S malými dětmi to není stejné jako s kuřáky, zlobí se lidé. (Ilustrační foto) Zdroj: thinkstock.com
Veřejným prostorem už několik dnů rezonuje vzkaz jednoho pražského bistra, které docela ostře uvedlo, že nevychované děti přes svůj práh nepustí. Ozývají se reakce pobouřené i souhlasné. S malými dětmi to není stejné jako s kuřáky. A to je chyba. Do svobodné společnosti totiž patří obě skupiny stejně.
Bistro Marthy's Kitchen si dokázalo udělat obrovskou reklamu napříč celou republikou, když vzkázalo, že děti k nim patří. Ale jen ty hodné a slušně vychované. Ty rozjívené, které jejich dospělý doprovod nezvládá, mají jít jinam. Psali jsme zde.
Na začátek je dobré sdělit, že bistro nebude soudit autor této glosy, ale samotný trh. Pokud se i po tomto prohlášení hosté na jídlo pohrnou, tak majitel může být spokojen. Pokud za odsouzení malých dětí klienty ztratí, tak dostal facku od rodičů, kteří s přístupem nesouhlasí, a bude hodně těžké se z takové facky podnikatelsky vylízat.
ČTĚTE TAKÉ: S covidem ještě není hotovo, tvrdí Prymula. Naznačil, jak to bude s izolací pacientů
Otázkou je, zda ve svobodné liberální společnosti v 21. století si majitel může rozhodnout, koho ve svém podniku chce. Podle zákona nemůže. I když... Je tomu přesně rok, kdy se síť hotelů Pytloun Hotels rozhodla, že nebude ubytovávat hosty z Ruska a Běloruska, o čemž informoval například web Liberecká drbna. Volné kapacity byly nabídnuté uprchlíkům z Ukrajiny. Ukázková selekce. Podobná, jako kdyby hotel napsal, že z nějakého důvod nechce ubytovat děti do deseti let, blondýny a nebo lidi s brýlemi. Samozřejmě se strhla disputační mela, zda Pytloun může či nemůže takto rozhodovat o svých hostech. Stejná mela, jako se nyní roztočila kolem Marthy's Kitchen.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: 14 slavných žen řeklo, proč zavrhly mateřství
Můj dům, můj hrad, ale vocaď pocaď
Pokud ctíme právo na majetek, tak bychom měli také ctít svobodné právo s tímto majetkem nakládat dle svého svědomí. A zákonů. Můj dům – můj hrad. Moje bistro – moje pravidla.
KOMENTÁŘ: Usoplence a uječence tu nechceme, vzkazuje restaurace. Je to za hranou?
Jedna pražská restaurace zveřejnila pravidla, která vyžaduje od svých dětských návštěvníků a jejich doprovodu. Ve zkratce nechce hostit děti, které nelze zkrotit a které pobíhají, křičí nebo dělají nepořádek. Potud je vše v pořádku. K pobouření dojde až při četbě některých komentářů pod facebookovým příspěvkem restaurace.
Nechci ve své restauraci pejsky? V pořádku. Najde se restaurace, kde pejsky budou milovat. Nechci ve své restauraci Rusy? V pořádku, vždyť mohou třeba do mekáče. Nechci ve své restauraci malé děti? V pohodě, přes ulici mají dětské menu a dětský koutek. Provozuji gay bar a bojím se, že mi ženy naruší atmosféru klubu? V pořádku. Mám hospodu s obsluhou nahoře bez? Tak to asi není ideální místo pro školáky. Mám podnik pro vegany? Tak to se nezlobte, ale fakt u mě nenajdete pečenou husu... Sám si rozhodnu, komu chci vařit a nalévat drinky a budu sledovat, zda mě za to trh nepotrestá.
Jsem nekuřák a přesto jsem přesvědčen, že by se to mělo týkat také kuřáků. Je užívání nikotinu v Česku legální? Je. Tak proč bych si nemohl svobodně zvolit, že u mě v hospůdce všichni načichnou kouřem hned ve dveřích, protože můj podnik se jmenuje U Kuřáka? Že přijdu o část peněz, protože ke mně nepůjde na drink nekuřák (včetně autora této glosy), je podnikatelské riziko. Stejné riziko, jako když napíšu, že rozjívené děti neobsloužím. Přijdu tak o peníze, které by z kapsy vytáhli jejich rodiče.
Chtěl bych zase vidět svět, kde v jedné ulici vedle sebe stojí hospoda pro kuřáky, bar pro nekuřáky, restaurace pro Rusy, hospoda pro neRusy, bistro pro hodné děti a bistro pro zlobivé děti. A mohla by tam stát klidně i hospoda pro všechny ty, kteří si z regulace čehokoliv udělali modlu. Pokud by taková putyka na svobodném trhu obstála, ať klidně nese název U Hlavního direktora.
Obědy zdražily. Podívejte se, o kolik si připlácíme oproti loňsku:
