Děti a moderní technologie. Udělají rodiče chybu, když prvňáčkovi pořídí tablet?

Ve virtuálním světě číhá řada méně i více nebezpečných nástrah, jež obvykle nezkušená mysl nezná a snadno se dá zneužít. Zastánci moderních technologií tvrdí, že se jim stejně nedá vyhnout a brzké zaučení dětem naopak prospěje. Odpůrci zase argumentují, že na seznámení s výstřelky moderních technologií mají děti dost času a drží je od nich co nejdál.

Jak se tedy rozhodnout? Nechat všechny technologické vychytávky co nejdéle mimo dosah dětí, nebo nejmladší generace pomalu ale jistě seznamovat s jejich výhodami i riziky? Zásadní roli podle odborníka na on-line bezpečnost a ředitele korporátní komunikace ve společnosti Huawei ČR Pavla Koška, hraje zralost samotných dětí, která se ovšem u každého liší. Ještě důležitější jsou podle něj další dva pilíře vzájemného vztahu mezi dětmi a rodiči: Komunikace a důvěra. Ať už v případě, že vedete do školy prvňáčka nebo máte doma teenagera.

Klíčové je stanovit jednoduchá pravidla, která nastaví správné a akceptovatelné mantinely používání technologií. Pavel Košek doporučuje o těchto pravidlech často diskutovat a od dětí vyžadovat jejich dodržování. Pro rodiče pak doporučuje dodržovat pravidlo tří zásad:

Nezakazovat, nezaostávat, nezanedbávat

K dnešnímu životu neodmyslitelně patří i moderní technologie. Děti v jejich přítomnosti žijí od prvních okamžiků. Rodí se před objektivy kamer a fotoaparátů, s nimi také zaznamenáváme první úsměvy i krůčky, které následně rozesíláme svým nejbližším přes mobilní telefony. Případně je sdílíme často se širokým okolím na sociálních sítích. Stokrát za den se podíváme na chytré hodinky. Mnohé matky z dětských hřišť mezi svačinami a houpáním, pomocí aplikací zapínají domácí spotřebiče, otcové každý večer startují notebooky a počítače, aby dokončili úkoly z práce. Starší sourozenci na tabletech sledují pohádky nebo hrají hry.

V takovém prostředí přirozeně zvídavé a objevující děti v podstatě nemají na výběr. „Vyrostly v prostředí, kdy je pro ně on-line svět přirozený. Leckdy ani nerozlišují mezi reálným světem a tím digitálním. To znamená, že to, co se odehrálo v reálném světě, je pro ně v podstatě ekvivalent toho, co se odehrává v digitálním světě a naopak,“ vysvětluje Pavel Košek, který má s vlivem technologií nejen na děti dlouholeté zkušenosti.

Technologické vychytávky děti všech věkových kategorií logicky zajímají. Pokud se jich ani my dospělí nedokážeme zříct a děti je v našich rukou vídají takřka nepřetržitě, je vhodné se zamyslet nad tím, jak s nimi děti seznámit. Jak je naučit je ve zdravé míře využívat a rovněž je připravit na rizika, která s sebou mohou nést.

Zákazy nefungují

Zákaz je zdánlivě nejjednodušší řešení. Všichni rodiče ale vědí, že co se dětem zakáže doma, najdou si jinde. Mezi spolužáky, v partě a na dalších místech.

„Pokud něco zakážu, musím počítat s tím, že se dítě bude snažit zákaz obejít a půjde mu to velmi dobře, protože děti technologie ovládají snadno a intuitivně.“

Cestou je se s dítětem otevřeně bavit. Nechat ho telefon či tablet a jiné zařízení včetně samotného internetu poznat, ale pod dohledem. Je zde třeba plné zapojení dospělého. Ten by si měl informace o tom, co předává potomkům sám aktivně vyhledávat. A nezůstávat pozadu.

Nezaostávat a zajímat se

Pokud chtějí rodiče poznat prostředí, ve kterém se dítě pohybuje, byť virtuálně, měli by se snažit proniknout do jeho světa. Nikoli pouhým sledováním přes rodičovskou kontrolu nebo snad monitorováním historie prohlížeče, ale aktivním průzkumem a vzájemným sdílením zájmu. „Dříve se děti učily od rodičů a v podstatě teď se rodiče mohou učit od dětí. Jsou vždycky o krok před námi a my se musíme zajímat, abychom stíhali a věděli, co dělají. Musíme se zajímat o to, kdo je jejich oblíbený youtuber, jaká je jejich oblíbená appka, jakou hru hrají, jak jsou schopni něco pořídit,“ pokračuje Pavel Košek ve výčtu způsobů, jak se přiblížit k zájmům mladých generací.

Zanedbávání je cesta opačným směrem

Je tedy vhodné technologie přijmout jako součást životů. Říct si ovšem, že dítě se k internetu, aplikacím a sociálním sítím dostane, ať chceme nebo ne, a nechat ho napospas, s tím, že tomu stejně nerozumíme, už vhodné není. Jakákoli časová investice do vysvětlení a seznámení dítěte s virtuálním prostředím se vyplatí. Nemělo by se ale jednat o jednorázovou záležitost. Ať už z praktického nebo z bezpečnostního hlediska, jak upozorňuje Pavel Košek.

Technologie jako parťák, nikoli závislost nebo hrozba

„Je ideální dítěti pomáhat poznávat reálný svět a technologie si přizvat jako pomocníka. Není dobré nechat ho, aby se na ty technologie spoléhalo.

Dítě by si mělo v běžných situacích umět poradit bez telefonu, bez internetu. Toto to je naprosto klíčové,“ říká odborník na on-line bezpečnost.

A současně upozorňuje na vliv na zdraví: „My jako rodiče musíme dbát na to, aby si dítě nekazilo oči, aby se nehrbilo, aby dodržovalo nějaký spánkový i stravovací režim a tak dál.“

A stejný důraz klade i na otevřenost a upřímnost při vysvětlování rizik a hrozeb, které jsou na internetu každodenní realitou. To se hodí například při zakládání profilů na sociálních sítích. „Založte si ho spolu, mějte ho pod kontrolou, mějte k němu přístupové údaje. Doporučte dítěti, aby si přidávalo do přátel pouze ty, které opravdu zná a ví, kdo to je,“ říká bezpečnostní expert.

To samé platí i o sdílení informací, fotografií i videí. Je nutné vědět, že cokoli o sobě člověk umístí na internetu, už to z něj s největší pravděpodobností nikdy nesmaže, upozorňuje Pavel Košek. „Když dítě sedí někde v pokojíčku u počítače, a přitom je i on-line, není možné vlastně spoléhat na to, že mu nehrozí nějaké nebezpečí. To znamená, že rodiče by měli pořád dávat pozor, pořád komunikovat o tom, co jeho dítě v digitálním světě dělá a jak tam žije.“

Dítě by mělo dostat jasná, ale přitom věcná pravidla, jak se v online světě chovat a jak k němu přistupovat, a jasná a věcná varování a vysvětlení, co všechno ho na internetu může potkat: Fakeové zprávy, rizikové odkazy, a v neposlední řadě lidé, kteří obvykle pod falešnou identitou mámí z nezkušených uživatelů intimní data nebo hesla. Zároveň pořád platí – děti se učí a napodobují, proto je rodič tím prvním učitelem, vzorem a příkladem.

A odborník na bezpečnost v on-line prostředí přidává na seznam další riziko spojené s pohybem na sítích. Takzvané on-line hecování, které prý nelze snadno odhalit. Některé případy jsou neškodné jako například kyblíková výzva, při níž se účastníci polévali vodou s ledem. V jiných ale může jít o život, jako například v té, kde je cílem dostat se do bezvědomí. I na takové situace je nutné dítě připravit. „Je třeba vybavit ho nějakými argumenty proti jeho spolužákům, aby tomu dokázal čelit a případně to s ním probírat. Je velmi důležité být v obraze,“ apeluje na rodiče ředitel korporátní komunikace ve společnosti Huawei ČR.

Pokud už se stane a dítě se dostane do nepříjemné nebo choulostivé situace, není řešením trest. A Pavel Košek vysvětluje proč: „Nemělo by být vlastně nějakým způsobem paralyzováno nebo nemělo by mu být předhazováno, že selhalo. V podstatě to může narušit důvěru mezi rodičem a dítětem.“ Jakoukoli podezřelou komunikaci je vždy třeba hlásit. V méně závažných případech správcům konkrétního webu, v těch skutečně nebezpečných rovnou policii.

Rodiče by si měli odpustit i výchovné způsoby, jakým je například vytváření falešných profilů, kdy se rodiče vydávají za někoho jiného a zkoušejí tak, jak se dítě v rizikové situaci zachová.

Přes všechna zmíněná rizika nebo možná spíš právě kvůli nim je vhodné děti od on-line prostoru nedistancovat, ale pomalu a jistě je s ním seznamovat se vším všudy.

„Nesmíme se ho bát, ale nesmíme ho zároveň podceňovat. To znamená, nebojme se digitálního světa, nebojme se tam děti pustit, ale pusťme je tam připravené a buďme vždycky oporou, protože jsou to naše děti,“ doporučuje Pavel Košek.

Podívat se společně se svými potomky můžete třeba na snadno pochopitelné on-line kurzy. Ty simulují situace, do nichž se děti a dospívající mohou dostat i při zdánlivě neškodném brouzdání po internetu.

Kdy má dítě dostat mobilní telefon?

Na tuhle velmi častou a hojně diskutovanou otázku neexistuje jednotná odpověď. Jak už zaznělo v úvodu, rozhoduje zralost dítěte. A vedle toho i přístup rodičů. V současnosti mohou vybírat z poměrně širokého množství možností, čím dítě vybavit a co nechat na později. „„Co se týče třeba prvňáčků, tam jsou alternativou chytré hodinky. Rodič může to dítě kontrolovat, mohou být v kontaktu a pokud mají hodinky simku, mohou si i volat. Pokud mají hodinky GPS, můžete sledovat i kde se dítě aktuálně fyzicky nachází.“ odpovídá Pavel Košek na otázku vhodného věku na pořízení mobilního telefonu.

Důrazně ale upozorňuje, že je potřeba vysvětlit, proč dítě hodinky dostalo, jakou funkci plní a obzvlášť v případě trackingu neboli sledování jeho polohy lokality dítěte, je nezbytné být upřímní a nic nezamlčovat. Pokud by se dítě o sledování dozvědělo náhodou, mohlo by to znamenat ztrátu jeho důvěry.

To samé platí v případě mobilního telefonu. Dříve odborníci jeho pořízení doporučovali ve věku deseti let. „Teď se věk samozřejmě snižuje, řekněme druhá, třetí třída a případně tlačítkový telefon, pokud opravdu potřebujete být v kontaktu. Ale zase za dodržení všech těch důležitých pravidel. To znamená: Vím, co dítě s telefonem dělá, mám tam nastavená omezení a mám pod kontrolou, co stahuje. Je důležité také dohlížet na finanční stránku, kolik dítě provolá atd.,,“ říká Pavel Košek.

Zdolat nástrahy on-line prostoru a přitom si užít všechny jeho výhody, to je složitá disciplína. O jednotlivých způsobech ochrany soukromí se dočtete také zde.