Nejen v módě vládnou světu ladné křivky

Sklář s citem pro krásno

Petr Slavkovský je mladý muž, který již jako malý chlapec propadl vášni lepení modelů autíček a letadel. Svého uměleckého ducha podpořil následně navíc kresbami a nejrůznějšími malůvkami, jež ho vystřelily vstříc umělecké dráze. Některá rozhodnutí v životě nepatří mezi nejšťastnější. Podobnou chybu udělal i pan Petr, když si ve svých patnácti letech podal přihlášku na stavební školu. Vyšší prozřetelnost však měla s tímto umělcem zcela jiné plány. Stavební škola nevyšla a Petrovi se otevřely dveře ke sklu.

Mladý muž využil nabídky sklářské školy v Novém Boru, kde ho perfektně připravili na budoucí profesní život. Naučil se nejrůznější sklářské techniky.

Po ukončení studia se Petr začal věnovat sklářské kariéře v jedné menší moravské sklárně, kde se postupnými krůčky propracovával stále výš a výš. Vnitřního naplnění však Petr nedosáhl. Svou práci miloval a paradoxně v ní viděl daleko víc, než jeho nadřízení. Jedinou možnou cestou bylo osamotnění umělce, jež chtěl do svých výtvorů vtisknout jemné, ladné kontury i fascinující výrazné křivky.

Člověk, který se chce věnovat tak krásnému řemeslu, jakým sklářství bezpochyby je, potřebuje dar umět se vcítit do tvárného materiálu. I když mu někdy nejde od ruky vše tak, jak by si přál, nikdy nepoví a zaručeně se nenechá zlomit. Bral by to jako osobní prohru.

Rodinnou sklářskou firmu Petr vybudoval za pomoci své ženy, na kterou se může bezpodmínečně spolehnout. Kompletní administrativa jde pouze za touto úžasnou ženou, jež je zároveň i ceněným pomocníkem ve sklářské výrobě. Přenášení své vlastní energie do vyrobených výtvorů je pro první dámu pana skláře užasnou inspirací.

Hlavní a nejdůležitější sklářskou surovinou je křemičitý sklářský písek. Přidáním dalších surovin pak vzniká sklo. Písek i veškeré potřebné přísady se naloží, utaví a ve chvíli, kdy jsou suroviny připraveny, započne se práce se sklem. Samotné sklo v peci mívá konzistenci zlatavého tekoucího medu a za pomoci sklářské píšťaly se nabírá a zpracovává tzv. válením. Celý proces se provádí zcela ručně. Z nabíraného materiálu se nejprve vytvaruje baňka, na níž se posléze vrství další materiál. Po skončení fáze nabírání do baňky přechází Petr k vrstvení dalšího skla a na jeho konci vznikne tzv. kalich. Veškerý nabraný materiál se dále zpracovává foukáním. Pro foukání se používají převážně dřevěné formy, ale mohou to být i formy z umělých materiálů. Tyto formy musí být namočeny ve vodě, neboť z vody vzniká pára, která se při foukání skla vymezí mezi formou a sklem. Výrobek se tak lépe tvaruje a nedochází k jeho přichytávání k formě.

V okamžiku, kdy Petr perfektně vyfoukne základní tvar kalichu, pokračuje výroba další fází, při které se sklo zdobí. V posledním kroku přijde na řadu výroba nohy. Mladý umělec nikdy nezabrušuje vrchní stranu kalichu, nýbrž zatavuje.

Hotový výrobek putuje do chladící pece. Tento krok je velice důležitý, neboť se při fázi chladnutí odbourává vnitřní plutí, které při výrobním procesu ve skle vzniká. Chladnutí probíhá 5 až 7 hodin.

Sklářství má obrovskou perspektivu. Hromadná strojová výroba nemůže nikdy v žádném případě nahradit jedinečnost ruční práce. Jemné a ladné linie vtisknuté do skla jsou odrazem práce umělců pracujících se sklem a žádný stoj toto nezvládne. Originalita je nade vše. Petr se chce do budoucna zaměřit na zušlechťování skla a velice rád by se věnoval výrobě trofejí a plastik.

Zdroj: pořad Řemeslo nenahradíš, Petr Slavkovský