Černá kronika SSSR: Nedostatek masa vyřešil Rjazaňský zázrak. Byl to kolosální podvod
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Chruščov chtěl ztrojnásobit produkci masa za tři roky.
Rjazaňský kraj slíbil nesplnitelný objem dodávek.
Zvířata vybili, aby zakryli kolosální podvod.
Proč se tajemník Larionov pustil do riskantní akce?
„Dohnat a předehnat Ameriku v produkci na obyvatele,“ slavné heslo dnes už s ironickým nádechem pronesl Nikita Chruščov na setkání se zástupci zemědělců 22. května 1957. Myslel to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Sovětský svaz sice zažíval překotný růst, ale ten měl svoje limity. Nicméně o příkazech generálního tajemníka se nepochybuje, ty se plní, i kdyby se mělo lhát a podvádět. A právě to byl „Rjazaňský zázrak“ – kolosální podvod.
Dějiny ekonomických kauz v SSSR mají několik opravdu velkých kauz, při nichž stát přicházel o astronomické částky peněz, které mizely v kapsách ředitelů podniků, stranických kádrů i nejvyšších úředníků.
ČTĚTE TAKÉ: Dezertéři v letadle pálili kulometem do cestujících. Zavraždili i policisty
Stačí si připomenout případy s bavlnou, s obilím nebo s vínem. „Rjazaňský zázrak se týkal masa, ale v jedné věci byl zcela odlišný – motivem nebylo nakrást co nejvíce peněz, ale zavděčit se „těm nahoře“. Proto ani neskončil u soudu, kde by vyšla najevo ohromná blamáž sovětské moc. Vládní nomenklatura ho jen tiše „zametla pod koberec“.
Lid chtěl maso
Maso bylo v Sovětském svazu vždycky problém, nikdy ho nebylo dost. Nikita Chruščov, člověk rázný a svérázný, přikázal, aby se do tří let produkce masa ztrojnásobila.
Nemusíte být zrovna zemědělský ekonom, abyste došli k závěru, že něco takového je nesmysl. A upozornili na to i někteří sovětští ekonomové. Vedení strany reagovalo ve výzvě adresované oblastním výborům: „Mezi ekonomy jsou skeptici, kteří nevěří v možnosti našeho zemědělství. Ale jak na to přišli? Zdá se, že vzali svoje tužtičky a spočítali, jaký je přírůstek u skotu za několik let. Soudruzi, musíte pochopit, jaké síly se teď nashromáždily u sovětského lidu. To není politická záležitost, ale výsledek dlouholeté práce naší strany…“ Prostě, když strana přikáže, přestávají platit zákony přírodní i ekonomické, stačí chtít!
„Doktorský salám“
Na jeden „živoucí“ důkaz nedostatku masa v SSSR dodnes narazíte i u nás v obchodech s ruskými potravinami. Dokonce ho můžete i ochutnat – jmenuje se „doktorský salám“. Růžová hmota asi nejvíc ze všeho připomíná československý „junior“.
Vznikl už v roce 1936 z iniciativy lidového komisaře (ministra) potravinářského průmyslu Anastase Mikojana. To byl jeden z mála sovětských funkcionářů, který by se díky své originalitě a vynalézavosti určitě prosadil i v kapitalismu.
Mikojan vycházel z toho, že i sovětský člověk chce jíst maso, ale možnosti produkce jsou omezené. Měkký salám byl řešení – lidé měli pocit, že se jim dostává (skoro) masa a stát mohl výrobou uspokojit poptávku. Proč se salámu dodnes říká „doktorský“? Uzenina byla prohlášena za dietní a často ji dostávali pacienti v nemocnicích. Název se ujal a možná i z určitého sentimentu se používá dodnes.
Předseda rjzaňského oblastního výboru strany Alexej Larionov výzvu vzal vážně. A šel dokonce ještě dál – jeho kraj neztrojnásobí produkci masa za tři roky, ale dokonce za pouhý jeden rok. V konkrétních číslech to znamenalo, že za 12 měsíců zemědělci a masokombináty dodají státu místo 50 000 tun masa rovnou 150 000 tun.
Taková smělost vyděsila i samotného Chruščova, který musel ambiciózního Larionova osobně brzdit. Nakonec se dohodli na objemu 100 000 tun, což stále bylo na hony vzdálené reálným možnost.
Stal se zázrak?
Závazek rjazaňských komunistů se měl stát příkladem pro celý Sovětský svaz. Z Kremlu už jenom za slib pršela vyznamenání jako zlatý déšť. Do centra oblasti přijel sám generální tajemník, aby se setkal s kolchozníky. Larionovovi se na hrudi zablýskal Řád hrdiny socialistické práce.
Čtěte také
Do roka jeho oblast státu skutečně odevzdala 150 000 tun masa, tedy tolik, kolik Larionov slíbil před snížením závazku. Plán na rok 1960 byl ještě smělejší – Larionov slíbil 180 000 tun! Zatímco jinde Chruščovova výzva selhala a za rok se podařilo zvýšit produkci masa jen o tři procenta, rjazanští produkci dokázali zdvojnásobit. Začalo se mluvit o „Rjazaňském zázraku“.
Jenže mělo to háček, v Kremlu sice tušili, že něco není v pořádku, ale nikdo neměl odvahu výsledky veřejně kritizovat, protože Nikita Chruščov sršel nadšením. Vysvětlení bylo prosté… Larionov nechal vybít všechna zvířata v kraji, včetně chovných kusů a krav chovaných na mléko.
Když došly místní zdroje, začal skupovat zvířata v okolních krajích. Použil na to peníze, které byly určeny na obnovu strojového parku a výstavbu škol. Když už v širokém okolí nezbylo nic, co by se dalo zabít, začal dovážet celá stáda z Kazachstánu.
Velký švindl se musel dříve nebo později provalit, v tomto případě to bylo spíš dříve. A katastrofa dosáhla ohromných rozměrů. Rjazaňská oblast v roce 1960 odevzdala pouze 30 000 tun masa, tedy podstatně méně, než kolik produkovala před Chruščovovou výzvou. Navíc z trhu zmizely i mléčné výrobky, protože krávy skončily na jatkách. A propadla se také rostlinná výroba. Larionov totiž zemědělcům za odebrané krávy nezaplatil a ti začali trucovat.
Velká blamáž
Nabízí se otázka, proč se krajský tajemník strany Alexej Larionov pustil do dobrodružství, které nemělo naději na úspěch. A tady se musíme podívat do jeho životopisu na události, které aféře předcházely.
V letech 1946 až 1948 byl šéfem kádrového oddělení Ústředního výboru KSSS. To byl vysoký post přímo v Moskvě. Jenže měl blízko k Andreji Ždanovovi, druhému tajemníkovi strany.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
Když ten v 1948 zemřel, začala se nad jeho spojenci stahovat mračna. Blízcí spolupracovníci Stalina Georgij Malenkov a Lavrentij Berija si s nimi začali vyřizovat účty. Zatímco někdo skončil na popravišti, Larionov byl pouze odsunut do Rjazaňské oblasti.
V podstatě se jednalo o přeložení za trest. Rjazaňská oblast sice leží nedaleko Moskvy, ale patřila k těm méně vyspělým částem sovětského Ruska. Larionov věděl, že musí uspět, nebo to bude jeho konec a skutečně se mu povedlo kraj pozvednout.
Čtěte také
Jenže Moskva mu stále chyběla a naděje svitla v roce 1953, kdy se Nikita Chruščov stal generálním tajemníkem strany. Larionov zřejmě uvěřil, že když se tajemníkovi zavděčí, ten si ho z provincie vezme k sobě zpátky do Moskvy.
Vsadil tedy všechno na jednu kartu a tou bylo maso. Jenže místo úspěchu přišel totální krach. Larionov zemřel 22. září 1960, podle oficiálních zpráv na selhání srdce, podle těch neoficiálních se zastřelil. Každopádně neunesl představu, že by mohl být souzen.
Jenže stranická moc o soud nestála, pravdivé zveřejnění okolností kauzy by ji totiž zesměšnilo. Larionov sice posmrtně přišel o Řád hrdiny socialistické práce, ale za hlavního viníka nedostatku potravin v Rjazaňské oblasti byl označen Averkij Aristov, náměstek předsedy Kanceláře Ústředního výboru KSSS.
Ale ani on neskončil před soudem, pouze ho odsunuli na post velvyslance v Polsku. Jedinými oběťmi v celé kauze tak byly především tisíce zvířat zbytečně vybitých kvůli ambicím jediného muže.
Čtěte také
Nedostatek masa provázel i samotný konec Sovětského svazu, kdy se hospodářství zhroutilo, a jednotlivé regiony se musely uchýlit k lístkovému systému. Jak takové opatření fungovalo v praxi, jsem se mohl jako student přesvědčit na vlastní kůži. Ve Vladimíru byla kvóta jeden kilogram masa (nebo salámu) na jeden měsíc. Pak jste chodili po obchodech a čekali na zázrak. Ten se za semestr stal dvakrát. Jednou se objevil už zmíněný „doktorský salám“ a jednou pelmeně s masem.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Drobná seniorka Růžena na chatě rozřezala a spálila manžela. Ani policisté tomu nemohli uvěřit
