Jedovaté rostliny na zahradě – 1. část

Právě sem patří jedovaté rostliny, které mohou vyvolat alergické reakce, a jsou zneužívané jako omamné drogy. Jedovaté rostliny obsahují celou řadu účinných látek, které mohou narušit tělesné funkce jako je dýchání, srdeční činnost, krevní oběh, trávení, myšlení, v krajním případě mohou způsobit smrt.

Nebezpečí představují především pro děti, které velmi snadno zamění lesklé plody rulíku zlomocného za borůvky, fazolím podobná- semena skočce nebo červené peckovice lýkovce za rybíz. Rostlin, které mohou poškodit zdraví je mnoho, obklopují nás, pěstujeme je na zahrádkách, setkáváme se s nimi na loukách, v lesích a mnohé pěstujeme doma jako pokojové rostliny a nemáme nejmenší ponětí o jejich jedovatosti.

Jedovaté rostliny představují určité nebezpečí, neznamená to ale, že je budeme ničit, vždyť právě v této skupině rostlin najdeme i celou řadu rostlin prospěšných, především pro výrobu léčiv, a zákonem chráněných. Abychom mohli předcházet nebezpečí, které jedovaté rostliny představují, musíme je dobře poznat a naučit se s nimi pracovat. K tomu by měl přispět i nový několikadílný seriál

.

Trnovník akát (Robinia pseudacacia) - strom, nebo keř roste v lesích, u cest, ale i jako součást zahradních realizací, především pro vonné bílé hroznovité květy. Pro svou nenáročnost jej najdeme i na místech pro ostatní dřeviny naprosto nevhodné jako jsou lomy, vápenky, v blízkosti továren, nádraží aj. Využívá se často pro ozelenění chudých suchých půd, k rekultivačním výsadbám, jako městská zeleň, kolem komunikací ad. Patří mezi nejlepší medonosné rostliny.

Pro dekorativní výsadby se využívá trnovník srstnatý s fialovými květy. Kromě květů je celá rostlina jedovatá, především kůra a lusky a to obsahem bílkovinných jedů (lektiny). Po požití se dostavuje nevolnost, průjem a křeče. Otravou bývaly postiženy v minulosti děti, které pojídaly akátové kořeny nasládlé chuti, omylem považovaný za kořen lékořice. Otravy byly pozorovány i u zvířat.

Ruj vlasatá (Cosinus coggygria) - je dřevina domácí od západního středomoří po střední a východní Evropu. Má opadavé nedělené vejčité listy, na okraji průsvitné s vyniklou žilnatinou. Květy jsou nadýchané koncové laty, které vytvářejí dojem chmýří. V posledních letech se stále více objevuje v sadovnických realizacích kolem nových domů. Dřevo je ceněno v truhlářství. Keř ozdobou každé zahradní realizace, dobře roste v každé půdě, dorůstá do výšky až 5 m. Vyniká nejen jako solitéra, ale lze jej uplatnit i do skupinových výsadeb. Především listy obsahují třísloviny, které jsou hlavními účinnými látkami, pro které se ruj pěstuje v některých zemích na plantážích. Zvláště u citlivých osob způsobuje dotykové podráždění, dokonce až puchýře na pokožce, proto je třeba při řezu keřů používat rukavice.

Sasanka hajní (Anemóně nemorosa) – bílé květy jsou ozdobou vlhčích lesů v době, kdy stromy počínají rašit. Pokud se jim na stanovišti daří, vytvářejí nádherné bílé koberce. Všechny části rostliny obsahují alkaloid ranunkulin, saponiny a organické kyseliny. Otrava je doprovázena zvracením, průjmy i zánětem ledvin. Velmi vážnou otravu i s následkem smrti může údajně způsobit 30 snědených rostlin. Děti, které většinou sasanky trhají, mohou díky přenosu šťávy do očí vyvolat zánět spojivek. Čerstvá nať je jedovatá i pro dobytek, sušením se jedovatost ztrácí. Eskymáci údajně čerstvou šťávu využívají jako součást šípového jedu. V lidovém léčitelství sloužila kdysi jako prostředek proti revmatismu.

Konvalinka vonná (Convallaria majalis) - patří mezi nejkrásnější planě rostoucí květiny u nás. Jejich křehká krása a podmanivá vůně přímo svádí k jejich utržení a přenesení alespoň na kratičký čas domů. Konvalinky rostou téměř po v celé Evropě. Tvoří 10-25 cm vysokou víceletou rostlinu s přímou lodyhou, nesoucí jednostranný hrozen složený z 5 až 10 jednotlivých kvítků. Listy mnohdy delší než lodyhy jsou srostlé většinou do dvojice a pouze nepatrně převyšují květní lodyhu. Povrch listů je lesklý, zdaleka nápadný a tak se dá konvalinka je stěží zaměnit s jinou rostlinou.

Nejvhodnějším stanovištěm pro konvalinky jsou listnaté lesy, křoviny, v horách na kamenné suti a horské louky. Konvalinka má ráda vlhčí stanoviště. Je vápnomilná. Celá rostlina včetně květů je silně jedovatá a dokonce i voda, ve které byly květy delší dobu, obsahuje výluh jedovatých alkaloidů. Ty se využívají na výrobu léků především na povzbuzení srdeční činnosti. Jakákoliv manipulace s konvalinkami by proto měla být opatrná a vždy je nutné nezapomenout na důkladné omytí rukou.

Břečťan popínavý (Hegera helix) – patří mezi snad nejznámější popínavé rostliny využívané jako dekorace, zdí, plotů, zídek, podrost stromů ad. Dožívá se stáří až 500 let. Vytváří žlutozelené okolíky květů. Modročerné plody - bobule dozrávají na jaře následujícího roku.

Celá rostliny, především ale plody obsahuje hederosaponiny, třísloviny, glykosidy aj. U dětí jsou popsány otravy již po požití několika bobulí. Projevuje se žaludeční nevolností. Ptákům, ale, které bobule konzumují, neškodí. Chlupy mladých výhonů a listů vyvolávají u citlivých osob podráždění na pokožce. Nezbytné je proto při manipulaci využití rukavic.

Narcis bílý (Narcissus pseudonarcissus) – patří mezi nejvyužívanější jarní cibuloviny na našich zahrádkách, ale i parkových výsadbách. Listy a stonky obsahují alkaloid scilain, květy a cibule pak obsahují alkaloidy tazetin a lykorin. Po požití se dostavuje nevolnost a průjem, pro uzdravení postačí běžná první pomoc, tj. vyvolání zvracení, živočišné uhlí a dostatek tekutin.

Víte, že v mytologii byl Narcis krásný nesmělý jinoch, který se při pohledu na svou tvář ve vodní hladině zamiloval sám do sebe? Láskou k sobě samému ale chřadnul v chorobné touze stále se na sebe dívat, byl proto bohy přeměněn v květinu – narcis.

Hrachor vonný (Lathyrus odoratus) - stále oblíbená popínavá letnička, ale i trvalka využívaná v předzahrádkách pro dekoraci plotů. Jedovatá jsou především semena hrachoru, vlivem obsahu aminokyselin. K otravě dojde při dlouhodobé konzumaci semen. Projevy zahrnují celkovou slabost, sníženou pohyblivost končetin, v krajním případě s následkem smrti. Ze zvířat jsou citliví především koně, ale i u nich se otrava projeví po dlouhodobé konzumaci. U planě rostoucích druhů je toxicita minimální.

Vratič obecný (Tanacetum Bulhare) - hojná žlutě kvetoucí pevná rostlina využívaná především do suchých vazeb. Během sušení květy neztrácejí tvar ani barvu. Celá bylina má silně kořennou vůni Obsahuje silice, třísloviny a kyseliny. Po požití vyvolává silice zvracení, průjem, zúžení zorniček, zduření rtů a ve větším množství, bezvědomí. Způsobuje překrvení malé pánve, a tím může u těhotných žen vyvolat potrat. Záchranná opatření spočívají ve vyvolání zvracení s podáním živočišného uhlí. Objevuje se i v lidových pověrách – při cestách měl pomáhat k šťastnému návratu domů. K vyléčení nevěry a návratu milované osoby, stačilo nosit větvičku vratiče u sebe. Odtud také pochází český název

Skočec obecný (Riccinus communis) - se v našich podmínkách pěstuje jako jednoletá okrasná rostlina. Lodyha, jež doroste během vegetační sezony výšky až 3 m, je zdobena zajímavými dlanitě dělenými listy načervenalého vzhledu. Atraktivní jsou i laty květů, v dolní části rostliny samčí, v horní části samičí, které se později mění na pukavé ostnité tobolky s velkými skvrnitými semeny.

V semenech je kolem 50 % oleje hojně využívaného v technických odvětvích, proto je tato rostlina už po několik tisíciletí pěstována jako významná olejnina. Zároveň však semena obsahují prudce jedovaté alkaloidy ricin a ricinin. Pro užití v lékařství a farmacii se ricinový olej čistí a zbavuje jedovatých látek varem a využívá se jako projímadlo. Za smrtelnou dávku u dospělého člověka se považuje požití 15-20semen, pro dítě pak 5-6 semen! Otrava se projeví pálením v ústech, zvracením, průjmy, závratěmi, křečemi, poškozením jater a ledvin. Symptomy se mohou projevit i po 2-3 dnech! Pokud jej vysadíte pod okny domů, odpuzuje hmyz.