Dojemná zpověď ochrnutého Alfreda Strejčka o životě v sanatoriu. Přijal jsem ho za svůj domov
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Po ochrnutí se nevzdal. Jaké jsou pokroky?
Známí umělci vystupují zdarma. Proč?
Jaký je jeho sen? A co Lysá hora?
Před osmi lety se herci s podmanivým hlasem Alfredu Strejčkovi zcela změnil život. Onemocněl vzácnou chorobou zvanou Guillain-Barrého syndrom, se kterou se v ČR momentálně léčí sto lidí. Ze dne na den ochrnul, dlouhé měsíce byl odkázán na přístroje a dodnes na pomoc druhých. Před pěti lety skončil v sanatoriu Šarlota, kde pobývá dodnes. Tam na konci listopadu oslavil 84. narozeniny a redakci CNN Prima NEWS poskytl rozhovor.
V sanatoriu Šarlota pobýváte už pátým rokem. Jak jste si zvykl? Jak jste tam spokojen?
Pokud bych řekl, že je to tu jen dobré, tak by to bylo za tři, takže minimálně chvalitebné. A v mnoha aspektech výborné.
Existuje šance, že byste se vrátil zase domů do svého pražského bytu?
Šance existuje vždycky. Na to mám jedno rčení, které rád užívám: Na zázraky nevěřím, ale spoléhám na ně. Víte, já jsem Šarlotu přijal za svůj domov, takže nemám stesk po pražském bytě, já jsem tady doma. A když mám občas možnost vyjet do Prahy na nějaké vystoupení, a to je tak dvakrát, třikrát za rok, tak po vystoupení s velikou radostí odjíždím z Prahy zase sem.
ČTĚTE TAKÉ: Herec Jan Potměšil se ztrácí před očima. Mohou za to vážné zdravotní problémy.
Jak se vám daří?
Řekl bych, že skvěle, ale myslím, že by mi to lidé úplně nevěřili, když mě vidí sedět na invalidním vozíku, strnulého a nepříliš hybného. Ale já za těch osm let, které uplynuly od mého ochrnutí, mám stále pocit, nebo mě to naučilo, že štěstí není v tom vnějšku, štěstí je uvnitř. A to jakýkoli fyzický stav nemůže tak zásadně ovlivnit. Miluji život a miluji ho čím dál víc.
Váš pozitivní přístup k životu, vzhledem k tomu, co vás potkalo, je obdivuhodný. Nikdy jste se nevzdal, poctivě rehabilitujete. Jsou znát už pokroky? Jak jste na tom nyní po zdravotní stránce?
Musím to rozdělit. Existuje hlava, existují pocity a pak existuje fyzický stav. Když jsem ochrnul, tak jsem ležel první půlrok naprosto nehybně na lůžku a lékaři mi nedávali šanci. Ale já jsem člověk, který miluje pohyb, tak jsem začal cvičit, cvičit, cvičit. Moc toho nepředvedu, ale dneska už třeba zvednu ruku, zvládnu zatočit rukama. Stále to ovšem zatím nevede k tomu, abych byl v něčem soběstačný, protože já do ruky nevezmu ani tužku, abych něco napsal, ani lžíci, abych se najedl. Když to shrnu, můj zdravotní stav se lepší, ale jde to po malých krůčcích. Ale zaplaťpánbůh za to.
Čtěte také
Jak v sanatoriu probíhá váš den?
Snídaně začínají kolem 7:45. Po hygieně a koupání mě čeká první cvičební blok. Máme tu vynikajícího fyzioterapeuta Petra Skuhrovce. Po obědě následuje druhý cvičební blok zaměřený především na ruce. Cvičení, které miluji a které mi hodně pomáhá, spočívá v tom, že ležím na posteli, rehabilitační pracovnice mi dá do nohou velký nafukovací balon, na ten mi položí chodidla a já ten balon rozšlapávám. Celkem to udělám dvě stěkrát, dělá mi to moc dobře. Snažím se. Mám své cíle a sny.
Můžete prozradit, jaké?
Tak jako před osmi lety v noci mě zničehonic, bez varování, tato nemoc potkala, tak stále věřím, že jednoho dne, při mé píli a cvičení, v mém organismu něco blikne a znovu mě to napojí. Když jsem ještě mohl chodit, zamiloval jsem se do Lysé hory. Můj cíl je ji v životě ještě jednou zdolat. Uvědomuji si, že je to cíl velký, ale člověk by si měl dávat vyšší cíle. Takže Lysá horo, nezanevři na mě, že jsem na tobě už osm let nebyl. Ty na mě asi zapomínáš, já na tebe ne. Neboj se, my se spolu ještě potkáme.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jaroslav Suchánek, komentátorská sportovní legenda a otec herce Michala Suchánka. Zůstal jsem úplně sám, prožívám nejblbější část života, říká
Kdo všechno vás chodí navštěvovat?
Musím jmenovat pro mě tu nejcennější, a to je moje žena Jituška (Jitka Molavcová – pozn. red.), která se o mě opravdu krásně stará. Ten náš vztah bohužel není rovnocenný, protože ona se o mě stará daleko víc než sama o sebe, i když sama má také problémy. Moje rodina, kterou mám v Blovicích u Plzně, je daleko. Obě moje dcery, které pracují jako učitelky, mají páreček, kluka a holku. Jak už to tak bývá, děti si ze škol a školek pořád nosí nějaké virózy, takže když se podaří ve zdraví v tu chvíli převézt sem celou rodinu, je to zázrak. A nejideálnější je, když je u toho i Jituška. Když se tu sejdeme všichni pohromadě, celá rodina, pro mě jsou to ty nejkrásnější chvíle. Jsem vděčný také všem kamarádům, přátelům, kteří za mnou jezdí. Některé sem zvu i na vystoupení.
Čtěte také
Povídejte...
Začal jsem tady pořádat kulturní sobotní odpoledne. Nejedná se o nějaké laciné vystoupení, mně sem jezdí například Petr Kostka, Daniela Kolářová, samozřejmě Jituška. Bylo tady také celé divadlo Semafor, dokonce i s orchestrem. A tak bych mohl jmenovat dál. Bylo tu už mnoho známých umělců. Jsem pyšný na svou profesi a na muzikanty, kteří sem jezdí pravidelně hrát: Štěpán Rak, Václav Hudeček, Jiří Hlaváč... Jezdí sem i sbory. A jejich honorář? Kafíčko... A u těch sborů, vzhledem k jejich počtu, to není ani to kafíčko, protože to by jich muselo být až padesát. Všichni přijíždějí dobrovolně, naopak se mi nabízejí, zda by tu mohli vystoupit. Z toho mám velikánskou radost.
Vy jste se i přes svůj zdravotní handicap dokonce částečně vrátil ke své profesi, je to tak?
Ano. Prima ZOOM mi umožnila, abych namluvil osmnáct dílů vynikajícího přírodního cyklu Davida Attenborougha. Jsem jim za to nesmírně vděčný, že si na mě vzpomněli. Přijedou za mnou až sem, postaví tady v salonku zvukovou komoru s monitory a obrazovkou, kde mi běží text, a já to namlouvám. Skvělá televizní stanice, obdivuhodní lidé. S Prima ZOOM na komentářových televizních dokumentech spolupracuji mnoho let. Dali mi spoustu nádherné práce. Tohle je radost dělat.
MOHLO BY SE VÁM LÍBIT: Herec Miloš Vávra se změnil k nepoznání. Po předepsaných lécích zhubl 30 kilo. Jak dnes žije drsňák z filmů Láska z pasáže nebo Kamarád do deště?
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
