České hornictví by bez ní nebylo, jak ho známe. Příbram a její nej: První důlní výtah
Výběr redakce
Zeptáme se rovnou: Už máte plán na dny 12.-14. června? Máme pro vás tip! 30. setkání hornických měst a obcí, které se letos navíc prolne s druhou tematickou událostí, jakou je 19. Evropský den horníků a hutníků. Návštěvníky, kteří navštíví slavnosti uskutečněné na počest obou událostí, čeká bohatý program a jedinečná možnost vhledu do řemesel, která jsou s českou historií neodmyslitelně spjata. Stačí v uvedeném termínu vyrazit do středočeské Příbrami, která o něm má rozhodně co vyprávět.
Byla to dřina, jakou si v současnosti umí představit jen malá část z nás. Dnes už doly v Příbrami slouží především historikům a turistům. Těm jsou otevřeny běžně, nicméně v polovině června tady hornické řemeslo (spolu s hutnickým) ožije víc než jindy. „Bude co zažívat, kam chodit, na co koukat. Budou tady koncerty, přednášky, aktivity pro děti, budou tady velké hornické parády. Paráda znamená pochod, takže pokud budete chtít vidět třeba krojované horníky z různých měst, z různých regionů, z různých zemí, tak si určitě mezi 12. a 14. červnem tady u nás v Příbrami a na Březových horách přijdete na své,“ zve všechny zájemce zdejší starosta Jan Konvalinka.
Sám má k tématu velmi blízko. „Hornictví vždycky bylo součástí naší rodiny. Mí předci fárali někdy v 19. století. A i potom nějakým způsobem fungovali například v průmyslu zpracování rud, takže jsme vždycky vnímali, že to je součást naší rodinné historie.“
A jak starosta dále doplňuje, za rodinu by se v širším kontextu daly považovat i celé generace Příbramských obyvatel. „Původním královským městem byly Březové hory, které se postupně v 50. letech 20. století k Příbrami připojily. Každý Příbramák by tohle měl vědět, a měli by to vědět i návštěvníci našeho města, protože když se k němu blíží, vidí důlní díla, těžní věže, odvaly, haldy a tak podobně. Každému je tedy hned jasné, že vjíždí do hornického regionu, z nichž je v republice několik, ale ten příbramský je jeden z nejvýznamnějších, protože hrál velikou úlohu nejenom v českém, dříve ještě rakousko-uherském hospodářství, ale i v evropském kontextu.“
A mimochodem i při zakládání tradice připomínky hornictví a horníků u nás. „Příbram byla u zrodu setkání hornických měst a obcí. A od té doby ta myšlenka žije. A je pro nás pochopitelně velikou ctí, že právě to 30. jubilejní setkání bude tady u nás,“ říká Jan Konvalinka.
ČTĚTE TAKÉ: Půldruhého kilometru pod zemí. V hornickém skanzenu v Příbrami uvidíte i permoníky.
Do hloubi poznání hornického řemesla
Příbramské doly si připsaly mnohá prvenství. „Například první hornické dílo, které se podívalo do kilometrové hloubky pod povrch, najdete tady u nás v Příbrami. Je to důl Vojtěch a byl založen za Rakouska-Uherska,“ říká starosta, s nímž jsme měli možnost nahlédnout do vjezdového patra jiného, Ševčínského dolu. Při natáčení pořadu Prima Česko nám ukázal hned tři různé verze signalizačního zařízení (od nejstaršího po nejmodernější), s jehož pomocí se obsluha výtahu dorozumívala s horníky v podzemí.
Mimochodem, zajímavostí je průduch, skrz který můžete z hloubky zhruba 80 m pod zemí slyšet šumící vodu, jíž je zatopená důlní jáma.
„Jáma Ševčinského dolu byla založena už v 16. století, nicméně ta novodobá podoba je z roku 1813, kdy byla znovu otevřena, a architektura je z roku 1879. Těžilo se zde stříbro a olovo. Vozila se tady i vytěžená ruda,“ popisuje ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl, který nás dolem provází.
„Zde v přízemí máme expozici, která přibližuje vývoj vrtací techniky a zároveň přibližuje i historii tohoto dolu, to znamená od těch nejstarších dob, kdy se používaly ruční vrtáky, až po aplikaci různých vrtacích kladiv, sbíječek až do roku 1978, kdy zde skončila těžba. Je možné vidět i vozík, který vyvezl poslední várku stříbrné a olověné rudy.“
Pojďme se ovšem vrátit k oněm několika „nej“, které ve své době byly velmi významné nejen pro Rakousko-Uhersko či Evropu, ale i v celosvětovém měřítku. „Vzpomenul bych například první aplikaci drátěných těžních lan, první zavedení takzvaných stoupacích strojů, neboli Fahrkunstů, prvně aplikované vrtací stroje a vrtací kladiva. Dále třeba největší objem těžby v určitém období, dokonce 97 % zásob stříbra a olova v rámci Rakouska-Uherska,“ vypráví Josef Velfl o významu, jaký příbramské doly měly v historii a který nebyl zanedbatelný.
A pokračuje: „Byla tu jedna z nejvýznamnějších vysokých škol v rámci Rakouska-Uherska, jediná v té severozápadní části monarchie, která zde existovala až do roku 1945. A bohužel také jedna z nejtragičtějších nehod té doby, kdy v roce 1892 v podzemí hořelo. Tehdy zemřelo 319 lidí.“
A výčet přitom stále není u konce.
Z přízemí se po úzkém točitém schodišti mimochodem vyplatí vystoupat i do dalších pater, kde najdete další části expozice, která se úzce dotýká všech jmenovaných prvenství. Ti zdatnější pak mohou v doprovodu průvodců pokračovat až na ochoz věže Ševčinského dolu ve výšce 27,5 m. „Z něj vidíme celý areál — žentour, důlní rumpál, skanzen důlní techniky, na horizontu je vidět masiv Brd, ve kterém bylo vybudováno pět báňských rybníků, z nichž šla voda do dolů. Vidíme i věžičku dolu Vojtěch, za ním je důl Anna...“ vykládá dále ředitel Hornického muzea Příbram, který umí o všem, co s hornictvím souvisí, vyprávět velmi poutavě.
A pokud si pustíte reportáž v úvodu článku nebo přijmete pozvání do Příbrami, přesvědčíte se o tom sami. A tím se vracíme k otázce, kterou jsme začali: Už máte plán na 12.-14. června?
DÁLE V PRIMA ČESKU: Nemají jediný šroubek, dodnes se natahují ručně. Poznejte barokní hodiny v Plasích
