Pětasedmdesát let starý a přitom jako nový. Technické muzeum v Liberci se chlubí svým unikátním exponátem – historický autobus Praga RND je po náročné práci restaurátorů opět v provozuschopném stavu. Podobných autobusů se dochovalo jen pár. Tento je navíc unikátní svou historií, původně totiž sloužil jako pojízdná zubařská ordinace a objížděl především odlehlé horské oblasti.
Je to lesklý krasavec, který pamatuje mnohé. Za jeho kompletní renovaci zaplatil spolek libereckých dopravních nadšenců 3,5 milionu korun. Sami by se na to pochopitelně nesložili, ale podařilo se jim získat peníze z česko-německého grantu. A výsledek stojí za to. „Tenhle typ autobusu je postavený na rámu nákladního automobilu. Jezdily po celé České republice, hlavně v příměstské dopravě na okrajových linkách. Praga RN byly benzínové, Praga RND dieselové, a to jak nákladní auta, tak i autobusy,“ vypráví Tomáš Krebs, předseda Boveraclubu Liberec.
Pojízdná zubařská ordinace
Takových autobusů bylo vyrobených několik tisíc, ten z muzea v Liberci měl ale jako jeden z mála speciální úpravu. Nevozil lidi k zubaři, ale zubaře za lidmi. „Běžné autobusy Praga RND byly hlavně jednodveřové, tenhle je dvoudveřový. Zadní dveře sloužily jako vstup do čekárny a čekárnu od ordinace oddělovala přepážka. Ta je patrná ve zbytku lištování, kde je vidět, kde ta přepážka ve stropě byla ukotvená,“ popisoval v pořadu Prima Česko Tomáš Krebs. A dodává: „Přišli pacienti a sedli si na sedačku a čekali, až je doktor vyzve k zákroku.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Západočeské muzeum v Plzni nabízí rozmanitou podívanou: Historické zbraně, šaty i knihy
Řízení Pragovky není pro fajnovky
Jestli zrovna liberecká Pragovka jezdila se zubařským křeslem právě pod Ještědem, to už asi nikdo nezjistí. Na začátku padesátých let se z ní přestavbou stal opět běžný autobus. Vypadá to ale, že je jediný, který se z těch s pojízdnou ordinací do dneška dochoval. Rozjet ho pro dnešní řidiče zhýčkané elektronikou není úplně pohodlné. „Startování není jednoduché jako u dnešních autobusů, že sednete a zmáčknete vypínač. Musíte natlakovat naftu do motoru, potom se musí nažhavit, aby se motor zahřál. Někdy v zimních měsících se zapalovaly pod motorem noviny, aby se ohřál,“ podává vyčerpávající shrnutí o ovládání historického autobusu Tomáš Krebs. A stále to není všechno: „To stanoviště je úplně jednoduché: volant, tři pedály – plyn, brzda, spojka. Autobus nemá synchrony, takže se musí při řazení vyšlapovat nebo řadit s meziplynem. Má pět rychlostí a minimum spínačů, které byly potřeba pro provoz, směrová světla, stěrače, osvětlení a to je asi tak všechno.“
Zrenovovaný autobus je ozdobou sbírek libereckého Technického muzea, podívat se na něj můžete zajít po celý rok.
