Duhový potkan, růžoví psi i kočky: Kam mohou lidé zajít ve „vylepšování" svých mazlíčků?

„Jahůdka se stala obětí a hračkou jedné neukázněné slečny ze základní školy, která Jahůdku nejdříve nabarvila zvýrazňovači a pak jí chtěla někam pustit, protože doma jí matka řekla, že dalšího potkana ne,“ stálo u fotografie pestrobarevné potkaní slečny. Do péče ji přijal azyl Destiny Paws a znovu tak rozdmýchal diskuzi o tom, jak někteří lidé vnímají zvířata a kam až jsou ochotni zajít kvůli svému rozmaru.

Potkanice Jahůdka dostala pořádnou koupel a touhle dobou už si lebedí v novém domově. Měla štěstí. Není třeba diskutovat o tom, že takhle se chovat ke zvířeti není správné, nicméně lihové fixy nejsou tolik toxické, jako barvy na vlasy, kterými někteří lidé neváhají natřít své mazlíčky.

„Barvy pro lidi, které se často používají i na zvířata, obsahují látky jako je amoniak, nebo koncentrovaný peroxid vodíku. Tyto látky pak mohou působit dráždivě na kůži zvířat, v horším případě způsobit poranění kůže (poleptání). Pokud se nechají působit příliš dlouho, mohou být poranění závažná,“ vysvětluje veterinářka Martina Načeradská. Vzhledem k tomu, že zvíře vstřebává toxické látky celou plochou těla, hrozí u něj i větší rizika. Je navíc zvyklé si srst olizovat.

Ale problém jde ještě dál. „Když se psovi dostane barva do zvukovodů, může vyvolat těžký bolestivý zánět uší. Pokud má zvíře bolestivý zánět zvukovodu, který může i svědit, bude pravděpodobně také třepat hlavou a může se následně praštit o nábytek. Pak se mu v ušním boltci vytvoří hematom, který je nutné řešit chirurgicky,“ popisuje možné dopady Načeradská. Změna barvy srsti navíc může způsobit, že se pes „nepozná“ a může jít o stresující faktor.

Jakkoliv se téma barvení srsti zvířat může zdát absurdní, realita je jiná. Mazlíčci se často stávají módním doplňkem, který musí ladit – ať už obojkem, oblečkem nebo barvou srsti. Existují i speciální barvy určené přímo pro zvířata, které si mohou majitelé koupit a svého mazlíčka si „nabarvit“ doma. Co mohou zvířeti způsobit je otázkou.

„V 80. letech dělala jedna společnost testy působení barev na psí srst, a závěrem bylo, že se srst může po obarvení třepit a zvýšeně vypadávat. Navíc může dojít k poškození chlupových folikulů. Zjistili také, že barvy velmi vysušují  a dráždí kůži jako takovou, což mlže vést k rozvoji alergických reakcí a sekundárních bakteriálních zánětů kůže,“ vysvětluje Martina Načeradská.

Barvení srsti mazlíčků není žádnou novinkou, stejně jako jejich tetování. Vždy jde ale o potřebu člověka, kterou si skrze zvíře kompenzuje. „Člověk není pán tvorstva a zvířata na zemi nejsou pro jeho potěšení. Nikdo se zvířete nezeptá, jestli se mu ta daná barva líbí, navíc ho jeho původní zvířecí přátelé po takové úpravě majitele vůbec nemusejí poznat. Barva změní i pach zvířete, takže pokud se například taková kočka vrátí domů, mohou ji ostatní začít napadat už jen proto, že má jiný pach,“ doplňuje Načeradská.