Odpočinková póza Zdroj: Marcela Bodná
V žádném případě nesmí nikdy čokel jíst dříve než vy. Jinak bude dominantní, poznačkuje veškeré zdivo v baráku a sežere vás ve spánku.
V žádném případě nesmí nikdy čokel jíst dříve než vy. Jinak bude dominantní, poznačkuje veškeré zdivo v baráku a sežere vás ve spánku.
Ilustrační foto
Já to mám děsně ráda tydle bláboly. A to, co sem teď řekla, vůbec nemyslím vážně. Radši než tydle bláboly o dominanci mám i sbírání kvokičích šrapnelů do kyblíku pro hnojení skleníku. A uplně nejvíc nejhorší na tom je, že tomu snad dneska ještě někdo věří nebo co.
A proto sem si řekla, že ač lidi jako nějak nemám ráda, ale čokle trochu jo, že tydle kvokíkoviny si vezmu k rozebrání a oduševněle je okomentuji.
V prvé řadě tu máme blábol, že čokel nikdy nesmí jíst dřív než paneček. Jinak se stane dominantním, sežere vám hlavu ve spánku, ukradne ponožky a vybílí obývák, ač jste ho předtím měli nazeleno. Ano prosím, tohle je pravda. Přesně tohle se stane. Jakmile přestanete mít dostatek času vzhledem k počtu čokelů na jídlo a budou tudíž čokelové jíst dříve a častěji než vy, docela určitě se vám stane, že vám ve spánku zlížou celý obličej, čajznou ponožky a na základě toho pak i poblejou zeď v obýváku. Zeleným, co v průběhu dne stihli sežrat kvokíkům. Tedy poslední zcela neplatí, páč dominantní čokelové nebílí, ale zelení.
Čokel nikdy nesmí sedět výš než člověk a taky v žádném případě nesmí do postele. Tak tohle je naprostá pravda. Páč v tomhle platí výše uvedené fakta o zeleném bílení osminásob.
Když vám čokel obskakuje nohu nebo jiného psa, tak je dominantní. Opět pravda. Akorát si místo dominantní dosadíme slovo debil. A vy mu za to dejte facana, ať se jako debil nechová. Nebo mu promluvte do duše. Mně v tomhle případě funguje vysokofrekvenční promluva do duše docela účinně.
Čokel musí chodit do dveří jako druhý. Jo, tudle dominantní kvokíkovou kobližku mám moc ráda. Páč dává fakt jako hodně smysl. Sím vás, čokelovi je ulně fuk, jestli leze ze dveří jako první nebo jako sedmý, hlavně, že už je venku a může vytvářet nějaké sobě vlastní hovadiny. Třeba když sem eště bydlela na sídlišti ve městě, tak sem ze dveří chodila jako první já, páč sem uplně jako nepotřebovala, aby vybíhající čokelové z baráku někoho sestřelili na chodníku. Co bydlíme v domečku jako hrad mezi ohradami s krávami a koňmi, otevírám jedny dveře, druhé dveře a čokelové letí jak splašení do zahrady a obvykle s nimi až dolů ani nejdu. Řvou jak na lesy, řvu já, řežou se mezi sebou, páč půl roku nebyli venku, řvu znovu, řvou kvokice, řvu zase já a všichni jsme neskutečně dominantní. Hlavně kvokice. A to jako fakt, páč když čokelové moc prudí, tak jim Čikina škube z rozletu chlupy.
Lékem na případnou dominanci by mohla být štamprle něčeho páleného nebo čokela povalit, rafnout do ucha a výhružně zasyčet. Každopádně z uvedených metod funguje pouze ta první. Tedy dejte si štamprlu, smiřte se s tím, že váš čokel není dominantní, ale jenom čokel (nebo debil), dejte si další štamprlu, vezměte vodítko a běžte radši na procházku. To už vám ty kvokíkoviny z hlavy dostane.
Ilustrační foto
