Pečivo, které měl podle svědectví navézt k posedu sám myslivec.
Během uplynulého týdne se na sociálních sítích strhla přestřelka kvůli fotografiím plesnivého pečiva poblíž posedů. Podle některých lidí jde o běžnou praxi myslivců, ti se ale brání a upozorňují na rozdíl mezi myslivcem, který se o zvěř stará a tím, kterému jde pouze o lov.
Během uplynulého týdne se na sociálních sítích strhla přestřelka kvůli fotografiím plesnivého pečiva poblíž posedů. Podle některých lidí jde o běžnou praxi myslivců, ti se ale brání a upozorňují na rozdíl mezi myslivcem, který se o zvěř stará a tím, kterému jde pouze o lov.
„U nás jsem tento problém s myslivci řešila přes dva roky, než to přestali dělat,“ popisuje pod fotografií, která rozpoutala debatu o přikrmování zvěře pečivem, Lucie Hejnová. „Vozil to tam myslivec a pekař v jedné osobě, krom pečiva i koláče, chlebíčky, kosti, vnitřnosti, no humus a v obrovském množství.“ Její svědectví dokládá několik fotografií, které jsme poslali dlouholetému myslivci Jiřímu Kasinovi.
„Přiložené obrázky jsou doslova odstrašující a kdo to takto do honitby navezl se nemůže nazývat myslivcem! Přikrmování pečivem a chlebem je zcela pravidelné téma při přednáškách pro děti ve školách, ano lze, ale vždy suché, neplesnivé, nekořeněné a bez jakýchkoliv chuťových doplňků, v žádném případě ne buchty, koláče, či jiné zbytky z cukrárenské výroby, o kuchyňských zbytcích nemluvě,“ vysvětluje Kasina.
S tím souhlasí i myslivecký hospodář Lubomír Hajný. „Zvěři to může způsobovat zažívací potíže a může to ohrozit její zdraví,“ říká Hajný. „Toto na obrázcích je odsouzeníhodný hnus, ale jinak se běžně rohlíky či chleba v podobě pár kusů dávají na krmeliště na nalákání divočáků, ale opravdu jen pár kusů jako atraktivní nabídka, ne jako nějaká krmná dávka v podobě hromady vysypaného pečiva z valníku,“ doplňuje Kasina. Na odlov divokých prasat, která jsou na většině území republiky přemnožená a decimují hnízda ptáků (např. chráněných koroptví) nebo zabíjí mláďata ostatních zvířat (srnčata a zajíce), tlačí nejen obce a města, ale i stát, který myslivcům dává tzv. zástřelné.
Lovec a myslivec
Zatímco někteří myslivci se proti haldám plesnivého pečiva a přístupu ke zvěři vymezují, jiní si s tím hlavu nelámou. Podle Lubomíra Hajného je proto potřeba rozlišovat mezi myslivcem a lovcem. „Myslivec je člověk, který složí zkoušky, má lovecký lístek a stává se myslivcem po získání zbrojního průkazu, dostane povolenku k lovu a může vykonávat výkon práva myslivosti. A lovec je podle mě každý, kdo se nestará o zvěř a zajímá ho pouze ten lov,“ popisuje s tím, že o takových případech ví, ale jde o menšinu.
Rozpor mezi myslivci v přístupu k této profesi je jasně patrný. Podle Hajného je na zodpovědnosti každého myslivce, aby se choval tak, jak má a jak mu ukládá zákon. „Myslivci se musí o volně žijící zvěř starat s péčí řádného hospodáře, tzn. při nepřízni počasí musí přikrmovat. Když hrozí jiné nebezpečí, např. při senosečích, tak musí udělat úkony k tomu, aby ta zvěř netrpěla nebo nebyla týraná,“ vysvětluje. To samé se týká také lákání zvěře k lovu, což jasně definuje zákon o myslivosti.
A jak správně zvěř v lese přikrmovat? To se dočtete ZDE.
