči, nemoc postupovala velmi rychle. Svůj příběh tady na zemi uzavřela ve čtyřech a půl letech, jen něco málo přes rok od chvíle, kdy sama pomohla zachránit Bean. Protože pes může darovat krev pouze tehdy, když je zcela zdravý, jednalo se o její první a zároveň jediný odběr. O to větší význam Ariančin dar měl: doslova rozhodl o životě jiného pejska,“ vysvětluje Martina.
Arianka tu dnes už není. Ale dobrý skutek, který vykonala, nezmizel – žije v každém šťastném kroku a zavrtění ocáskem malé Bean, která díky němu dostala druhou šanci. A možná jednou bude podobný příběh díky vašemu psovi psát někdo další.
Čtěte také
