Michail Gorbačov ve snímku „Gorbačov. Ráj“ Zdroj: Vertov SIA
Jihlavský festival dokumentárních filmů rozdal ceny a ve své „živé“ verzi skončil. Navazuje však on-line vysíláním, která bude trvat celé dva týdny, a náročnější diváci tak mohou (nejen) oceněné snímky dohnat.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava se tradičně koná na konci října, letošní ročník proběhl v termínu 26.–31. října. Tím však svátek pro fanoušky dokumentárních filmů nekončí. Po loňském ročníku, který se kvůli covidovým opatřením celý realizoval v online prostoru, navazuje na letošní „živou“ přehlídku i dvoutýdenní možnost zhlédnout více než stovku festivalových snímků online. Konkrétně do půlnoci 14. listopadu mohou návštěvníci festivalu využít své stávající akreditace, případně si ji zakoupit jen pro tuto „domácí variantu“. A jaké dokumenty byste neměli minout?
Hvězdy letošní Ji.hlavy
Sekci Opus bonum, zaměřenou na současný světový dokument, ovládla debutující Slovenka Barbora Sliepková se svým poeticky černobílým zachycením Bratislavy. Ruch velkoměsta ve filmu Čiary připomíná už přežité formáty městských symfonií, stylizované zobrazení průmyslové zástavby však kombinuje s angažovaným pohledem na proměňující se společnost včetně zahrnutí několika nečekaně zajímavých postav.
Vítězným snímkem sekce Česká radost se stalo Bratrství. Koprodukční česko-italský snímek režiséra Francesca Montagnera zachytilo výsostně aktuální téma. Trio bratrů, bosenských pastevců, mělo nakročeno k životu ve znamení islámského fundamentalismu. Po zatčení jejich otce, nekompromisního kazatele, se mladí muži ocitají na scestí. Snímek tak trefně popisuje nejen nejednoznačnost radikálního pojetí víry, ale i obecnější témata dospívání či formování identity.
Zvuk byl oceněn ve filmu Milý tati, diskutovaném krátkometrážním snímku Diany Cam Van Nguyen. Mladá tuzemská režisérka se prostřednictvím dopisů vyrovnává s faktem, že byl její otec ve vězení. Za zmínku stojí i politický portrét Gorbačov. Ráj od zkušeného ukrajinského pozorovatele Vitalije Manského, kterého během letošní Ji.hlavy mohli návštěvníci vidět v rámci jeho masterclass. Jeho pohled na historicky kontroverzní postavu Michaila Gorbačova především nastiňuje politikovy ideály konfrontované se značně vzdálenou realitou současného Ruska.
Cenu za střih si odnesl nesmlouvavý portrét o filmovém kritikovi Kamilu Filovi. Za snímkem s názvem Síla stojí oceňovaný dokumentarista Martin Mareček, který po filmu Dálava z roku 2019 pokračuje v hledání moderní mužské identity. K tomu mu plánovaná fyzická proměna Fily, který uvažoval o braní steroidů s cílem nabrání svalové hmoty, posloužila dokonale – mimoděk se však ve filmu otevírá mnohem pestřejší paleta témat, vedoucí i k nečekaným odhalením o soukromém životě oblíbeného novináře.
Přínosy živého festivalu
Mezi snímky a zážitky, které vám online prostor naopak nezprostředkuje, patří třeba masterclass Olivera Stonea. Slavný americký režisér nedávno dokončil dokument s názvem JFK Revisited: Through the Looking Glass, dvouhodinový návrat do 60. let a detailní rozkrývání pozadí atentátu na Johna Fitzgeralda Kennedyho, a to na základě odtajněných dokumentů CIA a FBI.
Tématem se přitom zabýval už před 30 lety, když v roce 1991 přišel s hraným thrillerem JFK, zabývajícím se právě vyšetřováním nechvalně známého atentátu. Pro trojnásobného držitele Oscara se tedy zjevně jedná o srdcovku a jihlavští posluchači mohli na vlastní uši slyšet, jak zaníceně (a kvůli množství stále nezveřejněných dokumentů i rozlíceně) o něm hovoří.
V rámci online Ji.hlavy není k vidění ani snímek Nebe, který na festivalu získal diváckou cenu; pohled Tomáše Etzlera na komunistickou Čínu však optimisticky rozhodně nevyznívá. Zvláštní uznání festivalových porot si vysloužila i Očista, ponor Zuzany Piussi do slovenského soudnictví v souvislosti s vraždami Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové.
Imaginativní pohled na konec světa dle básníka Petra Krále s názvem Přípravy k filmu T. rovněž získal zvláštní ocenění a zařadil se mezi svérázná díla, která z hlavy jen tak nedostanete. Přestože si tedy z online nabídky vybere snad každý, důvody pro osobní výlet do podzimně-industriální Jihlavy zůstávají. Tak třeba příští rok.
