Horáček vzpomíná na Hapku: S Petrem jsme v písních zavedli negativní hrdiny
Před deseti lety odešel slavný skladatel a hudebník Petr Hapka. „Byl to bohém se vším, co k tomu patří,“ říká o dlouholetém kamarádu a spoluautorovi hitů Michal Horáček v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. V obsáhlém interview slavný textař a spisovatel zavzpomínal i na dojemné loučení s velikánem hudby, které provázelo burácení motorek Harley-Davidson.
Petr Hapka byl velkou personou světa hudby. Je autorem mnoha populárních hitů a napsal i hudbu k desítkám filmů. Pro příklad: Fany, Fešák Hubert, Copak je to za vojáka, Panna a netvor, Páni kluci, Andělské oči, Fimfárum Jana Wericha, Městem chodí Mikuláš, Krakonoš a lyžníci, Holka na zabití…
ČTĚTE TAKÉ: Dceru Petra Hapky vychoval otčím. Táta byl na zábavu, mladé ženy jsem mu nekritizovala
Třicet let s Hapkou jako textař spolupracoval Michal Horáček, a právě on zavzpomínal na svého kolegu a kamaráda v obsáhlém rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
„Vybavím si tu jeho energii, zvláštní auru, kterou měl kolem sebe. Auru takového bohéma. A ne, že by si na něj hrál, ale opravdu jím byl, se vším dobrým, ale i se vším špatným, co to přináší,“ říká s pousmáním Michal Horáček. „Byl to hodně živočišný typ. A rozuměl si víc se zvířaty než s lidmi… Byl svobodný, volný. Což je na jednu stranu pěkné, na stranu druhou je to peklo pro ty, kterým třeba slíbil, že jim dodá nějakou filmovou hudbu.“
Hapka byl také známý coby velký fanoušek motorek značky Harley-Davidson. A právě jeho přátelé motorkáři se mu postarali o unikátní rozloučení.
„To jeho spojení s motocyklem Harley-Davidson bylo hodně zvláštní. Nebyl ostatně sám, kdo v České republice miluje tyto stroje. Harlejáři, to je skoro až náboženská sekta. Opravdu to hodně prožívají. A mě dojalo, když Petr zemřel a byla za něj zádušní mše v kostele svatého Petra a Pavla na Vyšehradě, tak ho pak doprovázela, řekl bych, kavalkáda těch kluků s motorkou Harley-Davidson,“ vzpomíná Horáček. „Oni si normálně podmanili Prahu. Vjeli do křižovatky, tam to celé zablokovali – to museli mít secvičené, to nebylo jen tak – a ono se vše zastavilo a jel vůz s Petrovou rakví. To bylo velkolepé.“
Slavný textař vytvořil spolu s Hapkou pět mimořádně úspěšných alb (Potměšilý host, V penziónu Svět, Citová investice, Mohlo by tu být i líp a Strážce plamene, pozn. red.), na nichž zpívali jedni z největších interpretů své doby. Posledním velkým společným dílem byl lyrikál Kudykam, při jehož tvorbě už ale skladatel bojoval s Alzheimerovou chorobou.
„V plném zdraví měl Petr fantastickou paměť. Najednou ho to začalo úplně opouštět… A nejde jen o paměť, ale celkové rozvolnění osobnosti. Na to jsou navázané i tvůrčí schopnosti, ale Petr se nechtěl vzdát, nechtěl se tomu poddat. Nechtěl o tom ani mluvit, ačkoliv to věděl a tížilo ho to,“ vypráví Horáček.
„Bylo to obtížné zejména v té chvíli, kdy jsme v roce 2008 nebo 2009 připravovali lyrikál Kudykam do Státní opery. Kde byly některé naše staré písně, ale většina z nich byla nová… A já jsem tehdy v sobě taky měl, že když to Hapka chce udělat, tak to udělá. Ale musel svést veliký boj s nemocí. Přesto se mu to podařilo. A to já obdivuju. Tam byly některé písně, které patří k jeho největším,“ říká uznale Horáček.
Jednou z nejuznávanějších skladeb z té doby je píseň Krev a šroubky.
„Bylo krásné, že zvítězil nad tím neporazitelným protivníkem a dokončil to. Pak byla premiéra, seděli jsme spolu v lóži a on byl spokojený. Nejen proto, že se ve státní opeře hraje Kudykam a jeho hudba, ale i proto, že to považoval za své vítězství nad tou chorobou,“ vzpomíná uznávaný autor textů. „Člověk se s tím v tu chvíli nechce smířit, že už je to konec, ale tak nějak jsme tušili, že to je ta příležitost, která musí být ze všech sil… Jako když běžíte maraton, už vůbec nemůžete, šoupete nohama, točí se vám hlava, ale přesto do toho v cílové rovince dáte úplně všechno a dokončíte to. Tak mi to připadalo.“
Zažili spolu mnoho mimořádně silných okamžiků, na které prý nelze zapomenout. „V citové zásobárně mám uložené momenty, kdy mi Petr ve tři ráno zavolal, abych přijel na Okoř, že to tedy už má a zahraje mi to. A tehdy to bylo daleko lepší, než kdykoliv později. I když to nazpívala třeba Hana Hegerová, Magdalena Kožená, nebo to hrál Pavlíček. To první, když se to narodilo, bylo velké. Děkuji osudu, že mi tohle dopřál s Petrem Hapkou zažít,“ je vděčný slavný autor, který v současnosti pracuje na nové opeře s Michaelem Kocábem.
Horáček také připomněl jeden z typických rysů jeho tvorby s Hapkou. „Myslím, že jsme s Petrem zavedli negativní hrdiny písní. Většinou lidi zpívají něco ve smyslu ‚Já jsem dobrý, ty jsi ještě lepší a mám tě rád,‘ a tak podobně. A my jsme zavedli mnoho negativních hrdinů. Dan Landa v Králíčku Azuritovi, nebo Štěstí je krásná věc, to zpívá úplný debil, nebo Buřty, pivo, nenávist a spousta dalších. A to myslím, že je v české tradici docela nevídaná věc,“ uvádí v interview pro CNN Prima NEWS.
Petr Hapka zemřel 25. listopadu 2014 ve věku 70 let.
