Děti zůstanou doma minimálně do 25. května.
Pokud by se děti vracely do škol na základě dobrovolnosti, ještě víc by se mezi nimi zvětšily sociální rozdíly. V rozhovoru pro CNN Prima News to řekla pedagožka Hana R., která vyučuje matematiku na druhém stupni základní školy v Praze.
Podepsala jste petici za otevření škol. Proč je podle vás jejich otevření důležité?
Zásadní je podle mě otevřít především základní školy. Žáci kvůli půlročnímu uzavření škol ztratí mnoho ze svých pracovních a sociálních návyků, které se budují od školky. Nemůžeme si nalhávat, že on-line výuka, se kterou neměla většina učitelů, žáků ani rodičů předchozí zkušenosti, může nahradit fyzickou přítomnost žáků ve školách. Dalším důvodem je, že se každým dnem zvětšují sociální rozdíly mezi dětmi, které jsou už tak dost velké. Ale uvědomuji si rizika. Otevření musí předcházet odborná analýza rizik epidemiologů a ostatních odborníků, kteří vyhodnotí situaci jako vhodnou a zvolí smysluplná a realizovatelná opatření. Současná situace však nasvědčuje spíš tomu, že se o termínu otevření škol rozhoduje na základě názorů neodborné veřejnosti a alibismu z řad politiků.
Otevřete školy, žádají v petici rodiče i učitelé. Do lavic se některé děti mají vrátit nejdříve 25. května
Už přes 30 tisíc rodičů a učitelů podepsalo petici, aby se po ukončení nouzového stavu otevřely školy. Podle rodičů jsou školy důležitou platformou na budování mezilidských vztahů a izolace dětí s rodiči představuje velkou stresovou zátěž.
Měly by se podle vás do škol vrátit povinně všechny děti, nebo jen ty, které budou chtít?
Na to je velmi těžké odpovědět. Pokud bych měla mluvit z pohledu vyučující na 2. stupni základní školy, tak jsem rozhodně pro povinný návrat dětí do škol. Dobrovolný návrat do škol dále prohloubí sociální nerovnost. Vzdělaní a ambiciózní rodiče pošlou své děti do školy. Na ty ostatní žáky a jejich rodiče nebude mít škola žádné prostředky, jak je k tomu takzvaně dotlačit. Spíš bych se přikláněla k dobrovolné přítomnosti učitelů ve školách. Mladí učitelé, vychovatelé a asistenti, kteří nemají obavy, by práci v on-line spolupráci se staršími učiteli mohli zastat.
Znáte nějaké rodiče, kteří petici podepsali a chtěli by, aby se děti vrátily do školy?
Ano, takové rodiče znám. Pohled na počet podpisů u obou petic ale ukazuje, že je mnoho rodičů pro otevření škol, ale i proti. (Petici za otevření škol podepsalo přes 30 tisíc rodičů, petici proti otevření přes 100 tisíc; pozn. red.) Konstruktivní diskusi by měli vést odborníci z řad epidemiologů, psychologů a pedagogů společně s vedením škol, které může říci, jaká opatření je možné ve školách zrealizovat a jaká ne.
Jaké je to pro vás jako pro učitelku, když jsou školy zavřené?
Ze začátku to bylo velmi obtížné, nikdo u nás ve škole, včetně rodičů a žáků, nebyl na tu situaci připravený. Někteří žáci neměli a stále nemají každodenní přístup k počítači, s tím je velmi těžké cokoliv udělat. S přibývajícím časem a nejistotou ohledně návratu do školy pozoruji na svých žácích pokles motivace k práci. Říkají mi, že je pro ně velmi těžké se k práci donutit a naplánovat si ji tak, aby jim vše nezůstalo na večer před odevzdáním. Nejvíc mi však chybí možnost poskytnutí okamžité zpětné vazby dítěti. Tu by dítě ve škole mělo okamžitě, v této situaci čeká na e-mail s opravenou prací a komentáři. Ale oceňuji množství webinářů a zpřístupněných nástrojů k on-line výuce, které mi nyní pomáhají. Víc než kdy jindy vnímám roli vedení škol, které by mělo sjednotit nástroje učitelů a podněcovat diskusi mezi nimi.
Jak současnou situaci řešíte vy? Pořádáte on-line výuku?
Mám s každou třídou dvakrát týdně on-line výuku a zadávám jim práci přes e-mail. Každou práci hodnotím a připravuji žákům vysvětlující videa.
O kolik méně učiva se děti takhle naučí?
Záleží to hlavně na přístupu rodičů. Na úkolech, které mi žáci odevzdají, vidím, že některé dítě je napřed a rodiče mu látku vysvětlili. Na jiné práci je znát, že dítě vůbec nepochopilo ani zadání úkolu. Mnohokrát mám pocit, že to, jaké množství látky si žáci za tohle období osvojí, téměř není v mých rukách. Když bych to měla vyčíslit, tak jsem s žáky schopna probrat tak o polovinu látky méně, než bychom probrali při výuce ve škole.
Stihnou děti látku dohnat, nebo jim bude někde chybět?
Když budu mluvit za svůj předmět matematiky, tak myslím, že se děti zvládnou chybějící látku doučit během září. Všímám si, že někteří žáci si uvědomili, jak jsou učitelé důležití pro to, aby jim něco vysvětlili. Možná díky tomu bude dohánění látky snazší.
