Markéta Vondroušová má za sebou životní turnaj. Zdroj: Profimedia.cz
Po finálové prohře na Roland Garros byla tenistka Markéta Vondroušová předloni smutná a večer se zavřela na pokoji. Teď zase skončila těsně pod vrcholem, ale stříbrná medaile z olympijských her v Tokiu žádné chmury nedopustí. Rodačka ze Sokolova prožila v Japonsku úžasné dny, které jí opět dokázaly, že může hrát s těmi vůbec nejlepšími. Dosavadní lehce rozporuplný průběh sezony je zapomenutý.
22letá Vondroušová se rvala o zlato dvě a půl hodiny, nakonec podlehla švýcarské kamarádce se slovenskými kořeny Belindě Bencicové 5:7, 6:2 a 3:6.
Porážky Vondroušová většinou obrečí. I tentokrát to na 42. hráčku světa šlo, ale udržela se. „Říkala jsem si, že musím vypadat dobře na ceremoniálu, že nebudu po téhle prohře smutná, protože je to fakt velký úspěch. V Paříži jsem byla smutná hrozně a nějak jsem si to neužila. Na olympiádu chci vzpomínat v hezkém a nejsem smutná, že mám stříbro.“
Těžká tokijská medaile přesně vystihuje náročný turnaj, kterým v Ariake Aréně prošla. „Vidím v ní vedro a strašnou dřinu. Na konci jsem byla fakt hotová,“ pronesla.
Jela jsem sem jako outsiderka…
Doufala, že cenný kov cestou domů někde neztratí. „Nechám si medaili na krku celou dobu,“ plánovala a už vymýšlela, kam si ji doma umístí. „Pořídili jsme si kočičku, která nám všechno bourá, takže budu muset najít místo, kde ji nechá být,“ smála se levoruká tenistka.
🇨🇿 Bravo, @VondrousovaM ! ❤️ Bereme další STŘÍBRO! 🥈🙌🏼#olympijskytym #Tokyo2020 #Tennis #olympijsky pic.twitter.com/HiJkNAJeho
— Český olympijský tým (@olympijskytym) July 31, 2021
Češky patřily k favoritkám turnaje. Vondroušová ale byla z kvarteta s Karolínou Plíškovou, Petrou Kvitovou a Barborou Krejčíkovou poslední v řadě, o které se uvažovalo, že by mohla dosáhnout na stupně vítězů. „Jela jsem jako outsider a je z toho stříbro,“ smála se.
S Bencicovou občas trénuje. Jsou kamarádky a po semifinále si psaly, že mají medaili jistou. „Obě jsme chtěly zlato, ale pro mě holt nezbylo. Obě jsme byly na kurtu zakouslé, nic jsme si nedarovaly. Nezávidím ji. Ať si to užije, příště ji porazím,“ řekla Vondroušová.
Opět vím, že můžu hrát s nejlepšími
Dobře se bavily i při slavnostním vyhlášení. Říkaly si, že si navzájem pověsí na krk medaile. „Jak to bylo smutné, že nám je nikdo nezavěsí, ale zakázali nám to. Pak jsme si povídaly. Nevěděly jsme, kdy máme mít masky, kdy ne, jestli můžeme jít k sobě. Ale myslím, že to proběhlo docela dobře a fotky budou dobrý,“ usmívala se svěřenkyně Jiřího Hřebce a Jana Mertla.
Tenisový kolotoč se neúprosně točí dál. Z Tokia odletí Vondroušová v neděli a příští čtvrtek by měla vyrazit na turnaj WTA do Montrealu. „Takže na odpočinek moc času nebude,“ řekla. Doufá, že ji olympijský turnaj povzbudí do dalších zápasů. „Teď jsem si zase dokázala, že můžu hrát se všemi nejlepšími na světě. Fakt na to mám. Budu se snažit hrát co nejlíp,“ řekla Vondroušová.
V krátkém čase doma zajede do rodného Sokolova. „Protože tam sledovali zápas na velkoplošné obrazovce na náměstí, bylo to veliké. Všichni to prožívali, jak jsem z malého města,“ uvedla. Chystá se i na návštěvu babiček. „Doufám, že mi udělají borůvkové knedlíky.“
Finále skončilo půl hodiny před půlnocí a Vondroušová tím trošku pomohla krajankám Barboře Krejčíkové a Kateřině Siniakové, které nastoupí proti Bencicové s Viktorijí Golubicovou v neděli ve finále čtyřhry. „Snad mi poděkují, utahala jsem ji,“ nadhodila Vondroušová. „I když jsme s Belindou kamarádky, fandím Česku a snad to dopadne zlatě pro holky.“
