Existenční starosti mi hrozí, ale učíme se novým věcem, říká zpěvák Tomáš Klus
Pokud by současný stav trval delší dobu, začal by se živit jako stěhovák. Až jeho tři potomci budou starší, chce si adoptovat dítě. A jak manželstvím otřáslo upřímné přiznání, že byl své ženě nevěrný? Také o tom promluvil český herec a hudebník v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Dal jste si nějaké novoroční předsevzetí?
Dal a bude jich přibývat. Rozhodl jsem se pro změnu v duchu Gándhího motta: „Buď tou změnou, kterou chceš po světě, a směřuj svůj život k co největší šetrnosti a prospěšnosti všemu živému včetně sebe.“ Vzniklo to na popud dokumentu Davida Attenborougha, kdy jsem několik hodin seděl s hlavou v dlaních a pokládal si donekonečna otázku: Co můžu dělat? Bude se tak jmenovat i pořad, který připravuju.
Před několika lety jste si vzal hypotéku na stavbu domu pro svou rodinu. Nehrozí vám teď, když nemůžete naplno vykonávat svoji profesi, existenční starosti?
Hrozí, ale učíme se novým věcem, snažíme se přizpůsobit omezeným možnostem. Každá krize s sebou nese potenciál objevení netušených schopností jedince i celku.
Tomáš Klus (34)
Ve svých šestnácti letech měl našlápnuto stát se profesionálním sportovcem. Na dorosteneckém mistrovství Evropy získal zlatou medaili v moderním pětiboji. Nakonec však zvítězila láska k hudbě. V roce 2007 vyhrál se svou písní pěveckou soutěž CzechTalent Zlín a dostal nabídku na vydání desky od velké vydavatelské formy. V roce 2012 absolvoval studium DAMU a kromě hudby se začal věnovat i herectví. Napsal hudbu k několika filmům a získal řadu cen. V roce 2013 se oženil se svou ženou Tamarou, s níž má tři děti: Josefínu, Alfréda a Jenovéfu.
Jak jste daleko s realizací bydlení v rodinném domě poblíž brdských lesů?
Učí mě to trpělivosti.
Pokud bude současný stav trvat delší dobu, v jaké profesi byste se dokázal uživit?
Jako stěhovák.
Co třeba jako sportovní trenér? V roce 2002 jste získal zlatou medaili v moderním pětiboji na dorosteneckém mistrovství Evropy. Nepřemýšlel jste třeba o tom, že byste začal předávat své zkušenosti mládeži?
Z toho už jsem vypadl. Tahle pozice patří skutečným mistrům.
Čím to podle vás je, že v řadě sportů poslední roky zaostáváme za světem?
Nemám tušení. Ani nevím, že zaostáváme. Vždyť máme Ester Ledeckou!
Když nemůžete hrát a koncertovat, co vás nyní zaměstnává?
Píšu muzikál s Honzou Svěrákem, pracuji na nových písničkách, chystám několik pořadů. Také jsem spustil on-line platformu, kde nechávám fanoušky nahlédnout do své hlavy. A učím se anglicky. Chci víc rozumět světu.
Když už jsme u toho světa, co říkáte na dění v USA v souvislosti s prezidentskými volbami?
Amerika je exemplárním příkladem toho, co se stane, když demokratická společnost nechá dělat pravdu ze všeho, když se důsledně nepídí po důkazech tvrzení svých výrazných mluvčích. Když se demokracie zúží na „můžeme si říkat, co chceme“, měli bychom zpozornět, neboť ani to není pravda. Říkat veřejně si můžeme, co chceme, v momentě, kdy jsme schopni podat důkaz o pravdivosti svého tvrzení, popřípadě předeslat, že se svým názorem snažíme otevřít diskusi na dané téma. Prezentovat nepodložený názor nebo pocit jako pravdu má totiž takto fatální následky.
Ačkoli mám k očkování obecně své výhrady a snažím se diskutovat a tříbit názory, v tomto případě bych do toho, dojde-li na mě někdy řada, šel. Přehazovat zodpovědnost na ty druhé nám „normální stav“ nevrátí.
Jak vnímáte pandemii koronaviru, která už téměř rok paralyzuje celý svět?
Zprvu jsem vnímal především pozitiva, jakože nás to hezky svedlo k sobě, krize a nejasné ohrožení nás stmelily, spolupracovali jsme, a dokonce jsme se začali dívat okolo sebe, jak se obloze ulevilo od letadel, jak díky tomu přišlo po letech zase normální léto s deštěm a já si říkal: Jo, teď to pochopíme, přes různé cesty máme společný cíl. Šťastný život a zdravý svět. Dnes už, s tím, jak se život vlivem chaotických opatření pro mnohé stává nešťastným, neřku-li tragickým, tak pozitivní nejsem. Ale neztrácím naději na to, že ze tmy lépe spatříme ono společné světlo. Musíme se bezpodmínečně vrátit k sobě. Globální problémy vyžadují globální řešení, tedy spolupráci napříč názorovými spektry, rasovými, náboženskými i národnostními rozdíly.
Takže ve vás převládá pesimismus, nebo optimismus?
Potěšilo mě vědomí, že se opravdu umíme spojit a fungovat jako srdce Evropy. Mrzí mě, že nám to zase nevydrželo.
Vám a vašim blízkým se covid zatím vyhýbá?
Měla ho babička mé ženy a pár přátel.
Myslíte si, že jediný způsob, jak se vrátit k normálnímu životu bez omezení, je očkování?
Zatím to tak vypadá. Ačkoli mám k očkování obecně své výhrady a snažím se diskutovat a tříbit názory, v tomto případě bych do toho, dojde-li na mě někdy řada, šel. Přehazovat zodpovědnost na ty druhé nám „normální stav“ nevrátí.
Vládní nařízení respektuji. Jen se v nich nevyznávám.
Jak si podle vás v boji proti covidu vede vláda Andreje Babiše a vůbec naši vrcholní představitelé?
Podřezávají si pod sebou stopadesátou větev. Jsou už snad jen na pahýlu stromu a stále se tváří jako zachránci světa, ale podle mě špatný podnikatel jen dokazuje, že je i špatným politikem. Svět v tuto dobu potřebuje lídry, kteří tmelí společnost, ne vůdce, kterým jde jen o to vést, lhostejno kam. U prezidenta Zemana jsem nezaregistroval jediný čin, jediné slovo, které by dalo naději, které by situaci jakkoli prospělo ve smyslu „jsme tady spolu a zvládneme to“. Jen samé dštění ohně a vyrovnávání účtů. To si nezasloužíme.
Schvalujete všechna vládní nařízení a opatření?
Nařízení respektuji. Jen se v nich nevyznávám.
O vás je známo, že jste zastáncem ekologického způsobu života. Co by podle vás mělo lidstvo dělat?
To, co zde vznikalo tři sta milionů let, jsme během sto padesáti roků stačili vysát. Stavíme své štěstí na vyčerpatelných zdrojích a tváříme se, že všechno, včetně nás samých, je nesmrtelné. Pořád jen růst, nikdo neví kam… Myslím, že je čas spadnout z hrušky, na kterou jsme vylezli pocitem, že člověk stojí mimo přírodu. Nikoli. Pakliže se nenaučíme žít v souladu, to znamená s vědomím, že každá věc, kterou používáme k potěše, ke konzumaci, k oblékání, má nějakou minulost a nějakou budoucnost, můžeme z té hrušky spadnout a už se neprobrat. Neříkám vraťme se do lesů a jezme bobule, ale žijme s vědomím, že nic není samozřejmé. Každá příčina má svůj následek.
Se svou manželkou Tamarou máte tři děti. Už se u někoho z nich projevují hudební geny?
Asi stejně jako u všech dětí. Radujeme se z toho, že zpívají a tančí rádi. Nesníme si jejich kariéry, nezatěžujeme je svým očekáváním.
Zůstane u tří dětí, nebo byste rádi ještě další potomky?
Pakliže mluvíme o dalším dítěti, pak v souvislosti s adopcí nějakého staršího dítěte, až ti naši krakeni odrostou. Naše ústavy jsou bohužel stále k prasknutí a čím vyšší věk, tím menší pravděpodobnost, že dítě dostane šanci na rodinu.
Kdysi jste veřejně přiznal, že jste byl své ženě nevěrný. Jak to otřáslo vaším vztahem? A přes tuto zkušenost, doporučil byste mužům, aby šli s pravdou ven, nebo se raději řídili proslulou hláškou psychiatra Miroslava Plzáka: Zatloukat, zatloukat, zatloukat...?
Manželství je tím nejdůvěrnějším vztahem, pakliže jeden podlehne slabostem, ale srdcem neodkráčí a uzná chybu, měl by se přiznat, protože jinak už to nikdy nebude láska. Láska je z podstaty čistá a je schopná se očistit, byť to působí bolest. Žít ve lži s nejbližším člověkem je daleko větší přítěž než bolest ze zklamání. Lidé chybují na všech frontách a odpuštění je nejsilnějším skutkem, jehož je člověk schopen. Jsem své ženě vděčný a nesmírně si jí vážím, že v sobě tuto sílu našla. Žádný vztah není dokonalý a i my se té aureoly chtěli zbavit, neboť živila iluzi toho, že něco jako dokonalý vztah existuje. To, jaké to vzbudilo emoce, jen dokazuje, jak moc se nás ta iluze dotýká, jak po ní prahneme. Ale láska je především tvrdá práce, která, je-li poctivá, nese to nejsladší ovoce.
Čtěte také
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
