Eva Borská: Primácká rubrika Domov mi splnila sen o vlastním pořadu

Jak jsi se dostala ke zpívání?

Svět hudby mě obklopoval odmalička. Můj táta stál u zrodu country kapely Grošáci, a tak spousta mých zážitků z dětství zahrnuje hraní a zpívání. Nicméně po základní škole jsem měla potřebu věnovat se něčemu serióznímu, a tak jsem vystudovala obchodní akademii. Pět let jsem potom pracovala u auditorské firmy, nejprve jako asistentka ředitelky, později jsem vykonávala i účetní práci. Svět čísel mě ale moc neuspokojoval. Jsem založením spíš bohém, který tíhne k organizovanému chaosu. V uměleckém prostředí za mikrofonem jsem se proto cítila jako doma. Profesionálnímu zpěvu jsem se věnovala od roku 2000, kdy vyšlo i moje první CD se skupinou Pussy.

Od zpěvu pak vedla tvoje cesta k moderování, u kterého jsi zůstala dodnes. Co bylo tvojí první moderátorskou zkušeností?

S kolegyní jsme odehrály na tisíc vystoupení po všech koutech Česka. A zpětně si uvědomuji, že už při nich jsem se učila moderátorskému řemeslu. Často jsme totiž moderovaly nejen svá vystoupení, ale někdy i celý program. Byla to velká škola. Otrkala jsem se před publikem, což se mi pak nesmírně hodilo při televizní práci. S pěveckým duem jsme zaznamenaly i několik úspěchů, ale když došlo na rozhodnutí založit rodinu, šlo zpívání trochu stranou. Přibližně v té době přišla první nabídka do televize a já souhlasila. Musela jsem se to naučit celé takzvaně od píky, od přípravy až po práci ve střižně. Z pozice osobnosti na podiu jsem se posunula na druhou stranu kamery, do pozice toho, který hvězdy zpovídá, a našla jsem si v tom nové směřování. Musím zmínit, že jsem měla obrovské štěstí na mé tehdy zkušenější kolegyně, které mi hodně pomáhaly, to není úplně běžný jev. V této branži je častější, že si lidé hází klacky pod nohy. Já měla štěstí.

Pak jsi ale udělala zásadní krok směrem k seriózní novinařině. Jak k tomu došlo?

V momentě, kdy původní pořad skončil, jsem přešla do zpravodajství a stala jsem se moderátorkou. To pro mě byla velká škola. Musela jsem nasávat informace napříč obory, ke kterým bych se normálně nedostala. Ale musím dodat, že zpěv je stále moje srdcovka. Jsem členkou kapely Patrola Šlapeto, se kterou jsem před „koronou“ odzpívala několik desítek koncertů.

A to už jsme skoro v současnosti, u tvé nové role. Co tě k ní přivedlo?

V době, kdy všechno padlo a zastavilo se, ozvala se mi Monika Symonová, dramaturgyně pořadu Receptář prima nápadů, s nabídkou na moderování rubriky Domov. Přijala jsem s nadšením, protože to téma je mi velmi blízké.

Co tě na „Domově“ baví nejvíc?

Čím jsem starší, tím víc mě přitahují tradice, řemesla, poctivě vyrobené věci a jejich příběhy. Stále více se obklopuji věcmi, které prošly rukama konkrétních lidí, jsou lokální a jejich výroba nezatěžuje přírodu. Vždyť spoustu věcí si můžete vyrobit sami doma. Není třeba všechno kupovat. To všechno bych ráda promítla do rubriky Domov. Je také skvělé, že mám díky stejnému produkčnímu týmu možnost natáčet i vlastní pořad Tajemství domova, který jde ruku v ruce s Receptářem prima nápadů, ale je určený pro on-line prostředí. Tady mám volnou ruku ohledně výběru témat, hostů a způsobu zpracování. Naše reportáže najdou diváci na našem novém YouTube kanále a na webovkách Prima Doma a Prima Nápady.

Co je ve všech tvých aktivitách nejdůležitější? Jak vnímáš svoje poslání?

Kdybych to měla shrnout do jednoho slova, pak by to bylo asi slovo „láska“. Jsem člověk, který má srdce na dlani a když se do někoho nebo něčeho zamiluje, pak nezná meze a je naprosto věrný. A to nemyslím jen v partnerském vztahu, ale i ve vztahu k práci, k publiku nebo k přátelství. Nevydržím se dlouho na nikoho zlobit. Mojí zásadou je, že by se měly vždy do večera všechny spory urovnat, aby se šlo spát s čistou hlavou. Snažím se být „tady a teď“, v tom mi hodně pomáhají moje děti. Abych se naučila odlišit důležité od nedůležitého. A snad se mi to daří. Jsem zdravá, mám dvě krásné děti, hodného muže, skvělou rodinu, práci, která mě baví… Co víc si můžu přát?