VAR je v Česku tři roky. Nezůstalo jen u omylů, video se zneužívá, říká bývalý sudí

Hledá se podle vás stále – i po třech letech – ideální způsob, jak se systémem VAR pracovat?
Abych byl upřímný, ano. Možná sami rozhodčí vědí, ale veřejnost za mě ne. Teď už jako nestranný divák a konzument fotbalu se v tom mnohdy nevyznám. Často se sám sebe ptám, proč VAR zasáhl a proč v jiné situaci zase ne. Litera momentálně není veřejně známá, respektive nějak sjednocená.

Původní idea byla následující: VAR nám pomůže zbavit fotbal do očí bijících přešlapů. Myslíte si, že to stále platí, nebo rozhodčí už konají vědomě jinak, protože vědí, že za sebou mají jakousi záchrannou brzdu, a proto video asistent rozhodčího zasahuje častěji, než by měl?
To je přesně položená otázka. Mám pocit, že platí druhá část. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale používání VAR je mnohdy alibistické a často ne úplně pochopitelné. Na druhou stranu rozhodčí si dnes mohou být tímto jistější v kramflecích, což je dobře. Ale asi není úplně dobře, aby si řekli: „Když to nepísknu, tak co, VAR mě opraví. Můžu jet domů s čistou hlavou, nebudu propíraný v médiích.“ Podle mě se za to ti kluci trochu schovávají, zneužívají toho.

Zbavují se tedy podle vás zodpovědnosti…
Ano, ano. Vytrácí se dominance rozhodčího a kouzlo rozhodnutí. Už to není tak, že si sudí odřídí utkání a je osoba zodpovědná za verdikty, které si musí obhájit. Řekl bych, že s VAR je to občas trochu necitlivé a proti fotbalu. Ale současnou metodiku úplně neznáme, nikdo s ní transparentně nevyšel ven. A to je za mě největší chyba.

VAR přebírá dominanci

VAR je spojení slov „video asistent rozhodčího“. Není to ale tedy tak, že z tohoto asistenta se stává hlavní rozhodčí a video má až příliš velkou moc?
Moc je dána tím, jak moc do toho nechá hlavní rozhodčí VAR vplout. Za mě by to mělo být pouze v případě, kdy jde o zjevné pochybení. Tak to bylo prezentováno na začátku a my jako rozhodčí, stejně tak fanoušci, jsme to měli takto zažité. Už to není odstraňování velkých omylů, přezkoumávají se věci, které se zdají být nepochopitelné. A výkladově jsou sporné, někdo je může vidět jako šedou zónu, tedy něco, co lze posoudit tak či tak. A to je rozpor s tím, jak se video vnímalo, když bylo aplikováno. Dá se říct, že VAR dominanci na některých stadionech přebírá, což je špatně. Strašně to devalvuje práci rozhodčích.

Není to také tak, že když video asistent hlavnímu rozhodčímu „našeptává“ do ucha, co viděl, perou se hlavnímu sudímu v hlavě různé názory, různě kalkuluje a mohou pak vznikat rozporuplná rozhodnutí?
To si úplně nemyslím. Když dojde k přezkumu, vždy tomu tak je při prvním přerušení hry, hned dostane informaci, jestli rozhodl správně, či nikoliv, a proto jde k obrazovce. On se na hrací ploše cítí poměrně komfortně. Pamatuju si, že dříve při minimu záběrů, když jste neodpískal ve 30. minutě penaltu, jste třeba ještě hodinu po zápase nevěděl, jestli to bylo správně, nebo ne. Tehdy jste celý zápas kalkuloval, jak to bylo.

Přijde vám, že v éře s videem ubylo veřejné kritiky konkrétních rozhodčích a negativní reakce směřují spíše právě na VAR?
Je to logické vyústění. Kritika se přenesla mimo hřiště. A opět se vracíme k tomu, že pokud by někdo vystoupil a jednoznačně řekl, jak má být VAR využíván, strašně by to pomohlo. Je třeba ten otazník dostat pryč. Je potřeba s videem pracovat úplně jinak mediálně. Veřejnost by pak na celou věc pohlížela jinak. Ale je jasné, že rozhodčí jsou dnes pod menším tlakem. Zaprvé se hraje s videem, zadruhé k tomu teď přibylo to, že máme zápasy bez diváků.

Video prodlužuje životnost rozhodčích

V čem je podle vás v tuzemském prostředí největší přínos systému VAR?
Fotbal to může zbavit jakéhosi nádechu ohýbání a směřování do určité šedé zóny. Je to velká pomoc pro rozhodčí, kluby, fanoušky a celkově fotbalovou veřejnost. V tuto chvíli fotbal trochu ztratil jakýsi diskusní glanc – vždy se hodně debatovalo o tom, co předvedl rozhodčí, bylo v tom plno emocí. V tomto se fotbal určitě posunul. Rozhodčí se mohou připravovat více v klidu a je dnes třeba reálnější absolvovat dvě utkání za víkend. Řeknu to takto: Když jste dříve pochybili o víkendu, několik dalších dní v týdnu se různě řešilo, co jste udělali za chybu. To teď postupně mizí.

Prodlužuje se životnost sudích, není tam taková opotřebovanost, protože největší roli hraje psychika, rozhodčí musí být především v dobrém rozpoložení. Fyzická připravenost je nutností, stejně tak samozřejmě znalost pravidel. Pak je to ale o tom, pod jakým jste tlakem. VAR určitě vítám, přál bych si, aby byl brzy na všech stadionech v každém kole. Tím by byly diskuse vymýceny ještě více.

Asi by také bylo dobré používat VAR jednotně v celé Evropě, že?
Ano. UEFA VAR využívá v Lize mistrů, ale v Evropské lize ne. A nemají ho zavedený ani všechny domácí ligy v Evropě. A zase v Anglii je to používání trochu jiné…

Zejména z hlediska posuzování ofsajdů asi až přehnané, nebo máte jiný názor? Na „ostrovech“ se z fotbalu stává spíše milimetrově přesná geometrie…
Je to tak. Úplně si nemyslím, že je dobře, když se fanouškovi ukazuje, o kolik milimetrů byl hráč v ofsajdu. Není úplně v pořádku dělat z rozhodčích roboty. Dříve tu byla tendence zvýhodňovat útočící tým proto, aby padaly góly. Teď hráčům berou milimetry radost, což je – na rovinu – trochu zpátečka. Nejsme hokej, který se hraje na přesný čistý čas, fotbal je trochu volnější, patří k němu určitá benevolence. Každý si v tom najde pozitiva a negativa. Někdy jste kvůli VAR smutný, jindy přinese štěstí. Každopádně naštvanost se v současné době přenáší z rozhodčího na videosystém.

V přenosovém voze by měli sedět vysloužilí rozhodčí

Co vám nejvíce vadí na videu v českém fotbale?
Asi anonymita. Lidé, kteří se dívají na fotbal, de facto neví, kdo sedí v tom voze. Pro běžného fanouška je člověk u videa naprosto neznámý. Je to sice vyškolený expert, umí to používat. To vůbec nezpochybňuji. Ale je tu další věc. Co vím, tak UEFA původně požadovala, aby videorozhodčí byli vysloužilí – případně končící – sudí. Úplně tam nechtěla aktivní rozhodčí. Měli tam být lidé, kteří budou zejména předávat zkušenosti. Ve skutečnosti je to u nás tak, že v sobotu je rozhodčí u VAR, druhý den píská na hřišti. Nevím, jestli je to úplně správné, protože únava a cestování se může na všem podepsat. Je pravda, že zázemí tu není úplně široké, dost lidí s pískáním skončilo a už se k tomu nechtěli žádným způsobem vracet. Každopádně to, že aktivní rozhodčí chodí k videu v takové míře, je podle mě největší handicap. Ale je to složité.

Vy jste skončil s rozhodcováním na začátku loňského roku, tedy v době, kdy fungoval VAR v Česku již přes rok. Jak jste si na tuto novinku stihl zvyknout?
Jedna z věcí, proč jsem končil, byl VAR. Já jsem se k němu totiž ani pořádně nedostal, i když jsem o to stál. Údajně neměl být dostatek financí, a proto jsem nebyl kompletně zaškolen. Kvůli tomu jsem ten rok pískal zápasy, na kterých nebylo video. Ostatní měli to štěstí, že dostali školení v kompletní podobě. A když jsem se k tomu měl dostat, chtěli mě rovnou přemístit do přenosového vozu. To mi úplně nevyhovovalo. Ptal jsem se: „Jak to mám dělat, když jsem si tu věc nevyzkoušel na hřišti?“ Nebylo mi umožněno, abych napřed v uvozovkách trénoval na trávníku. A tak jsem zůstal jen u teorie – u seminářů a různých simulací.

Šlo mi o to, že takto na vrcholu kariéry jsem vlastně nemohl pískat nejatraktivnější utkání – televizní zápasy. Právě tyto duely totiž byly pod dohledem VAR. Tehdy to byly tři zápasy, na mě by zbylo pět jiných utkání, která nejsou tak atraktivní. A přece jen, na sklonku kariéry rozhodčího chcete končit nějakým pěkným utkáním. To si někdo neuvědomil, nebo si to uvědomit nechtěl. O tom už nechci spekulovat.