Rusko mění osudy zmizelých vojáků. Z padlých dělá dezertéry, rodiny přicházejí o miliony
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Rusko označuje nezvěstné vojáky za dezertéry.
Rodiny přicházejí o miliony rublů na podporách.
Stát takto šetří miliardy, tvrdí aktivisté.
Jak se příbuzní brání proti úřední zvůli?
Ruské úřady stále častěji označují vojáky, kteří zmizeli na frontě, za dezertéry, přestože jejich rodiny tvrdí, že mohli být zabiti, zraněni nebo zajati, píše web RFE/RL. Takový status přitom připravuje pozůstalé o peníze i další státní podporu a podle lidskoprávních aktivistů může ruskému státu ušetřit miliony za každého vojáka. Příbuzní se změny statusu často domáhají měsíce či roky a narážejí na odpor armády i úřadů.
Armáda vyslala Marinina syna 20. července 2025 na bojovou misi na Ukrajinu. Hned první den poslal fotografii z fronty spolu se zprávou, že utrpěl lehké zranění, když nedaleko něj explodoval dron. O deset dní později ji důstojník z jeho jednotky ujistil, že je v pořádku a že se s ní spojí, až bude mít příležitost, řekla Marina webu RFE/RL. Své příjmení odmítla uvést ze strachu před následky.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rusko našlo slabé místo ukrajinské obrany. Útočit může téměř bez varování
Od té doby o svém synovi nic neslyšela. A když v srpnu volala na linku ministerstva obrany, aby se dozvěděla o jeho osudu, zjistila, že byl k 23. červenci prohlášen za „nezvěstného bez povolení“, tedy za dezertéra. Po více než roce se Marina obává, že zemřel. Zároveň má podezření, že jeho osud se podobá mnoha dalším, které úřady označily za zběhy, přestože pravděpodobně padli nebo se na frontě pohřešují.
Čtěte také
Hlavní motivací státu pro tento postup mohou být peníze. Jakmile je totiž voják označen za neoprávněně nepřítomného, přestane dostávat výplatu a jeho rodina nemá nárok na finanční podporu určenou pozůstalým po padlých nebo pohřešovaných vojácích. Přichází také o další výhody, například přednostní přijetí dětí do školek, škol a na univerzity.
Marina z Kemerovské oblasti na Sibiři se loni v létě obrátila na soud se žádostí, aby její syn oficiálně vedli jako pohřešovaného nebo padlého v boji. Uvedla, že důstojník, který ji ještě v červenci 2025 ujišťoval, že je vše v pořádku, začal na její dotazy reagovat až v poslední době. Řekl jí, že z bojiště, kam jejího syna vyslali na bojovou misi, nebylo možné vojáky evakuovat.
„Jak tedy mohl oblast opustit z vlastní vůle? Dodnes tam probíhají intenzivní boje,“ řekla Marina, která už vystřídala dva právníky a na svůj případ, který se nakonec dostal k soudu, vynaložila asi 200 tisíc rublů (51 tisíc korun). „Mnohé manželky a děti vojáků nemají peníze na právní kroky. Píší stížnosti na jednotku a ministerstvo obrany, ale téměř nikdy to k ničemu nevede,“ podotkla.
Tají ruská armáda informace?
Larisa, obyvatelka Rostovské oblasti, nedostala výplatu svého manžela od loňského prosince, odkdy je též evidován jako dezertér. Je zaneprázdněná péčí o kojence a starší dítě, a proto říká, že nemá čas ani prostředky na to, aby bojovala za změnu jeho statusu. „V hloubi duše doufám, že je můj manžel v zajetí, ale chápu, že je pravděpodobně mrtvý. Jeho spolubojovníci říkali, že místo, kde se nacházel, bylo v takovém chaosu, že neměl téměř žádnou šanci. Velitel přiznal, že můj manžel byl na bojové misi a neměl kam utéct. Přesto ho ale zařadili mezi dezertéry,“ popsala Larisa.
Jak připomíná RFE/RL, vysoké mzdy a další příspěvky, jako je například pohřebné pro příbuzné, byly pro ruské muže hlavní motivací k podpisu smluv o boji v nejkrvavější válce v Evropě od roku 1945. Ruská armáda má však potíže s udržením počtu vojáků, protože válka trvá již téměř pět let a moskevské síly utrpěly těžké ztráty, zatímco na bojišti postupují vpřed jen velmi pomalu, jak opakovaně uvádějí analytici z Institutu pro studium války (ISW).
Čtěte také
Ruský lidskoprávní aktivista, jehož jméno není z bezpečnostních důvodů zveřejněno, uvedl, že v přibližně 95 procentech případů, které zná, důkazy naznačují, že pohřešovaní vojáci utrpěli těžké zranění, dostali se do ukrajinského zajetí nebo zemřeli. Podle něj není příliš pravděpodobné, že by skutečně opustili svou jednotku nebo dezertovali.
Aktivista odhadl, že stát tak může ušetřit až 13 milionů rublů (3,3 milionu korun) za každého vojáka, o němž armáda neprávem tvrdí, že opustil jednotku. Velitelé se navíc vyhnou administrativě spojené s oficiálním prohlášením vojáka za pohřešovaného – nemusí shromažďovat dokumenty, vyslýchat jeho spolubojovníky ani informovat rodinu. „Je mnohem jednodušší prohlásit osobu za nezvěstnou a říci, že její místo pobytu není známo,“ řekl RFE/RL aktivista, který se zasazuje o práva vojáků a jejich rodin.
Ženy, jejichž manželé jsou považováni za nezvěstné, mají nárok na měsíční platby v přepočtu přibližně 42 tisíc korun. V případě smrti vojáka je ale rodině vyplacena jednorázová částka v celkové výši 14,2 milionu rublů (3,6 milionu korun) od federální vlády v Moskvě, včetně bonusu ve výši 5 milionů rublů, který nařídil prezident Vladimir Putin. Mnoho regionů navíc poskytuje další platby až do výše 3 milionů rublů (770 tisíc korun).
Čtěte také
Přesná čísla pohřešovaných vojáků nejsou známa. Analýza uniklých interních databází ruského ministerstva obrany z loňského roku podle webu Sibiř 041 ukazuje, že nejméně 49 tisíc vojáků skončilo na seznamu hledaných jako zběhové nebo ti, kteří bez povolení opustili své jednotky. Účastníci diskusí na sociálních sítích, kde se scházejí příbuzní pohřešovaných vojáků, navíc uvádějí, že počet oznámení o vojácích prohlášených za dezertéry na konci roku 2025 prudce vzrostl. Oznámení často obsahují fotografii a jméno vojáka, jeho volací znak, datum narození a datum, kdy mu byl přidělen status „AWOL“ (bez povolení mimo službu).
Hledání příbuzných se ale podle Mariny pojí s těžkým bojem s byrokracií a dalšími překážkami. „Je třeba shromáždit všechny důkazy o tom, že daná osoba vyrazila na bojovou misi: její zprávy, snímky obrazovky z korespondence a výpovědi spolubojovníků. Poté je třeba kontaktovat velitele jednotky a úřad pro vojenskou registraci a odvod, podat žádost o povolení k domovní prohlídce u vojenské policie a stížnost u vojenského státního zastupitelství. Ke stížnosti je třeba přiložit všechny shromážděné důkazy“sdělila Marina.
Někdy podle ní odpověď trvá sedm až osm měsíců. „Státní zastupitelství se často přikloní na stranu velení a oznámí, že nezjistilo žádné porušení předpisů. Pak musíte podat další stížnosti, hledat nové důkazy a nakonec se obrátit na soud,“ uvedla Marina s tím, že když začala usilovat o změnu statusu svého syna, věděla, že to může trvat roky.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Záběry drsné přestřelky v lese. Precizní ukrajinská akce vedla k likvidaci několika okupantů
vaclav.cerny@iprima.cz
