Dušek o rakovině
Jaroslav Dušek dávno překročil hranice herectví a pro mnoho lidí se stal rádcem na jejich duchovní cestě. Dušek o sobě tvrdí, že dosáhl jisté úrovně osvícení a má právo vyjadřovat názory, které většinovou společnost dráždí či šokují. Ať už jsou to názory na koronavirus, očkování, nebo rakovinu. Guru Jára Dušek se plete ve svém přesvědčení, že on se splést nemůže. To není spiritualita, to je pýcha.
Jaroslav Dušek s úsměvem na rtech vyprávěl v rozhovoru s Čestmírem Strakatým, že lidé, kteří umřou na rakovinu, nenávidí život. Že za rakovinu si může každý sám, protože kdo rakovinu dostane, vlastně nechce žít. To jsou slova, která šokovala tisíce lidí, a sám si neumím představit, že Dušek toto vypráví například rodičům, jimž na rakovinu umírá malé dítě. Dušek by to ale odvyprávět zvládl. Mysticky naladěný herec s rozzářenýma očima později dodal, že má takovou úroveň vědomí, že prozřel a běh světa i jeho tajemství chápe více než obyčejní smrtelníci. A že pochopil i rakovinu.
„Ano, domnívám se, že jsem Čestmírovi řekl, že člověk neumírá na rakovinu, ale na to, že se mu nechce žít. Tohle chápat ale můžete až v nějaké úrovni vědomí. Když se to vytrhne z kontextu, moc tomu rozumět není,“ dodal Dušek pro CNN Prima News, když byl dotázán, zda si za slovy, která sdělil Strakatému, dál stojí.
Dušků je na světě více než miliarda
To, co už několik let guru Dušek hlásá, zní v českém prostoru bizarně a dnes i odpudivě, názor to ale vzácný není. Dušek vychází z karmického konceptu vesmíru, kde se počítá s tím, že každý si nese následky svých činů. A že když umřeme, že se vlastně nic neděje, protože se zase zrodíme. Všechno na světě vzniká a zaniká v nekonečném koloběhu, v němž po zrození přichází smrt a po smrti další zrození.
To je koncept, se kterým pracuje hinduismus i buddhismus (na Západě tolik populární). Je to přesvědčení, jež jako neoddiskutovatelný fakt přijaly či se do něj narodily dvě miliardy lidí. Pro představu, je to jednou tolik, co je na světě římských katolíků. Také je nutné zmínit, že s náboženským konceptem, kdy je člověk za konání dobra vyšší silou odměněn a za hříchy potrestán, pracuje i islám či křesťanství.
Takže Duškova slova o tom, proč do životů lidských vstupuje nemoc (třeba rakovina), jsou na první pohled šokující, ale při pečlivějším zamyšlení docházíme ke zjištění, že si to myslí možná dvě třetiny celosvětové populace. Ano, i pro africké či amazonské kmeny je biologická nemoc něčím, co na jedince seslal zlý duch, protože se třeba mstil za zlý skutek konkrétního člověka nebo za hřích předků. Nebo za chybu z minulého života. V Duškově myšlenkovém světě totiž můžeme být trestáni i za hříchy, kterých jsme se dopustili v minulém životě.
Jaroslav Dušek věří, že po smrti přijde další život. Po zanikání přichází nové vznikání a tak pořád dokola. Naše duše tady je, aby něco pochopila, něco přijala, dělala dobro a do dalšího života se posunula na vyšší úrovni. „Vždyť už jsme oba umřeli tolikrát,“ usmál se na mě Jaroslav Dušek, když jsme se bavili o filmu Dvě slova jako klíč, který karmický princip přináší na filmová plátna a nabízí tuzemskému divákovi.
V Duškově světě je prostě tak nějak jedno, zda umřete ve sto letech jako spokojený kmet nebo v pěti letech na rakovinu. Protože se přece znovu zrodíte, budete se moci znovu učit a znovu dělat na tomto světě dobro a svou duši i vědomí povyšovat.
Tisíce lidí dnes mají problém s Jaroslavem Duškem. Problém má ale i sám guru Jarda Dušek. Sám by si měl položit otázku, zda vystupování jeho duše v tomto tělu opravdu dělá dobro a zlepšuje vztahy mezi lidmi. Zda jeho veřejná vystoupení a působení v mediálním prostoru přinášejí dobro ostatním duším, které jsou s ním v nějakém energetickém tanci.
Dušek pochopil rakovinu, časem pochopí i pokoru
Jaroslav Dušek, který je přesvědčen, že jeho vědomí dosáhlo úrovně, kdy pochopil rakovinu, by si měl vzpomenout, proč slavní mystici, poustevníci, jogíni, brahmáni a guruové často žili zavření někde v jeskyni daleko od lidí. Kdo chtěl jejich radu, vydal se za nimi někam do hor za vesnici.
Pokud tito mystici šli městem a hlásali svoji pravdu, často se na ně plivalo a občas také někdo skončil přibitý na kříži, protože většinová společnost nebyla často zvědavá a připravená na to, aby jim tito osvícení jedinci otevírali oči. Lidé obecně nemají rádi, když je někdo budí tím, že jim do očí lije kýbl studené vody. A to Dušek dělá a dělá to nikoliv s citem pokorného mystika, ale s potutelným úsměvem šaška, na kterého míří reflektory.
Jako herec chce samozřejmě na divadelním jevišti exhibovat a rozzářit své ego. Jako muž s vyšším vědomím by měl být plný pokory a držet své ego na uzdě. Velcí mystici své ego umějí umenšit a nechat ho rozplynout. To, co guru Jarda v rozhovoru s Čestmírech Strakatým předvedl, bylo mrskání spirituální pýchy, kdy několikrát ukázal, že sám sebe obdivuje, protože může, protože chodí bos, ví, proč mají lidé rakovinu, a je na úrovni, kde na všechno přišel a vše zná.
Rozhovor s Čestmírem Strakatým ale v plné nahotě ukázal, že Dušek na této úrovni není. Jeho ego totiž umí jeho velkou duši zahnat do kouta. Dušek je teprve na cestě a ta bude ještě hodně dlouhá. Události posledních hodin ho ale mohou opravdu posunout dál. Anebo ho dál posunou až další životy. Jaroslav Dušek má plno času. V tomto i příštím životě ho čekají nové výzvy a nová pokušení. Možná že přijde další dávka klidu a štěstí, možná přijde pokora a zodpovědnost, možná přijde bolest a nemoc. Férové je, že každý si svou karmu vytváří sám.
(Autorem glosy je vystudovaný teolog, religionista a muž, který má se zbytnělým egem řadu zkušeností)
