Byl jsem u něj, než jeho hvězda vyhasla. Čech popsal smrt slovenského horolezce v Himaláji

„Ondrejovi se při návratu (z vrcholu) stala při slaňování nehoda a důsledkem byl jeho pád do trhliny. Nebylo v silách Máry Holečka vytáhnout ho z trhliny ven, navíc Ondro byl ve špatném zdravotním stavu,“ napsal Slovenský horolezecký spolek James na Facebooku.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Co dělat, když se na houbách ztratí v lese váš blízký? Expert poradil jednoduchou prevenci

„Po návratu (Holečka) do základního tábora a po komunikaci Ondrových nejbližších z rodiny, kamarádů a zkušených slovenských i zahraničních himalajistů, samozřejmě hlavně s místní agenturou, jsou velké snahy dostat se k Ondrovi,“ dodal během soboty. V té době spolek ještě doufal v Húserkův šťastný návrat.

„Já slaňoval z „ledovcových“ hodin. Po mně slaňoval Ondra. Co mně bez problémů prošlo, jemu se stalo osudným. Ledovcové hodiny praskly a on se zřítil do ledové propasti. Nejprve narazil po osmi metrech na šikmou plochu a dále pokračoval labyrintem do útrob ledovce. Slanil jsem za ním a čtyři hodiny byl u něj, než jeho hvězda vyhasla. Víc není co dodat,“ napsal později Marek Holeček na Facebooku. Dodal, že „žádná záchranná akce nemůže vzkřísit to, co nedýchá“.

Šlo podle něj o „naprosto běžný postup“ sestupu z hory. „Najednou slyším heknutí a divné zvuky, které můj nervový systém okamžitě vyhodnotí. Špatně, zvuky, které sem nepatří. Zježilo se mi srdce. Hlava už moc dobře ví, co se stalo, jen duše doufá, že vše je jinak,“ přiznal v obsáhlém příspěvku na sociální síti.

Holeček vše autenticky popsal: „Ondróóó….“ řvu jako tur a řvu. Odpověď nepřichází. Dlouhej, vesmírnej čas pro mě, ač určitě neuběhlo více než půl minuty. Najednou z pekeldíry se ozval hlas: „pomóc, do pi…, pomóc.“ „Už jdů za tebou Ondro, vydrž!!“ Aniž bych si uvědomoval následnosti, které se později ukázaly málem osudnými, chtěl jsem být, co nejrychleji u něj. Žije, bude to dobrý. [...] Prostory ledového svěráku se zužovaly do úzkého tunelu, kde světla bylo již co za nehet se vešlo. [...] V temnu připomínající tubus tobogánu, jsem zbaven téměř jakýkoliv viditelností najednou nahmatal ruku. Kontakt…. Ondra křičel… „vytáhni mě, prosíííím.“ Mezi tímto okamžikem a marnými pokusy uběhla desítka minut. Snažil jsem se, dýchal a tahal. Bez úspěchu. [...] Ondra byl zaklíněn hlavou a jednou rukou dolů. Tahání za volnou ruku nemělo cenu. [...] Povedlo se mi nakonec převalit Ondru na sebe. „Co tě bolí…?“ „Nic.“ Opitý radostí mi odlehlo a ostražitost odpadla. „Tak pohni, lezeme z téhle kopky.“ Jeho pohyb byl podivně strnulý. Ze začátku jsem to přičítal času, který ho mačkal, jak v lisu, než mi to došlo. Zlomená páteř a nalitá horní víčka, které jsem nechtěl vidět, vypovídaly špatnou zprávu.. Necítí nohy a ruce jsou strnulé. Odpovědi na otázky i místo, totálně zmatečné…Zhasínala hvězda a odcházela v mém náručí… Trvalo to dlouhé hodiny.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Těhotná žena zemřela po pádu ze sedmnáctého patra paneláku. Dítě bojuje o život