Matterhorn, Tatry, Mount Charleston… MMA bojovník Jiří Procházka má zkrátka hory rád, před pár dny se vrátil z nejvyšší hory Evropy Mont Blancu. Zatímco při soukromé výpravě na vrchol v americkém Clark County málem umrzl, tentokrát se vydal do výšin s týmem a profesionálním horským vůdcem. I tak to nebylo snadné. „Myslel jsem, že už to bude pohoda. Ale zas taková pohodička to nebyla,“ přiznává český samuraj.
Jak vlastně vznikl nápad vystoupat na Mont Blanc?
Při mých třicátinách, kdy jsem dostal od kamaráda Karla poukaz na výstup na Mont Blanc. Ale byla to spíš jen taková sranda. Později jsme se toho ale nějak chytli a uskutečnili jsme to. Byli jsme předtím párkrát v Tatrách a náš horský vůdce uznal, že už na to máme, tak jsme šli.
ČTĚTE TAKÉ: Souboj Zuckerberg vs. Musk: Nadšený je šéf UFC i nejlepší český bijec Procházka
Takže povedený dárek.
Samozřejmě. Je to věc, kterou jsem si zadal pár let nazpátek. Mont Blanc je ikonický tím, že je to nejvyšší hora Evropy.
Už jste pár vrcholů přece jen vystoupal. Je to pokaždé úplně nový zážitek, nebo je to podobné?
No, moje výlety do hor naslepo, jsem si řekl, že… Ne, že nebudu dělat, ale když už někam půjdu, tak profesionálně. Ať už sám, nebo s někým. Chci mít všechno dopředu podchycené – výbavu, oblečení. Být prostě na vše připravený.
Jak náročná to byla cesta?
Myslel jsem, že už to bude pohoda. Ale zas taková pohodička to nebyla, cesta trvala asi jedenáct hodin a některé úseky byly fakt náročné.
Celý výlet ale trval čtyři dny, že?
Ano, v pondělí jsme dorazili na chatu, v úterý jsme si dali aklimatizační den v horách. A i když jsme měli výstup plánovaný na pátek, tak se počasí změnilo natolik, že jsme neotáleli a hned další den jsme vyrazili na Mont Blanc. A když jsme konečně vylezli na vrchol, byl jsem fakt šťastný, že jsme splnili, co jsme si zadali, přesně podle plánu.
Nicméně moře, oceán, to má taky svoje. Takže se nepřikláním ani na jednu stranu. Život chce obojí.
Působíte opravdu nadšeně.
Nečekal jsem, že to na mě udělá takový dojem, byl jsem nahoře opravdu šťastný, že jsem nezastavil a zdolali jsme to.
S čím budete mít vždy spojenou právě tuto horu?
Moje výlety do hor vždy končily tím, že jsem byl na konci ve značném diskomfortu. Většinou jsem musel dost bojovat. Někdy i o život. (usmívá se) Ale Mont Blanc mi zůstane v paměti zjištěním, že se opravdu můžu jako profesionál připravit na cokoliv. Je důležité se dobře přichystat, znát počasí, mít znalost cesty a vyrazit. V průběhu cesty se může cokoliv změnit, je třeba se přizpůsobit. Vše je ale nutné brát s vážností a lehkostí zároveň. Od začátku až do konce.
Nedávno jste se potápěl k lodnímu vraku v Egyptě, často stoupáte na různé vrcholy. Jak byste tedy odpověděl na tradiční otázku: hory, nebo moře?
Obojí. A ve finále asi lehce spíše hory. Nicméně moře, oceán, to má taky svoje. Takže se nepřikláním ani na jednu stranu. Život chce obojí.
Co vám vlastně dává stoupání do hor? Ať už po fyzické, či psychické stránce.
Po výstupu na Mont Blanc jsme tam spali v jedné horské chatě. Tam mi to nějak víc došlo. Je to určitá přitažlivost, která mě do hor táhne. Jejich nepohnutelnost a monumentálnost mě inspiruje a nějakým způsobem mi duch hor dává sílu. Proto jsem rád na takových místech. A už teď vím, že závěr přípravy na zápas budu chtít dělat v horách. Zajistím si na to nějaký dobrý kemp.
