CNN: Trump čelí v Íránu pasti, do níž se USA dostaly ve Vietnamu či v Afghánistánu
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Trump čelí pasti podobné Vietnamu či Afghánistánu.
Prezident volí mezi eskalací, patem a odchodem.
Írán odmítá kapitulaci i vedení vážných jednání.
Hrozí mu osud předchůdců, kteří války neukončili?
Americký prezident Donald Trump stojí před rozhodnutím, které v minulosti přivedlo americké prezidenty do vleklých a neúspěšných válek. Analýza CNN upozorňuje, že pokud nenajde cestu k ukončení konfliktu s Íránem, může skončit ve stejné pasti jako jeho předchůdci ve Vietnamu, v Iráku nebo v Afghánistánu.
Pokud americký prezident Donald Trump nenajde způsob, jak válku s Íránem ukončit, může se v budoucnu ukázat, že její zahájení bylo největší chybou jeho prezidentství, píše CNN. Trump se podle televizní stanice ale zatím vyhýbá jedné potenciální chybě – masivní eskalaci konfliktu za hranice své schopnosti ho kontrolovat.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rusové táhnou na dvě klíčová města na Donbase. Srovnávají je se zemí, připouštějí Ukrajinci.
Historie totiž ukazuje, že prezidenti, kteří válku prodlužují nebo rozšiřují ve snaze najít z ní východisko, zachovat si prestiž nebo ochránit pověst Spojených států, se mohou snadno dostat do pasti. Příkladem jsou Vietnam, Irák i Afghánistán, kde Spojené státy pokračovaly v konfliktech, které už nebylo možné vyhrát, ale ani jednoduše ukončit.
Nejde o první situaci, kdy Trump stojí na křižovatce. Ve válce s Íránem nyní musí volit mezi několika možnostmi, zatímco Teherán odmítá kapitulovat i vést vážná jednání o míru.
Pokud diplomacie bude dál selhávat, je Trump ochoten neustále pokračovat v konfliktu v podobě leteckých úderů, křehkých příměří a námořních blokád mezi USA a Íránem, které válku pouze prodlužují, ale nevedou k jejímu konci?
Nebo zintenzivní americkou ofenzivu tím, že posune své vlastní limity a půjde za hranice převážně vojenských cílů, aby zlikvidoval íránské civilní a infrastrukturní prostředky? Překročí Rubikon a nasadí pozemní jednotky?
Třetí možnost by byla hluboce bolestivá. Přijmout, že jemu i Spojeným státům by nejlépe prospělo, kdyby z nevyřešeného konfliktu odešli.
Podle CNN každá z těchto možností přináší nepříjemné politické i strategické důsledky. Právě proto Trump stále zůstává uvězněný ve válce, kterou si nemůže dovolit ani prohrát, ani v ní snadno zvítězit. O složité situaci Spojených států svědčí i to, že Pentagon podle exkluzivní zprávy CNN požádal skupinu vojenských analytiků o nové a neobvyklé návrhy, jak proti Íránu postupovat.
Čtěte také
Pokrytci i poslední šance Íránců
Trumpova frustrace se projevila v pondělí v příspěvku na jeho síti Truth Social poté, co Írán odmítl jeho poslední nabídku. O víkendu přitom pozastavil plánované ničivé údery poté, co už poněkolikáté prohlásil, že dohoda je na dosah. „Íránské vedení je neuvěřitelně pokrytecké!“ prohlásil Trump a ironicky tak zopakoval stížnosti represivní Islámské republiky na jeho nátlakovou diplomacii. Později se Trump vrátil k výhrůžkám. „Tohle je pro ně poslední šance podepsat dobrý dokument,“ řekl v Oválné pracovně.
Jeho varování, že Íránu hrozí „dekapitace“, však vyvolalo další otázku. Co udělá, pokud ho bude Írán opět ignorovat? Jakákoli výrazná eskalace ze strany Trumpa by podle CNN byla hazardem, protože nic nenasvědčuje tomu, že by se Teherán dal bombardováním přimět k jednání. Írán by pravděpodobně na bombardování mostů, elektráren a další infrastruktury reagoval ostřelováním podobných cílů na území amerických spojenců v Perském zálivu. Tím by zvýšil ekonomické náklady války.
Zdá se, že regionální lídři právě tento scénář o víkendu s Trumpem probírali. „Byli jsme připraveni vyrazit. A oni zavolali. Navíc zavolala Saúdská Arábie. Zavolaly Spojené arabské emiráty. Zavolal Katar,“ poznamenal Trump.
Čtěte také
Americký prezident by teoreticky mohl nařídit americkému námořnictvu, aby se pokusilo silou znovu otevřít Hormuzský průliv. Takový krok by ale vystavil americké lodě riziku útoků íránskými raketami a drony. Případné pozemní operace proti ropnému terminálu na ostrově Chárg nebo snaha vytlačit íránské jednotky z oblasti průlivu by navíc mohly vést k těžkým ztrátám.
Co říká historie?
Jak upozorňuje CNN, zkušenosti z posledních 60 let ukazují, že jakmile se letecké údery změní v pozemní operaci, rizika rychle rostou. S každou další obětí se zvyšuje i politická cena války, což je pro Trumpa několik týdnů před volbami do Kongresu velmi citlivé téma. Smrt vojáků navíc může paradoxně vést k prodlužování konfliktu, protože politici pak jen těžko přiznávají, že jejich oběti nepřinesly vítězství.
„Mnoho předchozích prezidentů se dostalo do podobných zlomových okamžiků jako Trump. Ačkoli konflikty ve Vietnamu, Iráku, Afghánistánu a Trumpův konflikt s Íránem začaly různými způsoby, všechny se nakonec zredukovaly na rovnici špatného statu quo, eskalace nebo odchodu,“ uvádí v analýze CNN Stephen Collinson, který se zaměřuje na dění v Bílém domě. „Žádný prezident nechce být připomínán jako ten, kdo prohrál válku,“ podotkl analytik.
V roce 1965 řešil prezident Lyndon B. Johnson otázku, jak naložit s vietnamskou válkou, kterou převzal po zavražděném prezidentovi Johnu F. Kennedym. Svému ministrovi obrany Robertu McNamarovi tehdy řekl, že USA přistoupí k bombardování Vietnamu. Zároveň ale přiznal své pochybnosti: „Nemyslím si, že by něco bylo horší než prohrát. A nevidím žádný způsob, jak vyhrát.“ Johnson přesto nařídil operaci Rolling Thunder (Valící se hrom) a poslal do bojů desítky tisíc amerických vojáků. Podle CNN měl raději vyslechnout náměstka ministra zahraničí George Balla, který ve svém memorandu varoval, že jakmile USA začnou ztrácet vojáky, mohou se dostat do „téměř nevratného procesu“.
Čtěte také
Válka pak zmařila Johnsonovy naděje na druhé volební období a vietnamskou válku zdědil po vítězství ve volbách v roce 1968 Richard Nixon. Mnozí historici tvrdí, že on i poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger již dospěli k závěru, že vítězství je nemožné, ale i tak bojovali dál v naději, že vyjednají podmínky pro stažení vojsk.
„Pokud se v rozhodující chvíli nejmocnější světová velmoc, Spojené státy americké, bude chovat jako ubohý, bezmocný obr, budou síly totalitarismu a anarchie ohrožovat svobodné národy a svobodné instituce po celém světě,“ prohlásil Nixon 30. dubna 1970 v projevu k národu, v němž vysvětloval své rozhodnutí rozšířit válku do Kambodže. Během Nixonova prezidentství zahynulo ve Vietnamu více než 20 tisíc Američanů. Poslední americké bojové jednotky opustily zemi v roce 1973 a poslední americký personál byl evakuován během pádu Saigonu v roce 1975 za prezidenta Geralda Forda.
O více než 30 let později – v roce 2007 – pronesl prezident George W. Bush svůj vlastní válečný projev k národu. Převzal odpovědnost za spáchané chyby, ale varoval, že „neúspěch v Iráku by pro Spojené státy znamenal katastrofu“. Oznámil vyslání tisíců vojáků, aby pomohli iráckým ozbrojeným silám v boji proti povstalcům. Historie dosud nevynesla konečný verdikt ohledně této operace. Boj proti povstalcům v některých oblastech totiž skutečně fungoval. Otázka, zda byly americké ztráty na životech oprávněné, je však stále palčivá, protože Spojené státy se nakonec zcela stáhly.
Prezident Barack Obama byl zvolen na základě slibu, že ukončí „nekonečné války“ Ameriky. Osm let po útocích z 11. září 2001, které vedly USA k zásahu v Afghánistánu, však oznámil vlastní posílení vojenských sil s cílem zvrátit ofenzivu Tálibánu a definitivně porazit Al-Káidu. Vědom si pasti eskalace, do níž se dostali Johnson, Nixon a Bush, slíbil, že v polovině roku 2011 zahájí stahování vojsk. Kritici tvrdí, že tento časově ohraničený plán povzbudil nepřátele USA k tomu, aby vyčkávali, až se USA vyčerpají.
Trump a past „nekonečných válek“
Kritika „nekonečných válek“ byla jedním z témat, která Trumpovi pomohla v roce 2016 vyhrát volby. Krátce před svým zvolením varoval před „válkami, které nikdy nekončí a nikdy je nevyhrajeme“.
Během svého prvního funkčního období však Trump nařídil navýšení počtu vojáků v Afghánistánu ve snaze tuto válku konečně ukončit. „Můj původní instinkt mi říkal, abychom se stáhli – a historicky se rád řídím svými instinkty,“ řekl. O necelé tři roky později za toto rozhodnutí vinil svého prvního ministra obrany Jamese Mattise slovy: „Na krátkou dobu jsem mu dal více lidí, ale nevyšlo to.“
Nyní Trump čelí dalšímu těžkému rozhodnutí, o kterém sám mluvil ve svém projevu o Afghánistánu v roce 2017: „Celý život jsem slýchával, že rozhodnutí vypadají úplně jinak, když sedíte za stolem v Oválné pracovně.“ „Válka s Íránem není Bushova. Je to Trumpova vlastní válka. A ta určí jeho odkaz i osudy mnoha životů daleko za hranicemi Bílého domu,“ uzavřel Collinson.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Ve Volgogradu hoří rafinérie i sklad Wildberries. Ukrajinský útok cílil na obří komplex
vaclav.cerny@iprima.cz
