Ochránci zvířat již půl roku nespatřili člena ohrožené rodiny kosatek Jižních rezidentů. Domnívají se, že L41 – Mega, otec dvaceti mláďat, je mrtvý. Naposledy ho spatřili v srpnu loňského roku. Pro už tak ohroženou skupinu jde o kritický zásah. I přesto, že Mega byl již v nereprodukčním věku, jeho přínos pro rodinu byl stěžejní. „Jsou trochu jako my,“ prohlásila Shari Tarantino, ředitelka neziskové organizace Orca Conservancy, „navzájem o sebe pečují.“
Ochránci zvířat již půl roku nespatřili člena ohrožené rodiny kosatek Jižních rezidentů. Domnívají se, že L41 – Mega, otec dvaceti mláďat, je mrtvý. Naposledy ho spatřili v srpnu loňského roku. Pro už tak ohroženou skupinu jde o kritický zásah. I přesto, že Mega byl již v nereprodukčním věku, jeho přínos pro rodinu byl stěžejní. „Jsou trochu jako my,“ prohlásila Shari Tarantino, ředitelka neziskové organizace Orca Conservancy, „navzájem o sebe pečují.“
Mega byl jedním ze svou samců, kteří zplodili většinu potomků současné populace. Samec J1, otec šestnácti Jižních rezidentů, již zemřel. Podle údajů ochránců zvířat má tato rodina aktuálně pouhých dvaasedmdesát členů. Jde o druhý nejnižší počet od roku 1974, kdy byl ještě o jednoho jedince nižší.
Jižní rezidenti obývají pobřeží Washingtonu a Britské Kolumbie. Jejich počty klesají z mnoha důvodů. Tím hlavním je malý příjem potravy, kvůli kterému jsou kosatky podvyživené a nastávající matky často nejsou schopny mláďata donosit. Základní složkou jejich potravy jsou lososi – o ty je obírají velrybáři, ale i dopady dalších lidských činností ve formě klimatické změny. Kvůli vzrůstající teplotě vody se jich totiž rodí stále méně.
Tarantino varuje, že nejde jen o to, že klesají jejich počty – kosatky jsou vrcholovými predátory, a pokud vymizí, zmizí s nimi i celý ekosystém, který je na nich závislý. Jejich nepříznivý osud se do povědomí veřejnosti zapsal především v létě roku 2018. Jedna ze samic, J35 či Tahlequah, tehdy přišla o své novorozené mládě. Malá holčička žila pouhých třicet minut. Její matka i ostatní členové rodiny nosili celé týdny mrtvé mládě a truchlili. Mnoho odborníků se domnívá, že kromě zármutku jejich chování mělo vyjadřovat i něco jiného – kosatky vědí, že za jejich utrpení můžeme my, a chtěly nám dát najevo, že právě my je zabíjíme.