Ředitelka Mezinárodního měnového fondu Kristalina Georgievová je přesvědčena, že zdraví obyvatel je předpokladem pro zdravou ekonomiku.
Mnohé země světa už několik týdnů omezují svůj společenský a hospodářský život. Nutně se tedy objevují otázky, zda prodlužování karantén v nejrůznějších podobách nakonec nepřinese víc škod na zdraví a na životech kvůli ekonomické krizi než samotná choroba COVID-19. Dopady přicházející hospodářské krize stále neumíme věrohodně odhadnout.
Kristalina Georgievová, ředitelka Mezinárodního měnového fondu, se proti takto položené otázce vymezuje. Podle ní je domnělá volba mezi záchranou životů a záchranou pracovních míst jen falešným dilematem. „Dostat virus pod kontrolu je předpokladem k tomu, abychom dokázali zachovat lidem také jejich živobytí,“ uvedla Georgievová ve svém blogu na stránkách MMF.
Někdejší výkonná ředitelka Světové banky připomněla, že je to poprvé v 75leté historii Mezinárodního měnového fondu, kdy se tolik zemí (až pětaosmdesát) ocitlo ve finanční tísni a bez pomoci MMF se zřejmě neobejde. „Současná situace je přesně tím, co spojilo mezinárodní organizace ve vzájemné spolupráci. Úkolem Světové zdravotnické organizace je ochrana zdraví lidí, úkolem naším je ochrana zdraví ekonomiky. Obojí jde ruku v ruce,“ zdůraznila Georgievová.
Bilion dolarů pro překlenutí nejhoršího
Mezinárodní měnový fond podle své šéfky už připravil a schválil několik záchranných programů pro nejvíce postižené státy a další peníze pro překlenutí toho nejhoršího jsou nebo budou brzy připraveny. Fond už pro tyto účely zdvojnásobil objem své pohotovostní rezervy na sto miliard dolarů. Celková úvěrová kapacita MMF pak dosahuje až jednoho bilionu dolarů (zhruba 4,5násobek českého HDP).
Kromě toho byly rozšířeny možnosti pro usnadnění obsluhy dluhů pro nejchudší země. Kvůli tomu MMF posílil fond pro pomoc při katastrofách. Společně se Světovou bankou pak hledá způsoby, jak nejchudším a nejpostiženějším ekonomikám odložit splátky jejich dluhů. Obě instituce v tomto ohledu již jednají s věřiteli, které chtějí přesvědčit k posečkání po dobu, kterou bude světové hospodářství paralyzováno koronavirovou pandemií.
„Průběh globální zdravotní krize a osud světové ekonomiky jsou neoddělitelně provázané. Boj s epidemií je nutný, jinak se hospodářství nevzpamatuje. Proto WHO a MMF úzce spolupracují, aby pomohly zajistit prioritní potřeby jednotlivých zemí,“ uzavřela Kristalina Georgievová.
Evropa spoléhá na Německo
Jak velkou ránu nakonec světové hospodářství kvůli pandemii viru SARS-CoV-2 utrpí, je těžké předpovídat. Jisté ale je, že několik měsíců staré predikce, jež braly v potaz zatím jen čínskou epidemiologickou epizodu, a předpovídaly světu zpomalení růstu HDP o půl procentního bodu (konsensus růstu globálního HDP na podzim roku 2019 činil zhruba tři procenta), můžeme hodit do koše.
Globální dopad se odhaduje těžko už jen proto, že rozhodující globální hráči přistupují k boji s pandemií různě. Zatímco Spojené státy se prakticky vydaly cestou mírně řízeného promořování, Evropa je v tomto ohledu poměrně silně rozdělená. Pro starý kontinent bude klíčové, jak se s epidemií vypořádá Německo, které disponuje nejsilnější evropskou ekonomikou. Zatím se zdá, že škody vyjádřené jak oběťmi na životech, újmami na zdraví, ale i na hospodářství budou relativně mírné. Německo je navíc připraveno dát ekonomice silný fiskální impuls, k čemuž může využít rozpočtové přebytky, které se mu podařilo nahromadit v předchozích letech.
Naproti tomu Spojené státy se připravují na nejhorší, ať už jde o zdravotní nebo ekonomickou stránku pandemie. Analytiky vyděsila březnová data o trhu práce. Jen v posledních dvou březnových týdnech požádalo o dávky v nezaměstnanosti kolem deseti milionů Američanů, jak uvedl portál Marketwatch.com. Oficiální míra nezaměstnanosti se tak z únorových 3,5 procenta vyhoupla téměř o jeden procentní bod výše. Některé scénáře počítají s ještě horším vývojem a hovoří o armádě až dvaceti milionů lidí bez práce. To by mohlo americkou nezaměstnanost dostat na nejvyšší úroveň od Velké hospodářské krize z 30. let minulého století. Tehdy se v nejhorší fázi krize ocitl bez místa každý čtvrtý práceschopný Američan.
