Ilustrační snímek Zdroj: Profimedia.cz
Každý lajk, každé sdílení, každé zhlédnutí reklamy. To všechno jsou digitální stopy, které lidé dobrovolně prodávají technologickým gigantům jako Google, Facebook či Amazon. Nadnárodní společnosti díky tomu čím dál více ovlivňují veřejný prostor. Jak s tím bojovat? O tom během panelové diskuse na on-line festivalu Ji.hlava mluvili německý sociolog Philipp Staab, publicistka Kateřina Smejkalová a sociální teoretik Ondřej Lánský.
Česko se k internetové síti připojilo v roce 1992, tehdy se mnozí nadšenci těšili z toho, jak svobodný web pomůže k demokratizaci společnosti. „Jenže dnes žijeme ve světě, kdy internet ovládá hrstka korporací. Nejsou to společnosti, které se pohybují na trhu, ony samotné jsou tím trhem, na nějž teprve připouštějí další firmy,“ popsal Staab éru digitálního kapitalismu.
Technologičtí giganti bohatnou díky uživatelským datům, která posléze sdílí se zadavateli reklamy. „Digitální data jsou informace, které zanecháváme při jakémkoli pohybu v digitálním prostoru. Ať už je to vyhledávání na Googlu nebo lajky na Facebooku. Jsou to základní prvky, které slouží k vyhodnocování a zacílení reklamy. V současnosti už prakticky neexistuje disciplína (od zdravotnictví po školství), která by alespoň zčásti nekomunikovala digitálně,“ vysvětlila Smejkalová. „Facebook na základě pár kliků pozná váš světonázor a vy se pak jen utvrzujete ve své bublině,“ doplnil Lánský.
Podle Staaba je smutné pozorovat, jak se kdysi revoluční a pokrokové digitální společnosti během pár let změnily v mocenské chamtivce. „Ony společnosti původně byly inovativní, ale posledních deset let je zajímá už pouze skupování konkurenčních firem a integrace takových společností do stávajícího systému. Jistá inovace sice stále probíhá, ale čím je společnost větší, tím více moci koncentruje a tím více se zajímá spíše o moc než o inovace,“ míní sociolog, který vyučuje na Humboldtově univerzitě v Berlíně.
Firma, která může ohrozit celý stát?
V Německu se podle něj daleko více než v Česku snaží vláda digitální společnosti právně zkrotit. „Technologičtí giganti u nás získávají moc nad kritickou infrastrukturou. Naše instituce používají počítače se systémem od Microsoftu. To znamená, že Microsoft může teoreticky svůj systém odstavit, a vypnout tak celý německý stát,“ věštil Staab katastrofický scénář. „V Německu existuje zákon, který je šitý pro Facebook a další sociální sítě – ukládá jim povinnost reagovat na nenávistný obsah na platformách. Zákon způsobil, že samy společnosti bdí nad digitálním obsahem a dohlížejí na něj místo státu. Někdy obsah hlídají až příliš, jindy nedostatečně,“ dodal.
V tuzemsku se podle expertů nikdo tímto tématem do hloubky nezabývá. „Například debata o Uberu nebo Airbnb je v Česku tragická. Nebavíme se o tom, že vzniká nějaká abstraktní entita, se kterou lidé nemohou nic dělat a která ovlivňuje jejich život,“ myslí si Smejkalová.
V digitálním věku podle expertů dochází k erozi komunikovaných témat, kdy reklamní komoditou nejsou jen data, ale vše, co udrží pozornost uživatele. Ve středu zájmu jsou proto spotřební, nenásilná a nenázorová témata, na což spoléhá například sociální síť TikTok.
Jediným klíčem k řešení problému je osvěta veřejnosti. „Digitální giganti jsou zkrátka v obrovské výhodě – mají vůči nám enormní technologický náskok, detailní informace o datech a jako nadnárodní firmy se vyhýbají jurisdikcím jednotlivých států,“ uzavřela Smejkalová.
