Brankář Blažek vzpomíná na nezdar Sparty se Žilinou: Den blbec a pak hned další

V tuzemské nejvyšší soutěži vychytal rekordních 157 nul, tedy zápasů bez inkasovaného gólu. Jaromír Blažek by dvě z nich dozajista rád obětoval a využil je ve 4. předkole Ligy mistrů v sezoně 2010–2011. Tehdy hrála Sparta rozhodující dvojzápas kvalifikace o milionářskou soutěž naposledy.

Čelila Žilině, která měla být překonatelnou překážkou. Jenže tým vedený Pavlem Hapalem demonstroval, že není neškodným protivníkem. V úvodním zápasu na Letné musel Blažek lovit míč z brány hned dvakrát, při duelu na stadionu u řeky Váh jednou.

Z Ligy mistrů se po výhrách 2:0 a 1:0 poprvé v historii klubu radovali „Šošoni“, jak se klubu ze severozápadu Slovenska přezdívá. Sparťané ji museli s velkým zklamáním oželet popáté v řadě.

Vzpomenete si ještě, co se tehdy stalo?
Žilina byla ve skvělé formě. My se naopak nenacházeli v ideálním rozpoložení a už vůbec ne v ideální sestavě. Zejména obrana byla různě poslepovaná.

Přitom lepšího soupeře jste si tehdy zřejmě nemohli přát... 
Určitě jsme do toho šli s respektem, ale po losu jsme si říkali, že je dobrý. Všichni nás brali jako favorita. Každopádně Sparta už v té době nebyla tak dominantní jako kdysi. Ale platilo, že v okamžiku, kdy nám vylosovali Žilinu, skoro každý považoval poslední předkolo za hotovou věc.

Ale ono zase letět vrtulovým letadlem ze Žiliny také nebyla žádná výhra. Takhle jsem se aspoň mohl natáhnout a při zastávce si koupit pivo.

Jak to vypadalo v kabině po konci odvetného zápasu, kdy bylo definitivně jasné, že vstupenku do Ligy mistrů drží Žilina?
To bohužel nemůžu nějak detailněji přiblížit, protože jsem musel na dopingovou kontrolu, a tak jsem se vlastně ani do kabiny nepodíval.

To jste možná byl i rád, že jste se dusnu v šatně vyhnul?
No ale nakonec to dopadlo tak, že jsem ani nestihl letadlo. Takže jsem strávil noc v klubovém autobuse.

Tak to se vám těžký den pěkně protáhl…
Ale ono zase letět vrtulovým letadlem ze Žiliny také nebyla žádná výhra. Takhle jsem se aspoň mohl natáhnout a při zastávce si koupit pivo.

Jazyková bariéra

Jak byste s odstupem deseti let zhodnotil oba zápasy?
Možná jsme druhé utkání odehráli trochu lépe, ale ten úvodní domácí zápas jsme z naší strany absolutně nezvládli. Vím, že tam byla i z mojí strany jedna věc, která ho ovlivnila…

… pravděpodobně mluvíte o srážce s rakouským spoluhráčem Niklasem Hohenederem. Vyskočil jste si pro centr, ale stejně tak i Hoheneder. Míč jste nezkrotil a posléze padl první gól Žiliny.
Tehdy hrál stopera a došlo tam k určité chybě v komunikaci. Když půjdete hrát do Německa, tak si nemůžete z pozice brankáře dovolit mluvit na obránce jinou řečí než německy. A při příchodu zahraničního fotbalisty do Čech čekám to stejné. Nemyslel bych si, že když zakřičím „mám“, tak tomu někdo porozumí jinak. Jazyková bariéra. Zachoval se naprosto jinak, než bych očekával. Ještě se ohnul, já přes něj přepadl.

Byl tohle klíčový moment celého předkola?
Nedokážu přesně posoudit, jak velký vliv měl na celkový výsledek, ale zcela rozhodující nebyl. Samozřejmě že bez tohoto jednoho gólu by byly naše šance úplně jiné. To je vždy klíč, vstřelit branku doma. S výsledkem 1:2 by to byla trochu odlišná písnička. Ale s tím už teď nic neuděláme. (úsměv)

Souhlasíte, že nešťastných faktorů by se ale v souvislosti s dvojzápasem našlo více?
Asi ano. Jak jsem už zmínil, nebyli jsme v plné sestavě, například Bony Wilfried nemohl do prvního duelu nastoupit kvůli kartám, byla tam řada zraněných. Můžete si pro sebe malovat, jak ta sezona bude hezká – získáme titul, budeme hrát Ligu mistrů. A najednou přijde týden, kdy se vám rozloží všechno. Jiří Kladrubský pak v odvetě nedal penaltu, což byla taková poslední kapka. Mohl by být na lavičce třeba Guardiola a neudělal by s tím nic. Den blbec a pak hned další.

Chtěl jsem ve Spartě ještě jednou něco dokázat

Byl před Žilinou cítit tlak ze strany vedení na postup?
Nic speciálního jsem nezaznamenal. Nikdo nepřišel a vyloženě neřekl: „Musíte postoupit“. Daniel Křetínský (majitel Sparty, pozn. red.) dorazil akorát tak, jako chodí před sezonou zcela normálně. Nikdo nemusel připomínat, že jde o Ligu mistrů. A se vší úctou k Žilině jsme měli postoupit.

Myslíte si, že Spartě následně v pokladně chyběla finanční odměna za postup do Ligy mistrů, která v té době činila 155 milionů?
Nemyslím si, že Spartě v té době chyběly peníze, zvlášť když se na to podívám i teď zpětně. Za poslední desetiletí tam vyletělo oknem takových peněz, že mi nepřijde, že tato částka by měla být nějakým způsobem klíčová.

Ale vám hráčům asi prémie chyběly, že?
Samozřejmě. Ale už ani nevím, kolik to tehdy mohlo přesně být.

Nemyslím si, že Spartě v té době chyběly peníze, zvlášť když se na to podívám i teď zpětně. Za poslední desetiletí tam vyletělo oknem takových peněz.

Kam nezdar se Žilinou řadíte v žebříčku kariérních zklamání?
Na vrchol určitě ne. Vypadnutí se Žilinou mě zamrzelo především z toho pohledu, že už se mi blížil konec kariéry. Ale nakonec jsem si to vlastně pěkně protáhl a chytal dalších několik let (Blažek ukončil kariéru až v roce 2015 ve 42 letech, pozn. red.). Chtěl jsem ve Spartě ještě něco naposledy dokázat, asi proto to bylo nějak hořké. Jinak se těch úspěchů a neúspěchů sejde zvlášť během takové dlouhé kariéry hodně.

Nepomohlo vám osobně při zapomínání na Žilinu to, že jste si Ligu mistrů už předtím zachytal a znal jste atmosféru velkých zápasů?
Možná se to tak dá vnímat. Nepovažuji to za obří neúspěch v rámci své kariéry, byť ve chvíli, kdy jsme vypadli, to pro nás byla tragédie. Ale i tragédie může být zanedlouho zapomenuta. Velké zápasy jsem si zachytal už předtím. Každá předchozí účast v Lize mistrů nám dala to, že jsme se mohli poměřit s nejlepšími soupeři, podívali jsme se na zajímavé stadiony.

Byl úplným vrcholem nastavený čas v zápasu s Laziem Řím v roce 2003, kdy Marek Kincl rozhodl o tom, že zamíříte do osmifinále Ligy mistrů?
To byl vrchol euforie. Já si hlavně považuji toho, že jsme si díky tomu pak zahráli to samotné osmifinále, ve kterém nás čekalo milánské AC. Postoupit ze skupiny Ligy mistrů je opravdu něco speciálního, uvidíme, jestli se tomu třeba teď přiblíží Slavia.

Když se vrátíme na opačný pól zážitků, tak ještě větším zklamáním a průšvihem než vypadnutí se Žilinou bylo v další sezoně vyřazení s rumunskou Vasluí v předkole Evropské ligy. Jak jste ho tehdy bral?
Tou dobou už jsem byl asi opravdu dospělý člověk a nějak zvlášť jsem se v těchto nezdarech nebabral. Svět tím pro mě nekončil. Člověk do toho dá vše, nevyjde to, ale za týden hrajete znovu, ačkoliv to je v uvozovkách jen česká liga. Někdo vstřebá neúspěch rychleji, někdo pomaleji. Já vždy patřil do té skupiny, která se v tom neplácala dlouho. Vnímáte to akorát skrze to, že třeba vypadnete ze sestavy nebo dostanete pokutu. Ale nejlepší je bídné výsledky mazat co nejrychleji. A úspěch si užít dva tři dny.

Za poslední roky ve Spartě se dělo spoustu věcí, které nebyly správné. A to pak už šlo ruku v ruce s tím. Takže mě to třeba ani tolik nepřekvapuje.

Dokázal byste si v roce 2010 představit, že ještě po deseti letech bude takový klub jako Sparta stále bez Ligy mistrů?
Stát se to může vždy a komukoliv. Rozhodně neříkám, že jsem s tím počítal. Ale ta naše předchozí éra, kterou podle mě lze považovat za úspěšnou, pomalu končila. Za poslední roky ve Spartě se dělo spoustu věcí, které nebyly správné. A to pak už šlo ruku v ruce s tím. Takže mě to třeba ani tolik nepřekvapuje. Každopádně je to škoda. Sparta jako klub má vždy obrovský potenciál, především díky finančním silám. A výsledky tomu v uplynulých letech neodpovídaly.

Je teď Sparta na lepší cestě?
V závěru uplynulé sezony měla kvalitnější výsledky. S tím se pak pojilo i to, že se jí dařilo také herně. Určitě bych nesouhlasil s tím, když někdo řekne, že se de facto nic nezměnilo.

Odkazujete zřejmě na slova bývalého trenéra Sparty Václava Jílka.
Je to něco podobného, jako když si mladý fotbalista o sobě myslí, že je bůhvíjak kvalitní, i když tomu tak nemusí být. Schází jim sebereflexe a nadhled. Takto to má spousta dalších trenérů, že postrádají určitou kolegialitu. Sparta se určitě někam posunula. Na druhou stranu to rozhodně není tak, že by teď mělo být všechno jenom krásné. Bude to dlouhodobější proces.