Cizinci tvoří v Česku téměř 20 procent zaměstnanců, ale firmy chtějí více! Jaké jsou překážky?

V současné době tvoří cizinci téměř 20 % všech zaměstnanců v České republice. Tento trend potvrzuje rostoucí zájem českých firem o zahraniční pracovní sílu, zejména kvůli demografickým změnám a nedostatku kvalifikovaných pracovníků. „České firmy se potýkají s odchodem zaměstnanců do důchodu a nedostatkem náhradníků, které by mohly zajistit domácí zdroje. Proto se stále častěji obracejí na zahraniční pracovníky, zejména z Filipín,“ vysvětluje Lenka Čerstvá, manažerka podpory ve společnosti GRAPECARE LTD.

Podle Davida Bednáře, generálního ředitele Drůbežářského závodu Klatovy a místopředsedy Sdružení drůbežářských podniků, je nedostatek pracovníků v některých regionech kritický. „V Plzeňském kraji je nezaměstnanost jen 3,3 %. Často musíme odmítat zakázky, protože nemáme dostatek lidí,“ říká Bednář v pořadu Interview PLUS. Firmy jako ta jeho proto hledají pracovníky v zahraničí, přičemž aktuálně roste zájem o zaměstnance z Filipín.

Jednou z největších výzev pro české podniky je však složitost a časová náročnost spojená s náborem zahraničních pracovníků. „Nabízíme firmám asistenci při výběru zaměstnanců přímo ve Filipínách. Naším cílem je propojit české zaměstnavatele s kvalifikovanými pracovníky, kteří jsou připraveni se rychle integrovat,“ dodává Lenka Čerstvá, která v září otevírá asistenční kancelář v Manile.

I přesto, že zahraniční pracovníci pomáhají firmám vyrovnat se s nedostatkem pracovních sil, zůstává klíčovým problémem konkurenční tlak ze strany okolních států. „Německo nám často stahuje zaměstnance díky vyšším mzdám a lepším podmínkám. České firmy tak musí neustále bojovat o své pracovníky,“ konstatuje Bednář. Pro české podnikatele je tedy klíčové nejen zjednodušit procesy přijímání zahraničních pracovníků, ale i udržet je v konkurenci s okolními státy.

Pracovníci z Filipín ve výrobě: Drůbežářský průmysl jako příklad

Podle Davida Bednáře, místopředsedy Sdružení drůbežářských podniků, se zahraniční pracovníci z Filipín skvěle uplatňují zejména ve výrobním sektoru. „Nahrazují nám externí Ukrajince, kteří po válce v Evropě, zejména muži, nejsou tak dostupní,“ vysvětluje Bednář. Pracovníci z Filipín se v českých drůbežárnách osvědčili hlavně na balicích linkách a při zpracování masných výrobků.

Díky dobré znalosti angličtiny se rychle zapojují do provozu a podle Bednáře mají předpoklady k tomu, aby se dostali i na vedoucí pozice. „Vidíme to na příkladu Vietnamců, kteří jsou už na pozicích předáků, kde vedou jednotlivé skupiny. U Filipínců počítáme s podobným vývojem,“ dodává.

Bednář zároveň zdůrazňuje výhodu spolupráce se společností GrapCare, která firmám pomáhá vybírat kvalifikované pracovníky ještě před jejich příjezdem do Česka. „Máme možnost pracovníky předem vybrat a komunikovat s nimi přes online platformy, což zajistí, že ví, do jakého prostředí jdou a jaké pozice budou zastávat. To nám pomáhá předejít situacím, kdy zaměstnanci neznají podmínky, do kterých přicházejí,“ uzavírá Bednář.

Díky těmto možnostem mohou české firmy zefektivnit své náborové procesy a zajistit si stabilní pracovní sílu i v době, kdy na domácím trhu kvalifikovaní zaměstnanci chybí.

Efektivní proces náboru pracovníků z Filipín

Nábor pracovníků z Filipín probíhá podle Lenky Čerstvé s jasně stanovenými pravidly, která jsou nastavena ve spolupráci s českými firmami. „Je zde jedna skvělá věc, firmy si mohou sami vybrat jednotlivé pracovníky podle potřebných pozic. My jim následně pracovníky předvybereme, a poté dojde k online setkání, například přes Skype,“ popisuje Čerstvá.

Během této fáze mohou zaměstnavatelé přímo komunikovat s kandidáty, představit jim firmu i konkrétní pracovní podmínky. To zajišťuje, že pracovníci přesně vědí, do jakého prostředí přicházejí a jaké budou jejich povinnosti. „Díky této transparentnosti se nám daří předejít situacím, kdy agentury pracovním migrantům neposkytly dostatečné informace, což jsme dříve zaznamenali u některých ukrajinských pracovníků,“ vysvětluje Čerstvá. Tímto způsobem je tedy proces náboru efektivní, jasný a přináší výhody jak zaměstnavatelům, tak samotným pracovníkům.

Podle Davida Bednáře se kvóty pro zahraniční pracovníky v poslední době sice postupně navyšují, ale ani tak nejsou dostatečné pro pokrytí rostoucí poptávky. „Myslím si, že do budoucna ty kvóty stačit nebudou, a bude nutné je dále navyšovat,“ upozorňuje Bednář na demografický vývoj a úbytek pracovníků, kteří odcházejí do důchodu.

Generální ředitel druhého největšího zpracovatele kuřat v Česku, Drůbežářského závodu Klatovy, poukazuje také na potřebu přilákat více zahraničních zaměstnanců, aby se podařilo udržet firmy v chodu. „Pokud chceme fungovat a přežít, budeme muset spoléhat na externí pracovníky,“ říká a zmiňuje Filipíny jako jednu z dobrých možností, jak pokrýt nedostatek pracovní síly v různých odvětvích, včetně drůbežářství. A právě od května se kvóta pro přijímání pracovníků z Filipín skutečně navýšila čtyřnásobně, což má velký dopad na podniky.

Problémy s udělováním pracovních víz pro Filipínce

Podnikatelé a svazy dlouhodobě tlačí na zrychlení a zjednodušení procesu udělování pracovních víz. Podle Davida Bednáře, místopředsedy Sdružení drůbežářských podniků, je hlavním problémem délka čekací doby na víza v České republice. „My jsme první skupinu Filipínců dostali až za rok a dva měsíce, což je neuvěřitelně dlouhá doba,“ říká Bednář a dodává, že například v Polsku nebo na Slovensku trvá stejný proces jen tři až čtyři měsíce.

Dlouhé lhůty na českých úřadech podle něj představují zásadní překážku pro získávání pracovníků ze zahraničí. „U nás jsou velmi dlouhé lhůty a musíme neustále něco dokládat. Úřady mají dost času, ale není tam snaha o to, aby se proces urychlil,“ vysvětluje. Z toho důvodu apeluje na vládu, aby se lhůty zkrátily a Česká republika se přiblížila standardům okolních zemí. „Rok až rok a dva měsíce na vyřízení víza je šílená doba,“ uzavírá Bednář.

Manažerka podpory ve společnosti GRAPECARE LTD Lenka Čerstvá se k problému délky schvalovacího procesu pracovních víz přidává s podobným pohledem jako David Bednář. „Je to veliký problém,“ potvrzuje Čerstvá a dodává, že dnešní turbulentní ekonomická doba nedovoluje firmám plánovat zakázky s velkým předstihem. „Firmy často nemají zakázky naplánované na půl roku dopředu, a proto nemohou s takovým předstihem řešit ani nábor pracovníků,“ vysvětluje.

Tento neflexibilní systém se podle ní často promítá do situací, kdy buď chybí pracovní síla, nebo naopak zaměstnavatelé mají pracovníky, ale ještě neuzavřené zakázky. Problémem zůstává, že zatímco v okolních zemích se pracovníci mohou dostat do firmy během tří měsíců, v České republice se i po určitém zlepšení proces stále pohybuje mezi šesti až osmi měsíci.

Programy pro zaměstnávání cizinců nefungují optimálně

David Bednář, místopředseda Sdružení drůbežářských podniků, otevřeně zmínil i problémy s českými programy na podporu zaměstnávání cizinců, jako je například „Program kvalifikovaný zaměstnanec“. Přestože tyto programy existují, jejich efektivita je zpochybňována.

Podnikatelské svazy a firmy opakovaně obrací na Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) s požadavky na zkrácení lhůt při vyřizování pracovních víz. „Ekonomika ty lidi potřebuje, ale mám pocit, že to úředníkům je jedno,“ říká Bednář. Tento postoj podle něj zásadně ohrožuje konkurenceschopnost českých firem, které se snaží udržet krok s ostatními státy, kde jsou lhůty mnohem kratší. „Firmy nevidí na zakázky, a když mi lidé přijedou po roce, možná pro ně nebudu mít práci,“ dodává Bednář, což ukazuje na reálné hrozby, které způsobují zbytečné průtahy v byrokracii. Tlak ze strany podnikatelských organizací na MPSV je tedy nezbytný, aby se systém stal flexibilnějším a rychlejším.

A problém vidí podobně i Lenka Čerstvá, podle jejích slov zdlouhavé procesy způsobují, že české firmy přicházejí o nejvíce kvalifikované pracovníky, kteří se rozhodnou pracovat v jiných státech, kde je nábor rychlejší. „Takto přicházíme o ty nejvíce kvalifikované pracovníky,“ uvedla Čerstvá. Pokud má zahraniční pracovník možnost jít pracovat do Polska či Slovenska, kde se pracovní vízum vyřídí za tři měsíce, zatímco v Česku za sedm, logicky si vybere zemi, kde může začít pracovat dříve. „Čtyři zmeškané mzdy jsou pro ně velká hodnota,“ dodává.

Tato situace podle ní výrazně omezuje konkurenceschopnost českých firem a odrazuje potenciální zaměstnance, kteří jsou pro českou ekonomiku nezbytní.