Čaroděj, který vykouzlí z prastarého křesla po babičce zázrak

Čalounictví je nádherné řemeslo, které dává starým a opotřebovaným věcem zcela nový vzhled. Jedná se vlastně o potahování povrchu různých druhů materiálů látkou, koženkou, kůží či jinými syntetickými i přírodními materiály. I když těchto služeb využívají převážně hotely, restaurace nebo divadla, může si šikovného čalouníka objednat kdokoliv. Z prastarého křesla po babičce dokáže hravě vykouzlit úžasné, jedinečné křesílko, které vám bude závidět každá návštěva.

Šikovný čalouník je k nezaplacení

Jiří Liška je mladý a umělecky založený muž, který propadl lásce ke svému řemeslu. Vzhledem k rodinné tradici, bylo čalounictví mladíkovi vlastně přeurčeno. Již od dětství se v něm projevoval umělecký duch a vítězily kreativní činnosti. I po tolika letech se stále uklidňuje modelováním hlíny či malováním abstraktních obrázků.

Jiřího kroky však nejprve vedly ke studiu kovařiny. Tento obor ho bavil a vyučil se v něm. Ve chvíli, kdy však hledal vhodné volné prostory, kde by mohl své řemeslo vykonávat a zdokonalovat se v něm, narazil. Neměl dostatek finančních prostředků, aby se mohl postavit na vlastní nohy. Štěstí mu nebylo nakloněno. Začal se tedy poohlížet po zaměstnání, kde by mohl uplatnit své znalosti ohledně zpracování kovů. Nic z toho však nemělo souvislost s kovařinou a navíc u něj nedošlo k žádnému vnitřnímu naplnění.

Záchranou udičku hodil Jiřímu jeho vlastní tatínek. Celý život provozoval čalounické řemeslo doma, kde měl i perfektně vybavenou dílnu. Jiří již za dob studia v dílně pomáhal a čalouničina pro ně nebyla úplně cizím řemeslem. Táta si ho tedy vzal pod svá křídla a naučil vše potřebné. Postupem času se zdokonalil natolik, že byl svému otci rovnocenným partnerem. Spolupráci otce v roli mistra a syna v roli učedníka zvládli bravurně. Vzájemně se doplňují a společně se věnují nejrůznějším zajímavým nabídkám. Tatínek je velice rád, že si vychoval svého nástupce.

Jiří společně se svým tatínkem se specializují spíše na nábytek, kterému se říká generační. Většina lidí by ho vyhodila. Šikovný řemeslník, kterému se takový nábytek dostane do ruky, zcela změní jeho vizáž a vdechne mu úplně nový život. Jiří ke své činnosti navíc používá původní materiály ve spolupráci se zaručeně původními čalounickými technikami.

Čalouník je vlastně takový designér, který musí mít oko pro detail a spousty trpělivosti. Musí být šikovný, aby si každý svůj krok pečlivě promyslel a popřípadě uměl opravit případnou nechtěnou chybu.

Jiří se svým tatínkem získali unikátní nabídku od Mahenova divadla, kde společně rekonstruují dveře do lóží, závěsy, opěrky na ruce i clony proti průvanu do dveří. Navíc pro divadlo vyrobili aktovou oponu.

Svěřený nábytek Jiří opravuje ve své dílně. V prvním kroku si daný kus připravený k renovaci, musí nafotit. Během celé zakázky provádí pečlivou fotodokumentaci opravovaného nábytku. Při renovaci křesla je důležité jej nejprve úplně odstrojit. Sundávají se potahy i výplně s pružinami. Zcela holá konstrukce se následně posílá do stolařské dílny, kde se křeslo rozebere, očistí, následně sklíží a nalakuje. Po všech těchto úkonech se křeslo vrátí zpět k panu Jiřímu. V tuto chvíli začíná s popruhováním. To je základní technika v čalounictví, kterou se vyvazují pružiny. Používá se z důvodu rozložení hmotnosti sedícího člověka po celém křesle. Vyvazování se provádí za pomoci lan a technického konopí.

Ve chvíli, kdy Jiří dokončí vyvazování, vezme si k ruce starou pytlovinu, které se odborně říká juta. Položí ji na křeslo, přibije to rámu a následně se obšije kolem všech pružin tak, aby na boku lehounce plandala. Na pružinách však musí být pevně napnutá.

Na povrch napnuté juty se musí naskládat africká tráva, která tvoří výplň židle. Další vrstvu tvoří řídká juta, která se musí prošít, aby zpevnila střed celého sedáku. Následně se provádí hranění. Jedná se o techniku, díky které vznikne perfektní tvar sedáku tvarující kostru židle. V tuto chvíli má Jiří hotový tzv. grunt, na který se musí položit koňské žíně a vata. Na úplný vršek gruntu přijde molino. V posledním kroku přijde na řadu potažení židle látkou. Ta se přišívá i přibíjí pouze ručně.

Čalounictví je velice náročný, ale krásný obor. Toto řemeslo by rádo uvítalo příliv nové generace, která o něj v posledních letech nejeví přílišný zájem. Bez nových a šikovných řemeslníků by mohl zcela vymizet nábytek, který slouží k sezení i ležení celou řadu let. Na trhu by pak už zbyl pouze nábytek, který chrlí nábytkářský průmysl ve velkém. Nábytek bez historie, ducha a hlavně bez nádherné ruční práce. Nábytek, který upřednostňuje cenu před funkčností.

Jiří své řemeslo miluje a největším oceněním je pro něj zpětná vazba spokojených zákazníků. Odměnou a zároveň největším darem je pro něj upřímná a viditelná radost nad renovovaným nábytkem.

Zdroj: pořad Řemeslo nenahradíš, Jiří Liška - čalouník

Tagy:
řemeslo čalouník Jiří Liška