Chápou naši psi, co jim říkáme?

My lidé máme vysoce verbalizovaný život. Umíme říct, co nás bolí, co nás přesně naštvalo nebo pomocí slov vyjádřit lásku. Proto pokud máte doma chlupatého kamaráda, určitě jste se přistihli u toho, jak mu vysvětlujete, že jídlo bude až za 10 minut, nebo jak mu slibujete, že se vrátíte z práce tentokrát dřív. Proč to ale děláme?

Většinou navíc platí to, že na psy mluvíme vyšším tónem než na lidi. Pravděpodobně to děláme proto, že nám připomínají děti - ty velké nevinné oči, ty roztomilé tváře… Vyvolává to v nás potřebu se k nim chovat hezky a postarat se o jejich potřeby. Pohled na ně „oblbuje“ náš mozek dopaminem, který v nás probouzí pocity štěstí.

Po letech soužití se na tohle chování psi samozřejmě naučili reagovat. Jako domestikovaná zvířata mají v hlavě zafixované, že když na ně mluvíme vyšším hlasem, neznamená to nebezpečí. Proto i když chválíte psa na cvičáku, je dobré mluvit vyšším tónem, naopak když káráte, zase snížit hlas a být ostřejší.

Rozumí nám psi?

Vědci nad tím, do jaké míry jsou nám psi schopní rozumět, zatím tápou. Jistě, dokáží se naučit různé povely a podle studií rozeznat něco kolem 165 slov. Ale pořád to znamená hlavně to, že zvládají pochopit, když říkáte „půjdeme“, zatímco na otázku „jak ses vyspinkal“ vám toho moc nepoví.

Psi ale jednají s ostatními psi spíš na základě postojů než zvuků. Za desítky tisíc let, co žijí po našem boku, se moc dobře naučili číst z našich gest. Taky spíš než našim slovům rozumí tónu našeho hlasu a dokážou cítit naši energii. Žádná studie to sice nedokládá, ale psi jsou schopní si nás přečíst mnohem lépe, než si myslíme, například poznat, že jsme nemocní nebo že se něco stalo. Nicméně vše taky záleží na psím jedinci a na tom, jak jsou na sebe s majitelem napojení.

Nicholas Epley, profesor behaviorální vědy na univerzitě v Chicagu, tvrdí, že psy často antropomorfizujeme, tedy že s nimi jednáme jako s lidmi. V tom jsme údajně jako lidé jedineční. Jenže psům naopak toto chování může ublížit. Například pokud máte silného a dominantního psa a budete s ním mluvit a jednat jako s čtyřletým dítětem, je docela nasnadě, že si zaděláváte na průšvih.