Černá kronika SSSR: Vysmívaný kulhavec se začal mstít ženám. A vraždil ve velkém
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Kulhavý vrah se mstil ženám za posměch z dětství.
Stopy hole na místě činu usvědčily skutečného pachatele.
Přiznání k 59 vraždám vrah učinil při čtení novin.
Jak se vrah snažil překonat Čikatila v počtu obětí?
„Pajda, pajdavej“, pokřikovaly děti na hubeného kluka, který skutečně nápadně kulhal. Nejvíc to Serjožu Kašinceva bolelo od holek. Na vesnici, jako byla Podjuga v Archangelské oblasti, před posměšky nebylo kam utéct. Hromadila se v něm nenávist, která se drala ven v podobě nekontrolovatelné agrese. Pravou nohu měl opravdu částečně ochrnutou, vypadala, že je o něco kratší. Už se tak v roce 1940 narodil. Mohlo to ovlivnit jeho osobnost natolik, že se stal sériovým vrahem?
V lese stál rezavý barel a z něj čouhala větev. Aspoň si to člověk, který později přivolal policii, zpočátku mohl myslet. Málokoho by totiž napadlo, že ve skutečnosti je to drobná, ohořelá lidská noha. Při prvním ohledání kriminalisté váhali, jestli původně patřila dítěti nebo drobné ženě. Další expertiza potvrdila, že druhá možnost byla správná. Nikoho tehdy v roce 1987 ale asi nenapadlo, že pachatelem je sériový vrah, kterému později mladý vyšetřovatel Dmitrij Plotkin prokáže celou sérii vražd. Dodnes ale nevíme, kolik přesně jich skutečně spáchal.
Kluk, který „rostl pro šibenici“
Byl to jen posměch dětí, co Serjožu Kašinceva přivedlo na cestu sériového vraha? Ani doma to neměl jednoduché. Už nevíme, jestli ho o otce připravila válka nebo od rodiny odešel, faktem je, že matka na něj a bratra Nikolaje zůstala sama. A mladšího syna postupně přestala zvládat. Čím dál častěji se u něj projevovala absence toho, čemu se říká svědomí. Poprvé se o něm policie dozvěděla v jeho deseti letech. Udal ho vlastní bratr, kterému ukradl kabát. I to něco vypovídá o životě v rodině Kašincevových.
ČTĚTE TAKÉ: Měřil jen 160 centimetrů. Pomstil se masakrem deseti lidí
Serjoža se nechtěl učit a nechtěl ani pracovat, soustavně utíkal z domova. Pohoršení ve vesnici a další zájem policie vyvolal, když jednu z místních holčiček zavřel do sauny a nutil ji, aby se svlékla. Ale stále byl ještě nezletilý, takže vyvázl bez trestu.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
Po dosažení dospělosti se osamostatnil a začal pracovat v kotelně. Jenže topná sezona skončila a on si další zaměstnání nehledal. Peníze doslova vytloukal z ženy, u níž bydlel. A je tu zajímavý detail – několikrát ji při tom dusil. To byl způsob, kterým usmrtil většinu svých pozdějších obětí.
Zřejmě bylo jenom otázkou času, kdy někoho skutečně zabije. Kašincev si odpykal několik menších trestů za krádeže a potuloval se po Volgogradské oblasti. Živil se příležitostnými pracemi, bydlel u náhodných známostí.
V roce 1975 se v okresním městě Kalač na Donu seznámil s další postarší ženou. Pro ni to bylo setkání osudové. Při společné pijatyce ji zavraždil. Policie vraha dopadla prakticky okamžitě. Psychiatři u Kašinceva sice zjistili sklony k agresivitě, k prudkým výbuchům vzteku, ale svéprávnosti ho nezbavili.
Za svou první vraždu tak dostal deset let. A z tohoto období se zachoval další detail, který napověděl, co bude dál. Kašincev za mřížemi vyhrožoval, že se pomstí.
Vražedná série
Bral vyšinutého vězně za mřížemi někdo vážně? V roce 1985, tedy po odpykání celého trestu, vyšel Kašincev na svobodu a dělal to, co před tím – nepracoval, občas žebral, občas se přiživoval na ženách, které měly smůlu a připletly se mu do cesty.
Čtěte také
To se stalo i 34-leté obyvatelce Čeljabinska, která se stala jeho další obětí. Vrah ženu zatáhl na staveniště, strhal z ní šaty a brutálně zbil.
Bezmocnou oběť pak zardousil.
Měnila se města, měnily se ženy, ale scénáře vražd s menšími variacemi zůstávaly stejné. Nejradši Kašincev vraždil vlastníma rukama. V několika případech se stalo, jako i u jiných sériových vrahů, že za zločiny byli stíháni nebo dokonce odsouzeni naprosto nevinní lidé.
To se málem stalo i v případě devětadvacetileté Tamary Gatilovové z města Arzamas. Policisté dopadli tři výrostky, které tloukli tak dlouho, až se přiznali. Teprve další vyšetřování ukázalo, že s její smrtí nemají nic společného. Mimo jiné pomohla maličkost – kromě stop od podrážek bot na místě činu byly také kulaté důlky – ty zůstaly po holi, kterou chromý vrah používal.
Město Rjažskij, na ruské poměry není velké, žije tu asi jenom 20 000 obyvatel, ale představuje významný železniční uzel. Jedna z tratí vede do obce Aleksand-Něvskij. Právě po ní šla dvojice železničářů. Na trávě nedaleko kolejí leželi muž a žena. Prostě vyrazili si za město, popili vodku a usnuli… tak oba muži v první chvíli přemýšleli.
Jenže něco jim na tom všem nehrálo, jenom nevěděli, co. Když došli do cíle, pro jistotu se zastavili na policejní stanici a hlídka se vypravila na dvojici podívat. Vedle zavražděné ženy ještě vyspával opilý Kašincev.
Přiznání nad novinami
Zadržený se dostal k vyšetřovateli Dmitriji Plotkinovi, tehdy to byl mladý policista s pěti lety odslouženými u rjazaňské kriminálky, ale čekala ho působivá kariéra. Měl trochu zvláštní přístup k vyšetřovaným. Nesnažil se přiznání z nich vytlouct, jako to občas dělali jiní. Choval se naopak přátelsky. Podezřelým říkal křestním jménem a oni ho také tak oslovovali. Slušným zacházením se dostal k důvěryhodnějšímu přiznání než jiní fackami.
Dmitrij Plotkin
Legendární sovětský vyšetřovatel. V roce 1982 vystudoval Charkovskou právnickou fakultu a už po jejím dokončení, kdy začal pracovat v kriminální službě v Rjazaňské oblasti, nařízení oceňovali jeho schopnosti. Když vyšetřoval sériového vraha Kašinceva, byl ve službě teprve pět let. Jako šéf skupiny specializující se na zvlášť závažné zločiny se proslavil mimo jiné dopadením sériového vraha – kanibala Sergeje Sopina, zvaného Monstrum ze Starožilova v roce 1993.
„Ty, Dimo, co je nového,“ zeptal se vyšetřovatele Kašincev.
„Ani, nevím, na čtení novin nemám čas,“ odpověděl vyšetřovatel.
Čtení novin bylo Kašincevovou celoživotní vášní. Jiný kriminalista by to přešel bez povšimnutí, ale Plotkinov skutečně podřízeného poslal pro aktuální vydání novin. Podezřelý se začetl do novin a po chvíli jako by mimoděk pronesl: „Hele, Dimo, tu ženskou v Kirově jsem zabil já, ale odsouzený byl její muž.“ Tak Kašincev přiznal svůj první zločin.
Čtěte také
Jednalo se o případ sedmapadesátileté Galiny Fjodorovové, s níž se seznámil na nádraží v Kirově. Ženu vzal do bytu svého známého, kde popíjeli alkohol. Opilou oběť odvlekl do koupelny a tam ji utloukl o hranu vany. Aby měl jistotu, že je skutečně mrtvá, zasadil jí několik dalších ran rašplí. Tělo pak z bytu vynesl zabalené v koberci a pohodil na odlehlém místě.
Po tomto přiznání už Kašincev nezapíral a přiznával jednu vraždu za druhou. Nakonec jich bylo 59. Došlo k druhému extrému – prostě těch mrtvých najednou bylo moc.
Proč by si ale vrah chtěl uškodit? Možná se chtěl ještě před smrtí proslavit jako největší sériový vrah Sovětského svazu. Až po něm totiž byli odhaleni Sergej Tkač (37 prokázaných vražd) a Andrej Čikatilo (52 prokázaných vražd). Nebo chtěl přeháněním zmást své vyšetřovatele a třeba si myslel, že tím před psychiatry zpochybní svoje duševní zdraví.
Rozhodně se mu to nepodařilo a soud 13. března 1993 vynesl nejvyšší možný trest – smrt. I když v SSSR se popravy vykonávaly do několika dnů po rozhodnutí soudu, Kašincev v cele smrti na výstřel do týla čekal dva roky.
Čtěte také
Říkali mu Kulhavec, Vrah s holí, Chromý zabiják, Mrzáček nešťastný… Fyzicky byl slabý a asi vzbuzoval soucit, ale tím byl nebezpečnější. Kriminalista Dmitrij Plotkin o něm v jednom z rozhovorů řekl: „Vypadal jako inteligent, ale ve skutečně to byla bestie. Nikdy nevíte, jestli před vámi nestojí sériový vrah.“
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Vraha z Českého ráje neuspokojily zděděné miliony. Zabíjel dál, u soudu překvapil svého obhájce
