Dnes bohužel vyjde blog Evelíny naposledy a Evelína už u jeho psaní nemůže být, takže píšu já – Jana, co jsem se o Evelínu starala od jejího osvobození z klecového chovu až do samého konce. A ten bohužel před pár dny přišel. Tak mi dovolte se zde s vámi Evelíniným jménem rozloučit.
Už nějakou dobu to nevypadalo dobře. Evelína byla hodně unavená, postupně ztrácela síly a já začala být nervózní. Bylo to s ní jako na houpačce. Když už to vypadalo, že to nezvládne, zase se na chvíli zlepšila. Jenže nakonec se to zlomilo úplně. Představa, že se Evelína uzdraví z klecového šílenství, se rozplynula.
Byla zesláblá, jen kost a kůže a trochu peří. Už neměla sílu ani na to, sama se dojít napít. A mě tak čekal jeden z nejtěžších dnů v životě. Vzala jsem Evelínu k veterinářce, a tak nějak jsem očekávala, co se stane. A skutečně… Shodly jsme se na tom, že se Evelínka už jen trápí a ke zlepšení nedojde. A tak dostala injekci. Vím, že to pro ni bylo to nejlepší, ale vyrovnat se s tím… No, to bude trvat.
Díky za všechno, Evelíno. Zdroj: OBRAZ - Obránci zvířat
Ale myslím, že nám tu Evelína zanechala důležité poselství. Klecák ty slepice úplně zničí, a i když má nějaká to štěstí, že z něj náhodou vyvázne, neznamená to, že to s ní dobře dopadne. Evelína byla ještě mladá. Mohla před sebou mít ještě několik let spokojeného slepičího života, ale ne… Nestalo se.
Klecák se na ní podepsal až moc. A stejně tak se podepisuje na čtyřech milionech dalších slepic, dnes a denně. Evelína chtěla změnu a my ji společně dokonáme. O zákazu se může hlasovat už v půlce června a někteří poslanci pořád tápou. Napište jim na www.vyzvaposlancum.cz. Ať není Evelínina smrt zbytečná a další slepice takové peklo nezažijí.