Od liberála ke spojenci Kremlu. Jak se Viktor Orbán stal blízkým přítelem Vladimira Putina
Z mladého liberála, který v roce 1989 vyzval sovětskou armádu k odchodu z Maďarska, se Viktor Orbán stal dlouholetým premiérem své země a hlavním zastáncem „neliberálního státu“. Jeho cesta od protikomunistického idealisty k pragmatickému spojenci Kremlu odráží osobní ambice, touhu po moci a proměnu maďarské politiky, která dnes stojí v opozici vůči Bruselu i Západu. Orbánův příběh je odrazem nejen jeho ambicí, ale i proměny Maďarska v době globálních a regionálních tlaků, píše Politico.
Zsuzsanna Szelényiová vzpomíná, že to byl svého času právě Viktor Orbán, kdo Rusy vyzval, aby odešli z Maďarska. Psal se rok 1989. Železná opona padala a Orbán dostal za úkol přednést projev při pohřbu Imre Nagye – poválečného komunistického premiéra, který se během maďarské revoluce z roku 1956 postavil proti Sovětům a byl za to o dva roky později popraven. Szelényiová, která byla součástí čestné stráže, vzpomínala, jak muž, který se později stal nejdéle sloužícím premiérem její země, vystoupil na pódium a vyzval k odchodu sovětské armády (k tomu pak došlo v průběhu roku 1991). „Pokud věříme ve vlastní sílu, jsme schopni ukončit komunistickou diktaturu. Pokud budeme dostatečně odhodlaní, můžeme donutit vládnoucí stranu, aby se podřídila svobodným volbám,“ řekl Orbán.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Trump před volbami podpořil Orbána. Označil ho za mocného lídra, bojovníka a svého přítele
„Nic tehdy nenasvědčovalo tomu, čím se Orbán jednoho dne stane,“ řekla Szelényiová, bývalá poslankyně vládnoucí strany Fidesz, jejíž je maďarský premiér předsedou. Z liberálního vůdce vyzývajícího Maďarsko k odtržení od Moskvy se Orbán stal samozvaným zastáncem antiliberalismu – a nejlepším přítelem Kremlu v Evropě, na kterého se může ruský prezident Vladimir Putin spolehnout, píše Politico. Orbán před maďarskými volbami, které se konají už 12. dubna, mimo jiné zablokoval balík unijních půjček ve výši 90 miliard eur, tedy peněz, o nichž Kyjev tvrdí, že je nutně potřebuje.
Orbánova cesta do ruské náruče
Když se v roce 1990 konaly první svobodné volby v Maďarsku, Orbán a Szelényiová byli mezi 22 členy strany Fidesz – tehdy liberálně-centristické skupiny protikomunistických studentů a intelektuálů – zvolenými do Národního shromáždění. Orbánova transformace podle ní začala krátce poté. Mladý politik, zvolený v roce 1990 do čela strany, totiž rychle získal naprostou nadvládu. „Snažil se vytlačit ty, kteří ho zpochybňovali, nebo se dokonce odvážili polemizovat s jeho rozhodnutími,“ vzpomínala Szelényiová. Když viděla směr, kterým se strana vyvíjí, ona a hrstka dalších zákonodárců v roce 1994 její řady opustili. „Ti, kteří zůstali, byli homogennější a loajálnější. Od té doby se příběh strany a Orbána snoubí,“ dodala Szelényiová.
Čtěte také
Orbánova proměna probíhala postupně. Po krátkém působení ve funkci premiéra na přelomu století strávil osm let v opozici a snažil se ze všech sil mařit jednání Národního shromáždění a sabotovat tehdejší socialisticko-liberální vládu. Jakmile se v roce 2010 znovu ujal nejvyššího úřadu v zemi, dal si podle Politica za cíl už nikdy neprohrát. Přepsal ústavu, změnil klíčové zákony, aby oslabil kontrolu demokracie, omezil svobodu médií a nezávislost soudů a upravil volby tak, aby měl větší šanci vyhrát.
Orbánův příklon k Rusku byl pomalejší, ale neméně výrazný. Významný milník nastal v roce 2014, kdy Orbán, jak informovala třeba britská BBC, podepsal s Kremlem dohodu o masivní půjčce na rozšíření maďarské jaderné elektrárny Paks II. Tato dohoda signalizovala nejen pragmatickou závislost na Moskvě, ale také začátek ideologické shody. Pouhých šest měsíců poté nastínil podle webu Politico ve svém projevu cíl přebudovat Maďarsko na „neliberální stát“ založený na národních a tradičních křesťanských hodnotách a výslovně uvedl Putinovo Rusko jako vzor. „Je to pozoruhodný vývoj, protože v roce 2007 při projevu stranickým pracovníkům řekl, že Rusko je v podstatě impérium, které vždy tlačí na své sousedy, a že mu nikdy nelze věřit,“ vzpomínala Szelényiová. Orbán v projevu také řekl, že Maďarsko by mělo zlepšit vztahy nejen s Ruskem, ale i s Čínou a Tureckem, aby mělo vyváženější vztahy se Západem.
Podle Pétera Molnára – Orbánova spolužáka na budapešťské Univerzitě Eötvöse Loránda a dalšího bývalého poslance strany Fidesz, který v roce 1994 odstoupil – Orbánova cesta od ruského nepřítele k ruskému příteli odráží jeho mezinárodní ambice. „Orbán nemůže Maďarsko znovu zvětšit,“ řekl s odkazem na to, jak země přišla po první světové válce o zhruba dvě třetiny území. „Ale možná si myslí, že může,“ dodal.
Vpřed Maďarsko
Molnár také upozornil na Orbánovu neutuchající touhu po úspěchu. Spolužáci ve škole si prý nemysleli, že se stane politickým lídrem, ale všimli si jeho velkých ambicí. „Ženou ho vpřed tam, kde si myslí, že získá moc. Kdyby byla politika jiná, možná by zůstal liberálem,“ řekl Molnár. S tím souhlasí politický novinář Pál Dániel Rényi, který v roce 2021 napsal Orbánovu biografii. „Myslím, že ho fascinuje samotná moc. Myslím, že to je to, co ho žene nejvíc. Kdybychom žili v době, kdy liberalismus byl na vzestupu, byl by liberálem,“ uvedl Rényi.
Čtěte také
Orbán si místo toho v 90. letech uvědomil, že být nacionalistou, tradicionalistou a konzervativcem mu dá větší svobodu vládnout zemi. „V 90. letech byla silná socialistická a liberální strana, zatímco konzervativní MDF slábla. Orbán pochopil, že musí jít doprava, aby měl šanci v politice,“ popsal Orbánův pragmatismus Rényi.
Orbán se pak začal učit od pravicových vzorů v zahraničí. Během cest do USA na začátku 90. let se začal zajímat o politickou infrastrukturu Republikánské strany a fascinoval ho bývalý italský premiér Silvio Berlusconi. „Jeho příklad byl pro Orbána velmi důležitý. A to včetně způsobu, jakým projevoval konzervatismus, způsobu, jakým formoval stranu, kterou kolem sebe založil, hovorového jazyka, který přijal, aby mu průměrný muž a žena rozuměli, i jeho fúze fotbalu a politiky,“ poznamenal Rényi. Orbán ve svém rodném městě Felcsútu založil mládežnickou fotbalovou akademii, kolem které vyrostl stadion pro 4 000 lidí a klub, který pravidelně bojuje o přední místa v maďarské lize. „Orbán také zakončuje své projevy slovy „előre Magyarország“ („vpřed Maďarsko“) jako poctu Berlusconimu a jeho straně Forza Italia,“ dodal Rényi.
Země v obležení
Orbánovo okolí to samozřejmě popisuje jinak. Podle Franka Furediho, Orbánova spojence a šéfa bruselské pobočky vládou podporované budapešťské soukromé vysoké školy Mathias Corvinus Collegium, je to ve skutečnosti EU, která se změnila – je liberálnější a aktivněji zasahuje do suverenity členských států. „Myslím, že Orbán viděl svou cestu jako přirozenou proměnu. Nepřátelský postoj EU na něj také hodně zapůsobil. Je třeba vědět, že před ním byl v Budapešti lídr (Gordon Bajnai, pozn. red.), který podporoval EU, a Brusel byl opravdu rozhořčený, když v roce 2010 prohrál volby s Fideszem,“ vysvětlil Furedi.
Zlomovým bodem podle něj byla uprchlická krize v roce 2015. „Do té doby EU Orbána sledovala s opatrností, ale ještě ho snášela. Když se ale postavil proti migrační politice, opatrnost se změnila v otevřenou nesnášenlivost. To, že dnes některé země jeho přístup k nelegální migraci kopírují, Komisi nijak neomlouvá – pro ni je vše, co Orbán dělá, nepřijatelné,“ uvedl Furedi.
Ve svých volebních kampaních Orbán často vykresluje Maďarsko jako zemi v obležení a znovu oživuje obraz permanentní hrozby ze strany větších sousedů, nadnárodních institucí nebo temných finančních sil. Je to přístup, který proniká silnou vrstvou historických křivd sahajících až do roku 1848, kdy se Maďaři vzbouřili proti habsburské vládě a se zbraněmi v rukou usilovali o nezávislost. „V roce 1848 nám nerozkazovala Vídeň, v roce 1956 Moskva, a dnes nám nikdo nebude rozkazovat z Bruselu ani odjinud,“ vystihl Orbán tuto svoji myšlenkovou linii v projevu z roku 2011.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Exodus mozků do Česka? Je nám to na škodu, říká slovenský velvyslanec. Sbližování států vítá
vaclav.cerny@iprima.cz
