Cesta šimpanzů z laboratorních klecí do azylu v přírodě

Když se 8. srpna 1976 narodila šimpanzice Foxie, bylo jasné, že ji nečeká růžová budoucnost. Narodila se totiž v chovném zařízení laboratoře. Kromě experimentů s vakcínami proti žloutence ji výzkumníci zneužívali i k rození dalších pokusných subjektů.

Během svého „pobytu“ v laboratoři Foxie přivedla na svět čtyři mláďata, z toho jedna dvojčata. Všechny mláďata jí ale byla hned po narození odebrána a Foxie nikdy nedostala příležitost je blíže poznat ani vychovat. Když se v roce 2008 dostala do azylu pro šimpanzy v Northwest, ošetřovatelé z laboratoře tvrdili, že je násilnická.

Není divu, že se Foxie chovala odměřeně a odtažitě – během života v laboratoři nezažila od lidí nic hezkého. Podobně pochmurný osud potkal i ostatní šimpanze, kteří dnes žijí v azylu spolu s ní. Prvních sedm šimpanzů se do azylu dostalo z biomedicínské společnosti, kde žili v řadě klecí v podzemí bez oken. Mnoho z nich bylo neustále přesouváno mezi laboratořemi a jen málokdy žili v dostatečně velkých klecích. Podobně jako Foxie byli součástí pokusů s vakcínami proti žloutence. Kvůli tomu jim vivisektoři opakovaně odebírali vzorky z jater, aby určili vliv vakcín na metabolismus. A podobně jako Foxie i ostatní samice byly využívány jako „inkubátory“ na rození dalších šimpanzů.

V azylu konečně prožívají život se vším všudy. A i Foxie změnila svůj pohled na lidi. Krátce po příchodu do azylu si „osvojila“ malou trollí panenku, se kterou vytvořila nerozlučný pár. Od té doby jich od svých fanoušků dostala celé stovky a její trollí rodinka se dál rozrůstá…