Od katastrofy jaderné ponorky Kursk uplynulo 20 let. Zdroj: Profimedia.cz
Přesně 20 let uplynulo ve středu od katastrofy ruské jaderné ponorky Kursk, při které zemřeli všichni členové posádky. Celkem si havárie vyžádala 118 obětí. O tom, co nejvážnější nehodu podvodního plavidla za poslední roky způsobilo, se spekuluje dodnes.
Ruská ponorka Kursk se dvěma jadernými reaktory havarovala během manévrů v Barentsově moři 12. srpna 2000, zabořila se do mořského dna 108 metrů pod hladinou.
Moskva o tragédii oficiálně informovala až o dva dny později. To jen přiživilo teorie, že na palubě stroje se mohly nacházet přísně tajné zbraně. Existovaly také obavy, že 22 raket Granit, jimiž byl Kursk vyzbrojen, bylo vybaveno jadernými hlavicemi. Rusové ale tuto domněnku odmítli s tím, že se jednalo o hlavice konvenční.
O tom, co bylo příčinou jedné z nejhorších katastrof v Rusku od rozpadu SSSR, se vedly divoké spekulace. Uváděla se možnost srážky Kursku s jinou, americkou či britskou ponorkou, což však obě země vyloučily. Ve hře byla i varianta, že stroj nešťastnou náhodou najel na minu z druhé světové války.
Vyšetřování zkázy ponorky skončilo v létě 2002 a odborníci konstatovali, že na náhodné explozi cvičného torpéda, která tragédii odstartovala, nenese vinu lidský faktor. Výbuch zavinil únik vysoce explozivního kysličníku vodičitého, používaného jako palivo pro torpéda 65-76 Kit. Zbraně na přídi plavidla pak vybuchly silou mírného zemětřesení.
Ještě tři dny po nehodě velitel ruského vojenského námořnictva Vladimir Kurojedov tvrdil, že záchranářům se podařilo komunikovat s posádkou ponorky pomocí úderů na plášť stroje. Pokus o záchranu přeživších však komplikovalo i špatné počasí, které v oblasti panovalo. Rusko také odmítalo nabídky pomoci od USA a Británie. Až po čtyřech dnech požádal tehdejší ruský prezident Vladimir Putin o pomoc Británii a Norsko.
Po devíti dnech se týmu hlubinných potápěčů konečně podařilo otevřít jeden z únikových průlezů Kursku, přičemž zjistili, že vnitřek ponorky je kompletně zatopen. Moskva poté oznámila, že celá 118členná posádka zahynula (později se ukázalo, že část námořníků byla několik hodin po havárii naživu). Záchranné práce byly pozastaveny a Rusové se ponořili do jednodenního národního smutku.
Putin nařídil, aby vrak ponorky byl i s těly námořníků vyzdvižen. Záměr ale narážel na odpor části rodin obětí, kteří tvrdili, že v souladu s námořnickými pravidly by mrtví měli být ponecháni na dně moře. Ve spolupráci s nizozemskou firmou Mammoet Transport začali Rusové v červenci 2001 tuto náročnou operaci realizovat. Přední poškozená část Kursku byla odříznuta a zbytek trupu byl pomocí 26 drapáků vyzvednut ze dna. Z trupu byly vyproštěny ostatky celkem 114 lidských těl, které příbuzní identifikovali a pohřbili.
Tragédie ponorky, která byla chloubou ruského námořnictva, měla dopad i na Putina. Tehdejší hlava státu byla podrobena ostré kritice veřejnosti za to, že v souvislosti s nehodou ihned nepřerušila svoji dovolenou na Jaltě a že Rusko otálelo s přijetím zahraniční pomoci. Mnozí Rusové i novináři také marně žádali více informací.
