Černá kronika SSSR: Vyvraždění židovské rodiny. Zločinci je mučili, aby se dostali k pokladu
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
- Brutální masakr rodiny ve Sverdlovsku
- Vrahy hnala vidina neexistujícího pokladu
- Oběti mučili, aby vyzradily úkryt peněz
- Čtveřice pachatelů skončila před popravčí četou
V noci 29. ledna 1964 vyjížděli sverdlovští hasiči k požáru domu na Krylovově ulici. Na likvidaci ohně jim stačilo deset minut. To, co ale objevili uvnitř, jimi otřáslo. Uvnitř objevili sedm těl přivázaných k židli. Na první pohled bylo patrné, že všichni ti lidé byli brutálně zavražděni. Na stole ležel kus kartonu se zlověstnými slovy: „Tak se povede všem Židům“.
Achimblitovi skutečně byli židovská rodina a to celý případ posouvalo do jiné roviny – motivem zločinu mohla být národnostní nenávist. Sovětská moc se obávala rozpoutání vlny etnického násilí. Hned druhý den po vraždě informaci o masakru dostal generální tajemník Nikita Chruščov, který rozhodl o přísném utajení celého případu. Ujala se ho KGB. Jenže bylo pozdě. Zpráva o hrůzném nálezu už kolovala po Sverdlovsku a dostala se dokonce až do zahraničí. Britská stanice BBC informovala o pogromu.
Na místě činu
Do Sverdlovsku na pokyn generálního tajemníka Nikity Chruščova přicestoval náměstek ministra vnitra Aleksej Kudrajcov a spolu s ním vyšetřovací skupina moskevské kriminálky MUR. Ta působila především v hlavním městě, ale jako elitní útvar pomáhala řešit ty nejzávažnější zločiny po celém Sovětském svazu.
ČTĚTE TAKÉ: Nejhorší sovětský kanibal. Satan pil krev žen a připravoval z nich pokrmy
Kriminalisty čekala rutinní práce na místě činu. Lednové teploty ve Sverdlovsku (dnes Jekatěrinburg) byly hluboko pod bodem mrazu a hasiči dům prolili vodou, takže vše pokryla ledová krusta. Policisté museli rozdělat oheň, aby prostor zahřáli a mohli se dostat ke stopám, které nedokázal zničit požár, ani zásah hasičů.
Pitva těl obětí prokázala, že před smrtí byly mučeny. Zemřely na mnohočetná bodná zranění a údery tupými předměty. Jako by se z nich někdo snažil vymlátit tajemství.
Krvavá předehra
Ještě před masakrem v domě Achimblitových vyšetřovala Sverdlovská policie jiný zločin – vraždu kolegy. 18. srpna 1963 byl u autobusového nádraží ubit policista Maxim Šaronov. Pachatelé použili gumové obušky vyztužené kovovými pruty. Cíl byl zřejmě jediný – zmocnit se služební pistole TT s dvěma zásobníky. I když policisté na celém světě věnují vraždě kolegy zvýšenou pozornost, pachatele se dopadnout nepodařilo. K čemu vrazi potřebovali zbraň? Už tehdy plánovali přepadení domu Achimblitových.
Také začaly výslechy sousedů. Chlapci, kteří si v den vraždy hráli na ulici, poskytli zajímavé svědectví – v okolí se pohybovala podezřelá dvojice listonošů. I tak slabou stopu museli policisté vyšetřit.
A skutečně se jim podařilo oba doručovatele vypátrat. Jenže ti se chovali podivně z jiného důvodu, než bylo spáchání zločinu. Ve službě se opili, báli se vrátit zpátky do práce a tak se z opice vyspali ve dvoře. To potvrdili svědci, kteří oba spáče viděli.
Čtěte také
Přestože výsledky práce kriminalistů byly zatím hubené, jednu věc se jim zjistit podařilo – z domu obětí zmizely cenné předměty. Alespoň v tomto ohledu se mohlo sovětskému vedení ulevit. Brutální vražda sedmi lidí zřejmě neměla národnostní, ale zištný motiv.
Zabila sedm lidí fáma?
Pokud se vrahům jednalo o peníze, proč si vybrali právě rodinu Achimblitových? Ano, Aron Achimblit by ředitelem Šartašského trhu a to byla pozice, kde si „bokem“ mohl přijít na slušné peníze, ale bylo tu ještě něco… fáma.
Solomon Itkin, tchán hlavy rodiny Arona Achimblita, byl ve Sverdlovsku hlavou židovské obce a počátkem 60. let od věřících vybíral peníze na novou synagogu. Ze záměru nakonec sešlo a dárci dostali svoje peníze zpátky.
Jenže to už po Sverdlovsku kolovaly „zaručené informace“, že rodině zůstaly. Říkalo se, že starý Itkin je schraňoval v dobře ukryté krabičce. Sice záhy zemřel, ale ta krabička stále existovala. Alespoň v představách těch, co podobným fámám věří. Pravděpodobně na základě drbů se lupiči vybrali právě dům Achimblitových.
Seznam obětí
Aron Achimblit – ředitel Šartašského trhu ve Sverdlovsku
Riva Achimblitová – manželka, v době útoku byla nemocná
Marik Achimblit – syn manželů Achimblitových, zdroje uvádějí 13 nebo 15 let
Sara Itkinová – matka Rivy Achimblitové
Faina Černomordiková – sestra Rivy Achimblitové
Semjon Fames – syn Fainy Černomordikové
Klimentijj Kopylov – obvodní lékař, který byl v domě prohlédnout nemocnou Rivu
Osudný večer se u Achimblitových ozvalo klepání na dveře. Venku stáli čtyři muži, kteří se představili jako příslušníci KGB a hned se hrnuli dovnitř. Jeden z nich držel obyvatele v šachu pistolí.
Nevíme, jestli někdo z přepadených kladl odpor, ale nakonec všichni v domě skončili připoutáni na židlích, v tento okamžik jich bylo šest – pět členů rodiny a lékař, který se tu zastavil, aby prohlédl Rivu, nemocnou manželku Arona Achimblita.
Černá kronika SSSR
Zatímco společnost měla směřovat k zářným zítřkům, v zemi sovětů se vraždilo, loupilo, kradlo. A protože Sovětský svaz byl skutečně velký, i zločiny tu byly pro nás svým rozsahem skoro nepředstavitelné. I když se aspoň o některých v sovětském dobovém tisku psalo, v Československu byste zmínky hledali jen těžko. Náš vzor totiž měl být bezchybný. Největším, nejzávažnějším a nejzajímavějším zločinům se bude věnovat seriál Černá kronika SSSR.
Po chvíli domů přišel patnáctiletý syn Marik, který se vrátil s hokejového tréninku. Toho lupiči svázali a uvěznili ve sklepě. Chlapci se podařilo ostřím na brusli přeřezat pouta, ale chytili ho dřív, než se dostal ven.
Následovalo brutální mučení. Aron Achimblit prozradil, kde jsou ukryté rodinné úspory, jenže částka 700 rublů ani trochu neodpovídala představám lupičů. Těm došlo, že z obětí víc nedostanou, protože v domě prostě žádný poklad ukrytý není. Všech sedm lidí zavraždili, aby se zbavili svědků, a dům podpálili.
Práskač z podsvětí
Jsou případy, kdy se policie pro informace obrátí na podsvětí a to je ochotné spolupracovat, protože příliš velký rozruch škodí při páchání běžné kriminální činnosti. Jednoho dne se tak dostavil jakýsi Boris Pokrovskij se zajímavými informacemi. Podle něj rodinu Achimblitových povraždili bratři Vladimir a Georgij Korovinové společně s Arnoldem Ščekaljovem a Germanem Patruševem. Stejná banda prý utloukla i policistu Šaronova. Pokrovskij dokonce věděl, kde je ukryta ukradená pistole.
Banda Korovinových
Vladimir Korovin – šéf bandy, v minulosti souzen za loupež, v době přepadení pracoval jako inspektor vah a měřící techniky. Pracovně docházel na Šartašský trh
Georgij Korovin – mladší bratr Vladimira, spoluautor plánu na přepadení
Arnold Ščekaljov – recidivista, kterého bratři Korovinové k akci přizvali, zřejmě pro bandu vyrobil falešné průkazy KGB
German Patrušev – recidivista už v minulosti trestaný za loupeže a přepadení
Jména bratrů Korovinových nebyla kriminalistům neznámá, už v minulosti byli za loupeže souzeni, a na místě, které Pokrovskij označil, skutečně našli pistoli. Přiřadit ji podle výrobního čísla k zavražděnému policistovi a srovnat otisky prstů z pažbiček se záznamy v archivu už bylo dílem rutiny. Podařilo se také zjistit, kde podezřelí bydlí, a 13. února je policie zadržela.
Při výsleších vyšlo najevo, že vyvraždění rodiny Achimblitových mělo být jen prvním přepadením z několika plánovaných, i u dalších potencionálních obětí pachatelé předpokládali, že budou mít v hotovosti větší částky peněz. Banda totiž měla v úmyslu dostat se za hranice SSSR, ale nechtěla vlast opustit s prázdnýma rukama. 19. března 1964 soud vynesl rozsudek smrti, všichni čtyři pachatelé byli krátce poté zastřeleni.
ČTĚTE TAKÉ: Vraha propustili dřív, po 22 dnech ubodal ženu v Mírově. Chová se vzorně, chválili ho ve vězení
