V posledních týdnech je houslista Pavel Šporcl vnímán jako bojovník za českou kulturu, která v době pandemie strádá. Napsal otevřený dopis premiérovi Andreji Babišovi, s kterým se následně osobně sešel. V několika televizních debatách o problému diskutoval s ministrem kultury Lubomírem Zaorálkem. Politik však odmítl, že by podpora umělců byla nedostatečná a jako příklad uvedl právě Šporcla s tím, že za loňský rok mu resort vyplatil 700 tisíc korun.
Pane Šporcle, nenaběhl jste si tak trochu?
Pan ministr mě vzal bohužel jako svého největšího protivníka. Je to velmi smutné. A tak jsme se v debatách namísto konkrétním plánům pro kulturu zaobírali grantovým programem, ve kterém moje agentura, stejně jako dalších skoro 100 subjektů, zaslouženě uspěla. Nemám problém se o tom bavit. Ale pan ministr se tvářil, jako kdyby ty peníze byly jeho. A vytahovat tento grant takto veřejně mnohým připomnělo slavný proslov Milouše Jakeše o Hance Zagorové. A je velmi smutné, že tímto způsobem pan ministr argumentuje se mnou, tedy houslistou, který mnoho let reprezentuje naši vlast po světě a nikdy od státu nic nechtěl.
Jeho výrok vyvolal velký rozruch a rezonoval celou společností. Někteří vás odsoudili, jiní hájili. Jaké ohlasy se dostaly k vám?
Dostal jsem stovky vzkazů, ve kterých mě lidé podpořili, nejen z kultury, ale napříč celým společenským a sociálním spektrem. Mám podporu mnohých iniciativ a institucí, ředitelů škol, ZUŠ, učitelů, kolegů, veřejně známých osobností… A vlastně na jejich opakované žádosti jsem šel ještě dál a založil petici, aby se lidé mohli otevřeně vyjádřit.
Pavel Šporcl (47)
Houslový virtuóz světového renomé, patrně nejpopulárnější český umělec v oblasti vážné hudby. Své posluchače zaujal svým často neformálním vystupováním a oblékáním, kterým se snaží publiku co nejvíce přiblížit. Vystupuje se stylizovaným pirátským šátkem na hlavě. Kromě klasické hudby koncertuje a nahrává i jiné hudební žánry. Odehrál téměř 300 vystoupení v mnoha zemích světa.
Je podle vás Lubomír Zaorálek jako ministr kultury člověk na svém místě?
Pokusím se odpovědět nezaujatě a otázkami – proč programy COVID kultura řeší ministerstvo průmyslu a obchodu? Proč pan ministr nesděluje kulturní veřejnosti žádné plány, strategie, požadavky na vládu? Proč nebyl až do doby posledních dní prakticky vidět? Nemám v úmyslu říkat, že se nestalo vůbec nic. Pan ministr se myslím dobře postaral o své příspěvkové organizace. Ten zbytek je velmi diskutabilní. Každý si může udělat názor sám. Ona celá kultura je bohužel v katastrofálním stavu.
Ještě před pár dny to vypadalo, že Zaorálek na ministerstvu kultury skončí a přejde na ministerstvo zahraničí. Jeho nástupcem měl být starosta Náchodu Jan Birke. Koho byste si v čele tohoto resortu představoval vy?
Někoho, kdo kultuře rozumí, kdo zná procesy a systém práce. Kultura nejsou pouze hrady, zámky a příspěvkové organizace. Ale také živé koncerty, privátní divadla, jednotliví umělci, výtvarníci tanečníci, ale též bedňáci, zvukaři, PR pracovníci. Přál bych si v čele takové člověka, který se razantně se pustí do přestavby a reformy celého systému. Ale k tomu musí být vůle nejen jeho, ale i celé vlády a společnosti.
V kultuře s přidruženými profesemi pracuje přes 220 tisíc lidí, živá kultura má obrat přes 20 miliard a do státního rozpočtu přivádíme 2 procenta HDP. Ale pokud nás takto nebudou brát politici, budeme na stejném místě jako teď. Kultura tedy sytí nejen lidskou duši, ale i státní kasu.
Bývalý ministr tohoto resortu Vítězslav Jandák v rozhovoru pro CNN Prima NEWS prohlásil, že ministerstvo kultury je zbytečné. Cituji: „Sedm zemí z Evropské unie ho nemá a tam kde neexistuje, nemůžeme říci, že by kultura nějak střádala. Jako příklad bych uvedl Německo.“ Co říkáte na tento názor?
Je dobře, že i takové názory existují. Je potřeba se o tom bavit. Za mne je samozřejmě ministerstvo mimořádně potřebné a mohlo by se stát i velmi silovým ministerstvem. Vždyť v kultuře s přidruženými profesemi pracuje přes 220 tisíc lidí, živá kultura má obrat přes 20 miliard a do státního rozpočtu přivádíme 2 procenta HDP. Ale pokud nás takto nebudou brát politici, budeme na stejném místě jako teď. Kultura tedy sytí nejen lidskou duši, ale i státní kasu.
V čem konkrétně podle vás česká vláda v oblasti kultury v době pandemie selhává?
Kultura je jako celek ve velmi vážném stavu. Nemáme zákon o kultuře, status umělce, kulturní výhled, jakým směrem by naše země měla směřovat. Nejsme pro vládu prioritou, i když tvrdí opak. Není to pouze otázka peněz, i když je kultura dlouhodobě podfinancovaná. Je to o struktuře, organizování, kompetencích, morální podpoře. Myslím, že nám současná situace ukazuje, že se něco musí změnit, pokud chceme stav zlepšit a něco změnit. To nesouvisí s covidem, ten pouze rozhrnul záclonu nad propastí, do které se řítíme.
Kompenzační bonusy, které mohou umělci čerpat podle vás nestačí?
Jistě, že ne. Ale to asi nikomu. I když zaplať pánbůh za ně. Kultura je velmi specifická oblast, která se mimo jiné vyznačuje vysokým počtem OSVČ. Z jejich pohledu jsou programy COVID nastavené tak, že na ně mnozí nedosáhnou. A ona podpora je tak minimální, že si mnoho kolegů muselo najít novou práci. Když uvážíte, že se svou denní pílí a tréninkem snaží, za normální situace, udržet světovou formu a připravovat na mistrovství světa, řečeno sportovní terminologií, je to velmi zřetelná ukázka toho, že si jich stát váží, respektive neváží. Navíc peníze, především pro firmy, přicházejí s velkým zpožděním.
Napsal jste dopis premiérovi Andreji Babišovi, s kterým jste se tři dny poté osobně sešel. Na schůzce byla přítomná také ministryně financí Alena Schillerová a šéf resortu průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Proč na ni nebyl ministr kultury Zaorálek?
To nevím, schůzku organizoval pan premiér, ani jsem nevěděl, že se zúčastní další ministři. Na to se tedy musíte zeptat pana premiéra.
Můj dopis způsobil zemětřesení. O kultuře se začalo opět hovořit.
S jakými požadavky jste na jednání šel? Hovoří se o tom, že jste žádal pro kulturu finanční injekci ve výši pět miliard korun. Došli jste k nějakému závěru? Jaký jste měl ze schůzky pocit?
Jednání bylo ze strany představitelů vlády korektní, pozorně naslouchali mým argumentům, kritickým slovům ještě nad rámec mého dopisu. Důležité je pro mě to, že jsem mnoho věcí rozhýbal, sešel se s ministryní financí, s předsedou Senátu a dalšími odborníky i opozicí. A že se o kultuře začalo opět hovořit, protože můj dopis způsobil malé zemětřesení.
Takže jste optimista a věříte, že se vám v kultuře díky vaší iniciativě podaří něco změnit?
Vidím, že opravdu mnoha lidem na kultuře záleží. Celý rok se mnoho organizací a iniciativ pokouší řešit covidové dopady a pomáhat politikům situaci řešit. Je to ale velmi často pouze házení hrachu na zeď. Já sám mám podporu mnoha iniciativ, které mě informují o stávajících jednání. Jsem především ve velmi úzkém kontaktu s Českou obcí hudební, která sdružuje mnoho organizací, včetně Asociace manažerů, Asociace festivalů, České hudební rady a dalších. Souhlas s mým dopisem podepsalo mnoho obyčejných lidí i osobností, jako Petr Janda, Petr Kolář, Radka Fišarová, Petr Bende, Jan Smigmator, Ondřej Soukup, Darek Král, Ondřej Ruml, Hanka Křížková, Jan Čenský, Jana Šrejma Kačírková, Bára Kodetová, Jura Pavlica, Václav Žmolík, Vilém Veverka a mnoho dalších.
