Diváci říkají, že ten příběh také zažili, říká Kashcheeva, autorka snímku Dcera
Krátký animovaný film Dcera studentky Katedry animované tvorby FAMU Darie Kashcheevy byl letos nominována na Oscara. Do finále sice nepostoupil, i tak má ale Kashcheeva možnost stát se členem americké filmové akademie, která kromě jiného rozhoduje o tom, kdo si Oscara odnese.
Akademie má kolem 8 000 členů a sdružuje umělce z celého světa. Do takové společnosti se podle Darie Kashcheevy člověk dostává automaticky, když je jeho dílo nominováno na Oscara. „Dlouhou dobu po nominaci jsem ale pozvánku nedostávala, tak jsem na ni trochu zapomněla. Až jednou ráno mi napsal kamarád, že gratuluje, že jsem členkou akademie. Pak jsem se dívala do mailu a měla tam pozvánku, že mám vyplnit nějaký dotazník a že jsem členkou akademie,“ popsala Kashcheeva s tím, že snad časem pozvánku dostane i poštou. „Když jsem byla nominována, dostala jsem hodně pozvánek na různé události poštou.“
Akademie podle ní není jen o tom, že člověk může rozhodovat, kdo si Oscara odnese, ale hlavně o tom, že sdružuje profesionální komunitu. „Je to taková celosvětová filmová komunita. Pořádají se tam i různá setkání, workshopy nebo jsem dostala pozvánky na různé zoomy ohledně filmové distribuce nebo produkce,“ líbí se studentce FAMU.
Filmu Dcera rozumí celý svět
Její krátký animovaný film Dcera získal mnoho ocenění z filmových festivalů z různých koutů světa, například z německého Stuttgartu, Tokia nebo z amerického festivalu Sundance. „Bylo hodně zajímavé, že film dostal ocenění na východě, v Evropě i v Americe. Nejzajímavější bylo, že se film dostal na Sundance a dostal ocenění i tam, je to festival nezávislých filmů. A byl nominovaný na Oscara, což je spíš takový mainstream,“ vyjmenovala Kashcheeva.
Podle ní zvolila lidem blízké téma, proto se zdá, že filmu rozumí celý svět. „Film je o vztahu v rodině mezi otcem a dcerou. Když se setkávám s diváky nebo s lidmi, kteří ten film viděli, často říkají, že to také zažili. Někdo mi po promítání dokonce řekl, že plakal po svém tátovi. Film se podařilo udělat velmi dojemný a ruční kamera mi pomohla k tomu, aby se do příběhu mohli diváci ponořit. Sledují ten příběh bezprostředně,“ vysvětlila s úsměvem autorka snímku.
