Hrozné, vzpomíná Pollert na děti v rozvodněné řece. Nevím, kdo při mně tehdy stál

Během dvou dnů zemřeli v rozbouřených řekách dva vodáci. Je podle vás vhodné vypravit se na řeku, která má po deštích větší průtok než obvykle nebo na ní je dokonce vyhlášen povodňový stav?
Já jsem vyhledával právě takové řeky, kde byl ten povodňový stav, kde teklo hodně vody, protože nejhorší pro vodáka je, když brouzdáte korytem a táhnete za sebou loď. Takže kde je víc vody, to znamená nějaké vlny a peřeje, tak to mě zajímá. Já jsem vždycky závodil i na řekách, které byly pod přehradou, kde se prostě pouštěla voda.

Ale na tento způsob sjíždění řek je potřeba mít asi větší zkušenosti než mají běžní vodáci…
Já moc běžné vodáky neznám, samozřejmě jsem mluvil o sobě. Já jsem celkem zkušený vodák a vyhledával jsem spíše ty povodně. Teď řeknu to memento. Jel jsem s dětmi, samozřejmě povodeň, horní Vltava. A těsně nad Krumlovem, tam jsou takové šlajsny a já jsem říkal, že se nic stát nemůže. Teklo tam 60 m³ za vteřinu a měl jsem tam, myslím, šest dětí v tom raftu. Samozřejmě jsem sjel tu šlajsnu, všichni na mě koukali, kam to vlastně jedu, a jak jsem sjel tu šlajsnu, ty děti tam byly tak od třech do sedmi let, tak jsem z toho vypadl. Já jsem vestu neměl a ta voda byla celkem divoká. Byl tam nějaký válec. Jak jsem vyplaval, tak jsem viděl, že ten raft to táhne trošku do toho válce a že tam hlavně chybí tři děti na tom raftu. To byl problém. Já sice plavat v divoké vodě umím, ale neviděl jsem ty děti.

Naštěstí tam stáli na břehu nějací raftaři a viděli, co se děje. Já jsem vyplaval na břeh. Je to strašné pustit ty děti z vody, ale musel jsem vyplavat na břeh, abych viděl, kam vůbec plavou. Oni sice měli vestu, ale tak polovina z nich byli neplavci. Chtěl jsem vidět, kam ty vesty plavou, abych tam mohl skákat. Naštěstí ti raftaři naskákali do svých raftů a nějakým způsobem je vytáhli.

Šílené na tom je, že jak jsem byl bohorovnej, jak jsem si myslel, že se mi nic nemůže stát, tak se stalo to nejhorší, co mohlo. Nevím, kdo stál při mně, pánbůh možná, že to nedopadlo katastroficky. Já jsem doopravdy viděl ty černé scénáře. To se stalo tak před 10 lety. Často říkám ne besedách, kam mě zvou, jak jsem hrubě podcenil situaci. To je strašné, neomluvitelné. Já se za to stydím, je to prostě obrovská chyba. Naštěstí se nic nestalo, ale samozřejmě si na to vzpomínám vždycky, když vidím ty raftaře a vodáky s malými dětmi. Teď, co se stalo (na řece Morávce se v neděli převrhl raft se třemi vodáky, osmiletá školačka nepřežila, pozn. red.), tak já jsem si vzpomněl, jak to bylo hrozné.

Takže v podobné situaci už byste děti na vodu takhle nevzal…
Já pořádám takový vodnický kurz v Budějovicích. Každý rok tam děti, které třeba nemají zkušenosti s tím vodáctvím, učíme plavat v divoké vodě. Je docela dobré to umět i na moře, když jsou vlny. Ony tam skáčou do těch válců na tom kanále a učí se plavat v těch vlnách. I když tam třeba stačí, tak je to nepříjemné. Tam učíme v divoké vodě i malé děti, třeba šestileté, které se sotva naučí plavat. Takže moje děti umí plavat v divoké vodě a třeba celý kanál v Troji splavou a ani tam nemusím u toho být. Je jim 11, 12 a zcela samy bez dospělého si tam v té divoké vodě plavou. Ty se neutopí, protože ví, jak tam plavat.

Když je v řece větší průtok, než je ten běžný, v čem je takové sjíždění nejzrádnější? Na co by si lidi měli dávat největší pozor, když už na rozvodněnou řeku vyjedou?
Je to tam opravdu těžké. Ta divoká voda má obrovskou sílu, když jí teče hodně. Tam nemusí být ani velké válce, ale jak tam člověk nestačí, tak tam jsou víry, které ho stáhnou pod vodu. Když pak začne panikařit, tak začne chtít dýchat a hlavně chce mít hlavu nad vodou, což je někdy chyba. Je nutné mít v takovýchto chvílích chladnou hlavu a někdy se chtíc nechtíc prostě potopit a být chvíli pod vodou. Třeba v těch válcích se nedá jinak vyplavat než u dna. Ale je to těžké, když má někdo paniku. Myslím si, že spousta vodáků není tak zkušených, aby si to uvědomili.

Pak je tam mnoho jiných nebezpečných nepříjemností, jsou tam napadané stromy. Dostat se pod strom, to je špatné. Někdy jezy, to bych si nikdy nelajz takovej jez sjíždět. Tam je válec, který může mít třeba 10 nebo 15 metrů a tam bych se v klidu utopil i já. Tam to prostě nejde projet. Pokud si to člověk neprohlédne dopředu, tak to už vůbec. A to se mi stalo v tom Krumlově, že jsem si říkal: „To není možné, tam nemůže být nic těžkého.“ Takže tu vodu si musíte prohlédnout dopředu, anebo jet s někým, kdo to zná i za této vody. Jenomže ty povodně u nás nejsou tak časté, abychom to znali. Je jen pár vodáků, kteří to umí.

Ta pondělní tragédie se stala právě u jezu. Už jste to trochu naznačil, že jezy bývají všeobecně považované za nebezpečné. Jsou v takovéto situaci, kdy je tam daleko větší průtok vody, ještě nebezpečnější?
Tak samozřejmě. Když je tam malý průtok, tak to vůbec nemusí být nebezpečný jez. Tam se dá normálně koupat a nic se neděje. Ale amatér prostě nepozná nebezpečí toho jezu. Když je tam víc vody, tak ta voda má obrovskou sílu, člověk tam nestačí a ten válec fakt může být těch 10 metrů. Tam pak nemá ani smysl pro toho člověka skákat, protože se utopí i ten zachránce. Tam má tak maximálně smysl hodit mu nějaké lano ale rozhodně tam neskákat za ním.

Z jezu se dá vyplavat – po dně a bez vesty

Z jezu se dá vyplavat, ale to chce opravdu odvahu si v tu chvíli sundat vestu a nechat se potopit na dno, protože ta voda musí odtékat. Jak ta voda přitéká, tak samozřejmě i odtéká. Ten válec se vrací jenom na povrchu, ale ona odtéká po dně. Takže tam se potopit.

Kromě toho sundání si vesty, jsou nějaké další rady, co dělat v takové situaci?
To už je prostě ultimum refugium, tedy poslední možnost. Rozhodně se nedá vyplavat horem. Jedině, že by tam byl někdo, kdo má lano, a když se člověk vynoří, tak v tu chvíli chytit to lano do ruky. To je jedna možnost, ale to je otázka. Druhá je opravdu se zkusit potopit na dno a plavat s proudem, chytit si ten proud. Anebo se pak učit plavat pod těma šlajsnama. Ty kanály jsou bezpečné, tam teče 15 m³ za vteřinu.