Demonstrace v srbském Bělehradě v polovině července byly násilné. Zdroj: ČTK
Červencové protesty v Srbsku byly prezentovány jako vzpoura proti koronavirovým opatřením. Ve skutečnosti však Srby popudilo, že prezident Aleksandar Vučić zneužil pandemie pro dosažení politických cílů, vysvětlila televizní síť Al Jazeera. Srbský parlament se navíc naklání prudce doprava a od Evropské unie.
V srbském parlamentu schází poprvé za posledních 20 let od pádu Slobodana Miloševiće proevropská opozice. Zatímco v roce 2009 měl vstup do Evropské unie mezi srbskou veřejností podporu 73 procent, k roku 2020 klesla až k 50 procentům. Odklon Srbů od evropské politiky způsobuje mimo jiné odlišný pohled na řešení kosovského problému, upozorňuje analytický web Balkan Insight.
Politická scéna se také naklání výrazně doprava, pravicové strany ve sněmovně získaly 77 procent. Podle Balkan Insight je to pouze vyvrcholení dlouhodobého trendu, který je možné sledovat minimálně od roku 2012 a který vytahuje ze skříně kostlivce nacionalismu a autoritářství. Ve volbách, k nimž Srbové vyrazili 21. června, s přehledem zvítězila Srbská pokroková strana prezidenta Vučiće, uskupení typu catch-all party.
Koronavirus jako volební program
Vučić zavedl 15. března velice striktní opatření proti šíření koronaviru s jedněmi z nejpřísnějších podmínek v Evropě. O dva měsíce později přešlo Srbsko z kompletní karantény do naprostého uvolnění, a to bez dalšího vysvětlení. Navíc začalo občany „ponoukat“ k účasti na masových akcích jako semifinále srbského Fotbalového poháru s 20 tisíci účastníků.
Prezident prohlásil, že virus porazil, a začal se připravovat na volební kampaň. Srbsko se stalo vůbec první evropskou zemí, která uspořádala za pandemie koronaviru volby. Účast však nedosáhla ani 50 procent, opozice totiž vyzývala k bojkotu voleb a odpůrci Vučiće věřili, že by volba byla nedemokratická.
Den po volbách zveřejnila Balkánská investigativní zpravodajská síť informace o tom, že skutečné počty nakažených v Srbsku i počty úmrtí jsou zhruba třikrát vyšší, než uvádí vláda. Vučić to okamžitě popřel, ale 7. července znovu zavedl karanténní opatření s tím, že za zahlcení zdravotního systému může nezodpovědné chování občanů.
Jeho prohlášení občany rozlítilo a ti vyšli do ulic. Nebylo to však kvůli tomu, že by nesouhlasili s vládními opatřeními, ale spíše kvůli tomu, že vedení země nehledí na životy Srbů a přizpůsobuje epidemiologická opatření své politické agendě, uvádí televizní síť Al Jazeera. Opozice v Srbsku je však extrémně neorganizovaná a roztříštěná, upozornil v textu pro A2Larm slavista Pavel Pilch. A to jak ta politická, tak občanská.
Although protests have stopped for now, we still have to be aware of the persistent dangerous polarisation in Serbia.
— Aleksandra Tomanic (@AleksTomanic) August 11, 2020
Activist Milan Vujić from Novi Sad beaten up based on political motives.
He has multiple skull fractions and is awaiting surgery. https://t.co/WUE0KbC8f2
Skoro 90 procent Srbů má rádo Rusko
„I když část společnosti je nyní frustrovaná, mezi širokou veřejností vládnou protievropské a proruské nálady. Zpomalení ve vyjednávání o vstupu do Evropské unie nechalo prostor pro alternativní politické perspektivy,“ upozorňuje Balkan Insight. Celých 87 procent Srbů navíc vnímá Rusko v pozitivním světle, ukázala studie Western Balkan Regional Poll. Více než polovina Srbů, 53 procent, si zároveň myslí, že se jejich země ubírá správným směrem, což je nejvíce ze zemí západního Balkánu. Naopak nejméně je o tom přesvědčena Bosna a Hercegovina.
Téměř 60 procent Srbů je dále přesvědčeno, že se měli lépe před rozpadem Jugoslávie. Spontánně Srbové odpovídali, která zahraniční země či společenství je jejich největším dárcem. O první místo se v žebříčku pere EU a Rusko s 28 a 27 procenty. Následuje Čína s 20 procenty.
Politický chameleon Vučić
Aleksandar Vučić vstoupil do politiky v roce 1993, když se stal členem Srbské radikální strany. Jednalo se o druhou největší parlamentní stranu po Socialistické straně někdejšího prezidenta Slobodana Miloševiće.
Již pět let poté se stal ministrem informací a tuto funkci zastával dva roky. Během této doby čelili novináři silné represi, která někdy končila až vraždou. Pod rukama Vučiće naopak kvetla propaganda, která podněcovala nenávist k etnickým minoritám.
Po svržení Miloševiće strávil Vučić 12 let v opozici. Nejprve kritizoval korupci a proevropské politiky, následně se stylizoval sám jako proevropský, když chystal svůj přesun do Srbské pokrokové strany. V roce 2014 se stal ministerským předsedou a v roce 2017 prezidentem, což vyvolalo dva měsíce protestů, zejména kvůli jeho autoritářským tendencím.
Současnému prezidentovi se podařilo například přilákat do Srbska řadu zahraničních investorů na „levnou, ale kvalifikovanou pracovní sílu“. Operuje zde například korejská firma JURA nebo automobilka Fiat. Ale protože firmy přišly primárně za levnou pracovní silou, zvýšení životní úrovně nenastalo. Výzkum Survey on Income and Livng Conditions z roku 2018 ukázal, že více než čtvrtina Srbů žije asi se 150 eury na měsíc (necelé 4 000 korun).
Miloševićův osud?
Například novinářka Marija Pantelićová hovoří o tom, že Vučić má nyní strach. Po týdnu policejní brutality páchané na občanech se pokusil situaci uklidnit, zrušil zavedená protikoronavirová opatření a propustil 12 ze 150 lidí zadržených při demonstracích.
Vučiće může potkat stejný osud jako Miloševiće před 20 lety, myslí si Pantelićová. Srbové totiž podle ní mají zkušenost s tím, že svržení autoritáře může trvat roky a jsou na to připravení. Spousta dnešních mladých Srbů strávila 90. léta tím, že protestovali proti hlavě státu se svými rodiči, připomíná.
