Odívání muslimských žen prošlo nejen v evropském prostředí sérií bouřlivých diskuzí. Nyní se téma vrátilo na stůl především v souvislosti s děním v Afghánistánu. Společně s tím se nicméně vrátil také zmatek v pojmech. V muslimském světě totiž existuje hned několik forem zahalování, které se v evropském prostředí navzájem zaměňují. Jak poznat rozdíly mezi burkou, nikábem, čádorem a hidžábem?
Nutno podotknout, že ne všechny vycházejí jen z náboženských kořenů, konkrétně z islámu. Zvyk nosit oděv, který zakrývá třeba celé tělo vyjma tváře, má svůj základ už v období Mezopotámie. S cudným zahalováním ostatně pracují také rané křesťanské zvyklosti, nelze tedy říct, že jde o praktiku vycházející výhradně z islámu. Ten čerpá spíše z blízkovýchodních tradic.
V samotném Koránu se o zahalování tváře a vlasů přímo nepíše. Zmínky o odívání žen jsou poměrně vágní. Stojí v něm však to, že se mají oblékat skromně. Interpretace svaté knihy se ovšem různí podle konkrétních islámských proudů. Cílem zahalování by mělo být podle islámských učenců jednak vyvarování se ženské vulgárnosti, jednak obrana vůči tomu, aby se příliš odhalené muslimky staly sexuálním terčem ze strany mužů.
Burka
V souvislosti s děním v Afghánistánu nejvíce rezonuje pojem burka, což je označení pro jednolitou, nejčastěji černou nebo modrou svrchní vrstvu ženského oděvu, které se nosí na běžném oblečení.
Jedná se o nejkonzervativnější způsob zahalování – burka zakrývá prakticky celé tělo včetně očí, muslimky se na svět dívají skrze mřížku v obličejové části. Ženy si mohou burku sundat až v soukromí, tedy doma či ve svatyni. Oděv má kořeny v historickém území Paštunistánu (část Afghánistánu a Pákistánu).
Burka zakrývá úplně celé tělo, a to včetně hlavy. Na tváři je ponechána jen malá mřížka pro oči. Zdroj: Getty Images
Existuje několik islámských směrů, které považují nošení burky u žen na veřejnosti za povinnost, a to pod pohrůžkou tvrdých trestů – nejčastěji po nich volají spíše radikálnější skupiny, jako je právě Tálibán v Afghánistánu. Nosí se také v Pákistánu či Bangladéši.
V některých západních zemích jsou burky naopak zakázány, nejběžněji v souvislosti s tím, že je obtížné zahalenou osobu identifikovat. Určitou roli sehrály i obavy z možných teroristických útoků v Evropě.
Nikáb
Mezi nejznámější muslimské závoje patří jednodílný či dvoudílný nikáb. Bývá zpravidla černý a zahaluje celé tělo vyjma prostoru kolem očí – na rozdíl od burky tak nemá mřížku. Některé varianty, které se nosí třeba ve městech na Arabském poloostrově, nechávají odkryté i čelo, případně se kombinuje s obličejovou rouškou.
U dvoudílného nikábu se tímto pojmem označuje spíše závoj přes hlavu, společně s ním pak ženy nosí abáju, což je oděv, který zahaluje zbytek těla.
Nikáb je závoj, který zakrývá celé tělo i obličej ženy vyjma očí. Zdroj: Getty Images
Zde rovněž platí stejný problém jako u burky. Země jako Dánsko, Rakousko nebo Belgie už před lety zakázaly zahalování obličeje na veřejnosti. Sami islámští učenci a vědci se nedokážou shodnout, nakolik by mělo být nošení nikábu (potažmo burky) povinné.
Čádor
Pod čádorem si lze představit dlouhý a splývavý šat, který zakrývá celé tělo od hlavy po kotníky kromě obličeje. Vyrábí se v černé nebo tmavě modré barvě. Čádor nosí především šíítské muslimky v Íránu, kde bývá povinný při vstupu do mešity. Na oblibě získával také v Afghánistánu a dalších zemích, které mají historické kořeny v perské kultuře.
Čádor zakrývá celé tělo od hlavy dolů, nechává ale odhalenou tvář. Zdroj: Getty Images
Hidžáb
Hidžábem se obecně myslí zahalení nebo závoj vyžadovaný muslimskou vírou, samotná forma se ale liší kulturu od kultury. V současnosti si lidi pod hidžábem nejčastěji konkrétně představí muslimský šátek, kterým se zahalují vlasy, uši a krk. Jde o zřejmě nejběžnější formu pokrývky hlavy u žen, po které často sáhnou také turistky, ať už z povinnosti či nikoliv.
Hidžáb je označení pro šátek zakrývající vlasy, uši a krk. Obličej zůstává odhalený. Zdroj: Getty Images
Poměrně populární je hidžáb třeba v Malajsii nebo Indonésii, tedy v asijských zemích s nejpočetnější muslimskou komunitou, ale zároveň poměrně mírnými pravidly pro zahalování. Nosí se také v zemích, kde není pokrývka hlavy z náboženských důvodů povinná. V Evropě se slovo hidžáb velice běžně zaměňuje za burky, nikáby či jiné formy zahalování, a platí to také obráceně.
Burkiny
Pod pojmem burkiny se skrývají elastické ženské plavky, které zahalují celé tělo včetně vlasů. Obličejová část je odkrytá. Jde o kombinaci slova burka a bikiny, protože ale odhalují minimum, splňují burkiny ve většině muslimských zemí náboženské požadavky. I tento kus plaveckého oděvu se nicméně stal terčem kontroverzí – v některých francouzských letoviscích byl zakázán, některá omezení ale tamější soudy následně zrušily.
Burkiny jsou obecně plavky, kterými muslimské ženy zahalují prakticky celé tělo včetně vlasů. Zdroj: Getty Images
Méně známé typy – al amira, chimár a šajla
Forem zahalování existuje mnohem více, třebaže se o nich i přes masivní popularitu v muslimském světě buď moc nemluví, nebo se zaměňují za výše zmíněné druhy závojů.
Al amira je označení pro dvojdílný závoj. Tvoří ji upnutá, zpravidla bavlněná čepička, přes kterou se následně navléká trubkovitý šátek. Zahaluje stejné části jako hidžáb, tedy vlasy, uši a krk – tvář zůstává odhalená. Tento typ nosí především mladé dívky – velké popularity se dočkal po celém světě díky tomu, že se velmi rychle a jednoduše obléká. V Asii, kde se muslimky nemusí řídit tak přísnými náboženskými pravidly, je obzvlášť oblíbený i jako módní doplněk.
Žena s al-amirou (nalevo) a žena s nikábem (vpravo). Zdroj: Getty Images
Neméně populárním závojem – především v oblasti Perského zálivu – je šajla. Vesměs jde o zhruba metr dlouhý šátek ve tvaru obdélníku, který si muslimské ženy specifickým způsobem omotávají kolem hlavy. I zde zůstává tvář odhalená, šátek zahaluje uši, ramena a krk. Delší konec šajly se většinou přehazuje nebo připíná přes rameno. K ní se často nosí také ženské rukavice.
O poznání delší je plášťovitý chimár. Ačkoliv závoj nezakrývá tvář, často dosahuje až k bokům, pod šátkem tak zůstávají krk, ramena a část hrudi. Některé delší varianty zakrývají také kolena. Na rozdíl od hidžábu ale podle historiků nemá náboženský význam, spíše jde o odraz letité místní kultury.
