Pro psy, kteří tahají, není navíjecí vodítko vhodné a řešení případného konfliktu s jiným psem může pěkně zkomplikovat. Zdroj: Pixabay
Menší rozcvička, studený pot na čele a pro jistotu taky poslední rozloučení s rodinou - rutina, kterou podstupujete cca třikrát denně, tedy pokaždé předtím, než se vydáte venčit. Hned po připnutí vodítka se z vašeho miláčka totiž stane tažný kůň a z vás protestující kus dřeva. Dá se s tím něco dělat?
V tomto okamžiku se čtenář přiřadí k jedné ze dvou skupin. Ta první odzkoušela vše, co je na internetu k sehnání, zúčastnila se diskuzí v nejrůznějších poradnách a má knihovnu plnou super knížek s dobře míněnými radami. Když nic nezabralo, rezignovala a teď si čte tento článek se skeptickou zvědavostí. Opravdu nabídneme řešení, tak to nevzdávejte.
Ta druhá stojí ještě před vyzkoušením všech těch “zaručených” vychytávek, nebo zabředla v klasických chybách. Pojďme si to osvětlit - ušetříme vám čas i peníze:
Ohlávka (halti)
Tato vychytávka má za úkol chytit vašeho psa za čumák tak, že mu zavře tlamu a potáhnutím stočíte jeho hlavu k sobě. Aby mohl dýchat a koukat na cestu, raději přestane tahat a jde víc v klidu. Pozor, u opravdu divokých plemen vám nepomůže ani halti, protože pes se opře hlavou do popruhů a vy máte ten samý problém, akorát ještě v nepříjemnější variantě. Minimálně tedy pro psa.
Hlati, nebo-li ohlávka může pomoci, ale samotný problém neřeší. Zdroj: Pixabay
Ať už je pro vás halti nadějí nebo ne, neřeší rozhodně to, že jste psa naučili tahat. Problém přetrvává, a jakmile se někde nedejbože octnete bez věrného vylepšováku, rozlučte se s klidem. Nic jste tím vašeho psa nenaučili - jen jste zvolili nejjednodušší cestu.
Stahovák (s ostny)
Tady se pejskaři/kynologové často rozcházejí. Na spoustě cvičáků vám řeknou, že tam bez stahováku nemáte ani chodit, někteří výcvikáři si zase budou stát za tím, že s ním ničeho nedosáhnete a je lepší pořídit psovi tlustší kožený obojek. Nebudeme se stavět ani na jednu stranu. Nicméně stahovák je třeba umět používat. O tom s ostny nemluvě.
Popruhy
Popruhy jsou jako stvořené k tahání. Není se proto čemu divit, že v nich pes tahá. Má tak ideálně rozložené síly, aby mohl co nejsilněji zabrat. Pokud jste od štěněte používali popruhy, naučili jste ho perfektnímu umění tahu.
Navíjecí vodítko
Pes bez přivolání takto získá větší svobodu, to je pravda. Ale i navíjecí vodítko má svůj konec a pes rychle zjistí, kde je. Takže nejenom, že se budete přetahovat, ale ještě bude zvíře pět metrů od vás, čímž se situaci dost komplikuje. Manipulace s tahajícím psem na tenké šňůře je navíc mnohem náročnější, a pokud se objeví něco nebo někdo, od koho ho budete potřebovat odtáhnout, bude vás to stát hodně sil a spálené ruce od nylonu k tomu.
Elektrický obojek
Možná vám to na chvíli přišlo jako dobrý nápad, ale skutečně není. Trestat psa za to, že jste ho naučili tahat nebo se dostatečně nevěnovali jeho výchově elektrickými šoky, je víc než nevhodné.
Popruhy jsou skvělé jako jištění pro lekavé nebo bojácné psy. Tahání ale spíše zhoršují. Zdroj: Pixabay
Co s tím?
Než si řekneme, co ano, nejdřív si řekněme, co ne. Pokud je pes v tahu, rozhodně se s ním “nepřetahujte”. To znamená, že na dlouhý táhlý pohyb jeho snažení odpovíte sami dlouhým táhlým pohybem. Zahájíte tak totiž jakési závody v přetahované. Zatím jste ho tím, že jste ho nechali tahat a on se tak dostal rychleji na místo, na které chtěl, dosáhli jen toho, že zjistil, že to funguje a bude v tom pokračovat.
Chcete to změnit? Připravte si:
● Velké pytle trpělivosti
● Vezměte si obyčejný širší nebo řetízkový obojek, ale zapnutý na poslední očko, aby nefungoval jako stahovák
● Příruční tašku trpělivosti
● Klasické krátké (klidně přepínací) vodítko
● Krabičku poslední záchrany trpělivosti
● Pamlsky nebo hračku, která je pro psa motivační
Nejdřív doporučujeme naučit psa povel “k noze“. Pokud netrénujete na zkoušky ze sportovní kynologie, nemusí sedět absolutně srovnaně a nemusíte použít ani povel k noze, stačí krátké a důrazné syknutí “čs”. Vezměte si do ruky pamlsek a naveďte pomocí vodítka a mňamky psa tak, aby se posadil po vašem boku. Jakmile sedí, držte chvíli pamlsek nad jeho hlavou. Po pár sekundách mu dejte povel “volno“, pamlsek a nechte ho odejít, po chvilce opět opakujte. Pokud jste to psa nikdy předtím neučili, očekávejte nervózní poskakování, vyskakování po pamlsku, točení, utíkání, čichání… To všechno patří k procesu.
Nebude to lehké, ale zkuste zachovat klid
Jakmile jste docílili toho, že to pes pochopil (a to, že to nenacvičíte během hodiny v jednom dopoledni, není špatně - dejte tomu několik dní deset minut ráno a pak deset odpoledne - obzvlášť, pokud váš pejsek není zvyklý trénovat), což se projeví tím, že už automaticky chápe, že má jít k vašemu boku a dostane za to pamlsek. Máte? Fajn. Tak teď posbírejte všechny bágly plné trpělivosti a přejděte k tomu nejtěžšímu.
Ať už věříte na předávání energií nebo ne, věřte, že váš pes bezpečně pozná, v jakém jste rozpoložení, a je mu úplně jedno, jestli se vám to zdá uvěřitelné. Během tréninku proto nesmíte ztrácet nervy. Opravdu si k tomu proto vymezte klidné místo a den, kdy nikam tak úplně nespěcháte. Důrazně varujeme: žádné vztekání, křičení ani proklínání psa a veškerých jeho předků ničemu nepomůže.
Stejně, jako u malých dětí, je psy nejprve potřeba naučit sedět a teprve až pak trénovat chůzi na vodítku. Zdroj: Pixabay
Vezměte psa na vodítko a posaďte si si ho k noze, jako jste to trénovali. Pak mu dejte najevo, že vyjdete povelem “vpřed“ nebo “pojď“. Je důležité, abyste to řekli a sami vykročili. Pes samozřejmě vystřelí jako raketa. Vy se ale zastavíte a ukážete mu, že takhle nikam nedojde. Pak ho přimějte vrátit se k vaší noze. Abyste mu dali opravdu zřetelně najevo, že takhle ne, nebojte se ještě udělat krok nebo dva dozadu a přimět ho, aby šel k vám. Pochvalte ho a odměňte, ale nedělejte kolem toho žádný velký rozruch - to znamená žádné dotyky ani opakování, jak je šikovný.
Unavený pes, hodný pes: Doporučujeme vám pracovat i s temperamentem svého psa, protože i zde platí stará dobrá pravidla - unavený pes, hodný pes. Pokud máte energického ohaře, pitbulla nebo německého ovčáka a po celý týden s ním chodíte ven třikrát denně na deset minut, neočekávejte na druhém konci vodítka nic než obří pulzující kouli neúnavné energie. Pes je navíc šťastný, že je konečně déle venku, takže si to bude snažit užít za každou cenu. Zkuste se zamyslet nad tím, jestli by nebylo dobré věnovat se mu více po všech stránkách. Ráno si s ním zkuste zacvičit, odpoledne ho vezměte na delší procházku a v podvečer si dejte deset cvičákových minut. Dost si tak zjednodušíte “boj o moc nad vodítkem”.
Při správně zvládnutých základech už nebudou procházky na vodítku za trest ani pro psa, ani pro jeho majitele. Zdroj: Pixabay
Opakování je matka netahání na vodítku
A pak celý postup opakujte. A znova. A znova a znova. Každý den. Jakmile začne chápat, co po něm chcete, pohlídejte si, abyste ho volali zpátky, jakmile je vodítko opravdu skoro napnuté. On cítí, že za chvíli bude na konci a vy ho nenecháte se do toho stádia úplně dostat. Každý pes je jinak chápavý a temperamentní, takže se nedá odhadovat, jestli výcvik ponese ovoce za týden, měsíc nebo za půl roku…
Nicméně až bude pes schopný jít nějakou dobu na prověšeném vodítku s tím, že ho napomínáte jen párkrát během výcviku, vyjděte někam do živějšího prostoru a dejte si rychlejší procházku. Nenechte ale psa zase dostat do tahacího módu. Pochopí pak, že je to takto větší zábava pro vás i pro něj. A dejte svižné procházce opravdu třeba dvacet, nejlépe pak čtyřicet minut.
