Svěřte se, vyzývají praktici oběti domácího násilí. Trýzeň zakusila každá třetí Evropanka
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Téměř každá třetí žena v EU zažila násilí za zavřenými dveřmi.
Praktici mohou obětem pomoci.
Jaké mýty o domácím násilí stále přetrvávají?
Ilustrační snímek Zdroj: Profimedia.cz
Fyzické útoky, sexuální zneužívání a psychické násilí, ale i sociální izolace, stalking nebo omezování přístupu k penězům. To vše se považuje za domácí násilí. Podle průzkumu Evropského statistického úřadu někdy násilí za zavřenými dveřmi zažila každá třetí žena v EU. Počty vykázaných případů domácího násilí v Česku jsou přitom mnohem nižší a ročně se pohybují „jen“ v tisících. Hlavní oběti, ženy, se o něm totiž bojí mluvit. Ohroženým mohou pomoci praktičtí lékaři, kteří své pacienty a jejich rodinnou historii znají nejlépe.
„U domácího násilí existuje mezi oběma aktéry – násilnou a ohroženou osobou – intimní vztah. Odehrává se v prostředí domova, což je místo, kde by se lidé měli cítit bezpečně. Jeho následky jsou pro zdraví a psychiku ohrožených osob devastující,“ sdělila Jana Krzyžánková, praktická lékařka a členka Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP.
ČTĚTE TAKÉ: Začala kampaň Matky na útěku. Přibližuje bolestná svědectví domácího násilí, říká Maxová
Za domácí násilí se považuje opakované a systematické násilné chování v rodině nebo partnerském vztahu. Ohrožené osoby se setkávají s fyzickými formami, jako je bití, škrcení nebo strkání, se sexuálním zneužíváním či psychickým týráním v podobě ponižování, výhrůžek nebo zastrašování. „Častá je i sociální izolace a s ní spojené zákazy kontaktů s rodinou či přáteli nebo omezování přístupu k penězům – takzvané ekonomické násilí,“ uvedla Krzyžánková.
Z posledního průzkumu Evropského statistického úřadu vyplynulo, že každá třetí žena v EU se stala obětí genderově podmíněného násilí. Získaná data navíc potvrdila, že bezpečí za dveřmi domova nečeká na každého. Takřka pětina žen (18 procent) zažila od svého partnera fyzické násilí či sexuální zneužívání, přičemž třetina (32 procent) má nebo v minulosti měla násilnického partnera.
Čtěte také
Publikované výsledky se zaměřily také na násilí páchané na ženách jinými osobami než partnery. Nejvíce žen svou zkušenost popsalo ve Finsku (47 procent), Švédsku (42 procent) či Dánsku (38 procent). Na druhé straně minimální zkušenost s fyzickým, sexuálním násilím a ponižováním měly ženy v Bulharsku (6 procent), Polsku (8 procent) a v České republice (10 procent).
Zavedou praktici speciální screening?
Aby se předešlo závažnému poškození zdraví nebo traumatu, je potřeba týrání odhalit a řešit včas. Důležitou roli přitom hrají praktici, kteří své pacienty i jejich rodinnou historii znají nejlépe. „Pokud praktik pojme podezření, že pacient může být obětí, měl by s ním vše citlivě probrat a vyhodnotit případné nebezpečí. Není to jednoduché a vyžaduje to specifické znalosti a empatii,“ zdůraznil předseda SVL ČLS JEP Svatopluk Býma.
Praktičtí lékaři mají k dispozici několik příruček a manuálů, které se tímto tématem zabývají, žádný z nich však zatím přesně neodpovídá potřebám primární péče. Doporučuje se v nich, aby součástí vstupního vyšetření nových pacientů byly screeningové otázky zaměřené na osobní zkušenosti s násilím v rodině a v partnerských vztazích. Provádění psychosociálního screeningového dotazníku doporučuje také Evropská unie.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Ponižování od šéfa? Místo revoluce si připravte plán, říká lektorka sebeobrany
„Psychosociální screening by měl být součástí preventivních prohlídek, minimálně u všech nově registrovaných pacientů. Praktický lékař by měl zjistit, jestli se pacient pohyboval nebo vyrůstal v psychicky zdravém prostředí. Sociální zázemí navíc výrazně ovlivňuje ochotu a schopnost pacientů spolupracovat při léčbě,“ podotkla Krzyžánková.
V Česku se podle ní problematika domácího násilí v ordinacích praktiků často opomíjí. „Proto je důležité, aby se v této oblasti praktičtí lékaři pravidelně vzdělávali. Musí vědět, kdy a jak se ptát, jak reagovat a jak pomoci,“ doplňuje.
Domácí násilí halí řada mýtů
Ve společnosti panuje o domácím násilí řada mýtů. Jedním z nich je představa, že se jedná o soukromou věc, do které by ostatní neměli zasahovat. Další mylnou tezí je, že se vyskytuje jen v sociálně slabých a problémových rodinách nebo že za něj mohou pouze drogy a alkohol.
„Jedná se o porušení základních lidských práv. Vyžaduje zásah a podporu nejen ze strany lékařů, ale často i orgánů činných v trestním řízení. Vyskytuje se ve všech socioekonomických vrstvách společnosti. Příčinou násilí sice mohou být drogy a alkohol, nikdy ale nesouvisí pouze s nimi. Násilná osoba chce mít nad svou obětí kontrolu a moc stále, nejen pod vlivem návykových látek,“ podotkla Krzyžánková.
Čtěte také
Ohrožené osoby by se podle odbornice neměly bát říct si o pomoc a měly by se obrátit na policii nebo na specializované organizace, například centrum pro ženy ROSA nebo Bílý kruh bezpečí. Pokud se chtějí svěřit někomu, koho znají, ideální je právě praktický lékař.
„S praktikem si pacienti během pravidelných návštěv budují důvěryhodný vztah. Jejich ordinace jsou místem, kde by se lidé měli cítit bezpečně. O případném problému mohou říct i zdravotní sestřičce, s níž jsou také v častém kontaktu,“ dodala Krzyžánková.
Policie České republiky v tuzemsku v loňském roce evidovala přibližně 1 500 vykázaných případů domácího násilí. Většinu obětí tvořily ženy, mužů bylo z celkového počtu jen asi 10 procent. Skutečný počet případů domácího násilí je však podle odborníků mnohem vyšší.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Mučírna bezdomovců v obchodním centru v Praze. Napadený popsal ponižující útok paralyzérem
Věnuje se převážně zdravotnickým tématům. Komunikuje s crowdfundingovou platformou Donio a zpracovává sociální témata a texty, které pomáhají potřebným. Vystudovala obchodní akademii se zaměřením na cestovní ruch. První novinářské zkušenosti získala na Vyšší odborné škole publicistiky, kde přispívala do studentského magazínu Generace20. K redakci CNN Prima NEWS se připojila zprvu jako stážistka, posléze jako redaktorka v roce 2020. Od roku 2025 se stala posilou editorského týmu CNN Prima NEWS. Mezi její záliby patří čtení do brzkých ranních hodin, multitasking, cestování a čas trávený se zvířaty a přáteli.
